Český ministr životního prostředí Libor Ambrozek navštívil Vysoké Tatry
„Příroda si dokáže ztracenou rovnováhu najít sama“
Koncem června přijel na návštěvu do Vysokých Tater ministr životního prostředí České republiky Libor Ambrozek. Využil pozvání ředitele Státních lesů Tatranského národního parku (SL TANAP) Petra Líšky k tomu, aby se v rámci soukromé návštěvy přímo na místě seznámil s problémem těžby kalamitního dřeva v Tiché a Koprové dolině v nejpřísnější chráněné části Tater, který v uplynulých týdnech vyvolal bouřlivé reakce ze strany slovenských i českých ochranářů.
Spor ochranářů s lesníky vyústil do protestní petice mezinárodního sdružení World Wide Fund for Nature (WWF) a do výzvy některých představitelů českého hnutí Duha, aby občané ČR požadovali zpět peníze, které darovali Státním lesům TANAPu na obnovu poničených slovenských hor loňskou vichřicí. Na protest proti zásahu lesníků v Tiché a Koprové dolině dokonce zastavili svou pomoc Tatrám i pracovníci Národního parku Šumava, přičemž také ministr Ambrozek v dopise svému slovenskému protějšku László Miklósovi vyjádřil znepokojení nad tím, co se v Tiché a Koprové dolině děje.
„To, co jsem nevěděl, je, že Tichá a Koprová dolina jsou předmětem sporů a diskusí už několik let, takže ten zásah vzbudil mnohem větší reakce a emoce, než kdyby k němu došlo kdekoli jinde,“ řekl k tomu Ambrozek novinářům během návštěvy v Tatrách. Dodal, že sice jako botanik a bývalý dobrovolný ochranář dává přednost „bezzásahovým“ režimům v jádrových zónách národních parků, nicméně, celý problém podle něj musí vyřešit odborníci.
Diskuse kolem Tiché a Koprové doliny však podle Ambrozka nebyla zbytečná. I když uznal, že výzvy k vrácení peněz na obnovu Tater byly přehnaně emotivní. Podle českého ministra se však ukázalo, kde jsou slabá místa současného systému správy národního parku. Dodal, že podle jeho mínění je základní problém v rozdělení ochrany přírody a hospodaření v tamních lesích mezi dvě organizace.
V České republice má podle Ambrozka právo hospodařit v lesích jen správa národního parku. V národních parcích jsou vymezena pásma ochrany přírody a tomu je podřízeno také hospodaření v lesích. „My tyto problémy řešíme uvnitř jedné a ne mezi dvěma organizacemi,“ řekl Ambrozek. Zdůraznil, že také pro TANAP je v současnosti nejdůležitější schválit takzvanou „zonaci“, aby bylo v budoucnu jasné, kde za jistých podmínek bude možné zasahovat a kde bude jakákoli lidská činnost vyloučena úplně.
Podle Ambrozka také zkušenosti z Národního parku Šumava dokazují, že příroda si dovede ztracenou rovnováhu najít sama bez umělých zásahů většinou mnohem lépe než člověk. Běžným standardem v přírodně mimořádně cenných územích je podle českého ministra v maximální míře omezit lidské zásahy. Je třeba, aby národní park měl velké a celistvé lokality, kde pokud možno nerušeně probíhají přírodní procesy, míní Amrbozek.
Větrná smršť, která loni postihla kromě jiných území také Vysoké Tatry, poničila v Tatranském národním parku více než 12 000 hektarů lesů. Záměr těžit kalamitní dřevo hned od začátku vyvolával protesty ochranářů. Nicméně ti nakonec souhlasili, že nebudou protestovat, pokud se nezačne těžit v lokalitách s nejpřísnější ochranou přírody, které představují asi pět procent z celkově zasaženého území. Jednalo se přitom právě o Tichou a Koprovou dolinu.
Laco Kerekeš
autor je zpravodajem ČTK