ČSB - Archív aktualit 2024

Archiv aktualit, pozvánek a zajímavostí 2024

foto z pozvánky Beseda k výročí 17. listopadu
Velvyslanectví České republiky v Bratislavě ve spolupráci s Českým centrem Bratislava zvou na diskusi „Tehdy v Praze/Vtedy v Bratislave“ věnovanou 35. výročí revolučních událostí (a studentského hnutí) v listopadu 1989 v pátek 15. listopadu 2024 od 17 hodin v budově Velvyslanectví České republiky v Bratislavě, Hviezdoslavovo nám. 8. Potřebná je regitsrace na bratislava@mzv.gov.cz nejpozději do 13. listopadu 2024.

Výročí svatořečení Anežky České
12. listopadu 1989 papež Jan Pavel II. svatořečil Anežku Českou (asi 1211 – 2. března 1282). Dcera krále Přemysla Otakara I. a jeho druhé manželky Konstancie Uherské (pochované v klášteře Porta Coeli v Předklášteří, který založila) vynikala v duchovním, kulturním i společenském životě, prokázala diplomatické schopnosti, ale zejména svoji charitativní činností, v níž ji mimo jiné inspirovala i její sestřenice sv. Alžběta Uherská/Durýnská (7. července 1207 údajně Bratislava – 17. listopadu 1231 Marburg, je jí zasvěcen chrám v Košicích).

Významný přírodovědec a Tatry
RNDr. Antonín Culek (12. listopadu 1904 Ronov nad Doubravou – 14. července 1955 Čáslav) po studiu na Karlově univerzitě působil v tamním Geografickém ústavu a i když se později stal středoškolským profesorem, nadále se věnoval i výzkumné činnosti v rozsáhlé oblasti přírodních věd, zejména geologie, hydrologie a jako konzervátor přírody a krajiny. V oblasti malakologie (nauka o výskytu plžů) se věnoval i regionu Tater.

Pozvánka k debatě o koresponenční volbě
Iniciativa zahraničních Čechů „Chceme volit distančně“ v souvislosti se schválením korespondenční volby, jež poprvé v historii bude možná v roce 2025, zve k virtuální debatě s představiteli Ministerstva zahraničních věcí ČR o tom, jak volit poštou a co k tomu budete potřebovat. Beseda přes internet se uskuteční 14. listopadu 2024 v 19 hodin středoevropského času. Bližší informace s formulářem na registraci se nachází zde.

První popsal český původ obcí na jihu středního Slovenska
Ladislav Bohuslav Bartholomeides (16. listopadu 1754 Klenovec - 18. dubna 1835 Ochtiná) byl evangelický kněz, učitel, národní buditel a všestranný učenec, autor prvních učebnic zeměpisu a přírodních věd na Slovensku. Knihy psal i ve slovakizované bibličtině (jazyk Kralické bible používali slovenští evangelíci až do 20. století), např. Hystorya o Ameryce vkazující, kterak byla skrze Krysstoffa Kolombusa a jeho Nasledowníky wynalezená, jakowé její přirozené Položení a Staw, jakowí Obywatelé a jak ji Ewropčané sobě podmanili. Do češtiny překládal antické spisy a v knize De bohemis Kishontensibus antiquis popsal česko-husitský původ obcí v oblasti Malohont na jihu středního Slovenska.

Koncert k výročí 17. listopadu
České centrum Bratislava na Slovensku při příležitosti 17. listopadu a také oslav třech dekád své existence zve na koncert PPU Egon Bondy Tour 2024 v neděli 17. listopadu 2024 v 19 hod. v Klubu pod lampou na Partizánské ul. 2 v Bratislavě. „Užijte si koncertní sestavu ve složení bývalých členů Plastic People: Josef Janíček (klávesy, zpěv a letitý kapelník souboru), Jan Brabec (bicí, zpěv), Vladimír Dědek (trombon), Tomáš Schilla (violoncello, zpěv) a Ivan Bierhanzl (basová kytara).“ Vstupenky jsou v předprodeji za 18 € (zde), před koncertem budou za 22 €.

Pohled na česky hovořící menšinu v SR
„Vážení přátelé, vypracoval jsem krátkou informaci o česky hovořící menšině na Slovensku jako problému sociologických výzkumů v minulých třech desetiletích. Je to velmi stručná informace a určitě není reprezentativní. Většinu údajů jsem kopíroval, zdroje jsou korektně uvedeny. Jde víceméně o několik kvantitativních demografických údajů. Graduovaný sociolog by určitě prezentoval kvalitnější informaci,,“ napsal člen výboru ČSB prof. PhDr. Josef Oborný, Ph.D.. k materiálu, který poskytl na zveřejnění na cesi.sk (zde).

Bratislavské výstavy v televizním Českém magazínu
V úterý 15. října 2024 odvysílala STVR další z cyklu pořadů „Český magazín“, v němž zachytila vernisáž výstavy o životě a díle Ondřeje Sekory v galerii Danubiana i vernisáž výstavy v Univerzitní knihovně v Bratislavě, věnované králi Přemyslu Otakarovi II. Pořad lze shlédnout v internetovém archivu rtvs.sk (zde).

Program Kruhu přátel české kultury
Kruh přátel české kultury zve ve čtvrtek 7. listopadu 2024 v 15.30 hod. na promítání filmu „Divotvorný klobouk“ z roku 1952, věnované 110. výročí narození režiséra Alfreda Radoka, v kině Mladosť na Hviezdoslavově nám. Podrobný program a další aktuální informace KPČK publikuje na své webstránce kpck.sk.

Výročí prvního sympozia českých výtvarníků v SR
Ve dnech od 6. do 12. listopadu 1999 uspořádal Český spolek na Slovensku ve spolupráci s manželi Bachratými a dalšími partnery první malířské sympozium v prostorech Domu Slovenského fondu výtvarných umění v Banské Štiavnici, určený především výtvarníkům českého původu, žijícím na Slovensku. Plenéru pod názvem „Imprese Podzim/Jeseň 99“ se zúčastnili Blanka Votavová, Eva B. Linhartová, Věruna Mělčáková – Juneková, Jitka Bezúrová, Miloš Šimurda, PhDr. Bohumír Bachratý a jako host z ČR Zdeněk Hošek. Vytvořená díla byla následně vystavena v kavárně banskoštiavnického hotelu Bristol a později je české spolky vystavovaly v dalších městech. Reportáž z prvního přinesla Česká beseda v č. 12/1999. Manželé Bachratí ve spolupráci s českými spolky uspořádali ještě šest výtvarných sympozií v různých lokalitách Slovenska.

Významný jazykovědec a Slovensko
Prof. PhDr. Václav Machek (8. listopadu 1894 Úhlejov u Miletína - 26. května 1965 Brno) po studiu na Karlově universitě a na pařížské Sorboně nejprve působil jako středoškolský profesor na gymnáziích v Čechách i Slovensku (v Trnavě 1924 – 1927 a v Novém Městě nad Váhom 1928). Jeho vědecká a další pedagogická dráha byla spojená zejména s brněnskou filozofickou fakultou Masarykovy univerzity. Je autorem knihy o původu názvů rostlin Česká a slovenská jména rostlin z roku 1954 a Etymologického slovníku jazyka českého a slovenského z roku 1957, jehož přepracovaná a doplněná verze z roku 1968 vyšla pod názvem Etymologický slovník jazyka českého. O jeho aktuálním vědeckém odkazu svědčí vydání souborného díla Sebrané spisy Václava Machka (2010), jak v roce 2020 připomenula ve svém příspěvku členka ČSB RNDr. PhMr. Ludmila Kováčiková.

Výročí vzniku SND
Družstvo SND jako soukromá „účastinárska spoločnosť“ vznikla 8. listopadu 1919 s cílem spravovat historickou budovu Městského divadla z r. 1886, v němž doposud účinkovali pohostinsky především maďarské a rakouské soubory, a v jejích prostorách vybudovat profesionální divadelní soubor. Jeho základem se stala Východočeská divadelní společnost Bedřicha Jeřábka, jež v té době úspěšně hostovala ve slovenských městech a první sezónu Slovenského národního divadla zahájila 1. března 1920 operou Bedřicha Smetany Hubička a o den později činoherní soubor uvedl Maryšu bratří Mrštíků.

Výročí vzniku ČSR
Výročí vzniku společného státu si opět připomeneme tentokrát v pondělí 28. října opět v 17 hod. u Památníku česko-slovenské vzájemnosti na Náměstí T. G. Masaryka. Fotografie z předcházejících let jsou k dispozici v našem fotoarchivu z roku 2023, 2022, 2021, 2019 nebo v roce oslav 100 let vzniku ČSR.

Výstava v Českém domě
České centrum zve na výstavu pod názvem „Fake news“, na níž plakáty studentů ateliéru Grafický design Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni se vyjadřují k tématům: Co jsou dezinformace, hra s emocemi, sociální bubliny, manipulace s fotografií, jak do Fake News může vstoupit umělá inteligence? Výstava v Českém domě byla prodloužena do 28. října 2024 a je otevřena od úterý do pátku mezi 10. a 17. hod.

Původ slova „československý“
V souvislosti s výročím vzniku ČSR se občas hovoří o spojení „československý“ jako o výmyslu české inteligence, případně samotného prof. Masaryka. Na původ tohoto slova jsme se tedy zeptali historika prof. PhDr. Jana Rychlíka, DrSc., jenž v lednu t.r. převzal od prezidentky Z. Čaputové vyznamenání za mimořádné zásluhy o všestranný rozvoj vztahů mezi ČR a SR: »Adjektivum „československý" existovalo už v 19. století…« (celá odpověď zde).

Vzpomínka na dlouholetého předsedu ČSÚZ
Jaromír Šlápota (29. října 1939 Únanov – 2. dubna 2024) byl český a československý politik, po sametové revoluci poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za KDU-ČSL. Po odchodu z vrcholné politiky byl v roce 1992 zvolen předsedou Československého ústavu zahraničního a v této funkci podporoval i české krajany v SR (viz článek o ČSÚZ z roku 2008. Čest jeho památce.

Společná ústava znovu po dvanácti letech
Dvanáct let od rozpadu společného státu trvalo, než se čeští a slovenští politici znovu dohodli na společné ústavě. Z pověření prezidentů obou států premiéři Stanislav Gross a Mikuláš Dzurinda a ministři zahraničí Cyril Svoboda a Eduard Kukan podepsali v Římě 29. října 2004 spolu s představiteli dalších zemí EU návrh evropské ústavy. Několik zemí ji však nakonec neratifikovalo, a tak ji od 1. prosince 2009 nahradila Lisabonská smlouva.

kresba ze Světozoru č. 52/1869, zdroj: archiv.ucl.cas.cz

Propagátor Tater
Jedním z prvních českých návštěvníků Vysokých Tater byl Mořic (Móric) Fialka (30. října 1809 Písek – 13. června 1869 Krakov) už v roce 1839, jenž působil na vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě, kde vyučoval i češtinu, později novinář a překladatel. Zúčastnil se potlačení povstání 1848-49 v Praze a později v Uhrách (m.j. bitvy u Tornaly a Komárna), kde byl po bitvě u Kápolny povýšen do šlechtického stavu. Publikoval cestopisné črty a povídky s vojenskou tématikou.

Výročí Divadla Semafor
30. října 1959 bylo premiérou hry Člověk z půdy otevřeno v pražské ulici Ve smečkách Divadlo Semafor. Rozhovor s jeho spoluzakladatelem a dlouholetým představitelem Jiřím Suchým přinesla Česká beseda v č. 6/1999, reportáž z jeho vystoupení na Slovensku také v č.7-8/2002.

Český písničkář a Slovensko
Kabaretiér a písničkář Karel Hašler (31. října 1879 Zlíchov – 22. prosince 1941 koncentrační tábor Mauthausen, Rakousko) se původně vyučil rukavičkářem, ale záhy utekl ke kočovnému divadlu, odkud vedla cesta přes velké scény v Brně a Lublani až na prkna pražského Národního divadla (1903-1915). Přesto stále vystupoval jako písničkář, a když byl z důvodu zmeškaného představení propuštěn z ND, stal se ředitelem kabaretu Rokoko, s nímž navštívil i některá slovenská města. Vystoupení Karla Hašlera v Bratislavě je doloženo 5. července 1919. Medailon umělce přinesla ČB v č. 10/1999.

Certifikát přinese Mikuláš
Do 1. listopadu 2024 se lze elektronicky přihlásit na zkoušku z českého jazyka úrovně C1 v Českém domě, jehož vedení však upozorňuje, že v případě naplnění kapacity může být možnost přihlášení uzavřena dříve. Samotná zkouška s cílem získat certifikát z českého jazyka úrovně C1 se uskuteční v pátek 6. prosince 2024 v Českém domě. Podrobnější informace jsou uvedeny na stránce Českého centra.

Výročí nejstarší čs. cestovní kanceláře
S cílem zastřešit průvodcovské a další služby pro návštěvníky nově vzniknutého Československa i pro domácí turisty skupina vlastenců založila 1. listopadu 1919 Informační kancelář, jež se k 1. červenci 1920 trasformovala na Československou cestovní a dopravní kancelář, od r. 1926 začala používat zkrácený název Čedok. V souvislosti s rozdělením federace se slovenská část v roce 1993 osamostatnila pod názvem Satur Travel, od roku 2004 se Čedok znovu vrátil na slovenský trh, kde prostřednictvím své pobočky nabízí zejména zahraniční zájezdy.

Po českých stopách na ZFH
Na přelomu října a listopadu tradičně naše kroky směřují na hřbitovy, abychom si uctili památku našich předků, příbuzných a známých, kteří už nejsou mezi námi. Nevím, zda se někdy někdo zabýval myšlenkou zmapovat české stopy v Bratislavě a okolí i na dvacítce zdejších hřbitovů. Tato myšlenka mne napadla před nedávnem, když mne zakladatel krajanského spolku Alumni-CZ-Austria Ing. Pavel Pachta s chotí pozvali na tematickou procházku po českých stopách na vídeňském Ústředním hřbitově (Zentralfriedhof)... (celý článek s fotografiemi).

Krajinář si oblíbil tatranské scenérie
Malíř a grafik Antonín Kalous (3. listopadu 1884 Jarpice u Slaného – 11. listopadu 1960 Roudnice nad Labem po studiu na Filozofické fakultě UK v Praze působil jako středoškolský profesor, většinu života v Roudnici nad Labem. V umělecké tvorbě se věnoval krajinomalbě Českého středohoří, maloval také zátiší a kytice, jeho oblíbenou technikou byl pastel, kterým zachycoval i ve Vysokých Tatrách zejména scenérie se zajímavými dřevinami v popředí.

Hledání malého prince
V úterý 8. října 2024 Český spolek Bratislava připravil přednášku publicisty Stanislava Motla, tentokrát na téma života a zmizení francouzského spisovatele Antoina de Saint-Exupéryho. Vystoupení s videoprojekcí se uskutečnilo v sále velvyslanectví ČR v Bratislavě... (celý článek s fotografiemi zde). Snímky z dalších aktivit najdete v našem archivu.

Výročí tzv. Rotterdamského memoranda
V říjnu 1914 prof. T. G. Masaryk jako říšský poslanec navštívil Rotterdam, kde se setkal s britským novinářem Robertem W. Seton-Watsonem, který záznam ze setkání, v němž poprvé budoucí prezident ČSR naznačil projekt vytvoření společného čs. státu, poslal britskému Ministerstvu zahraničních věcí. Stejné myšlenky T. G. Masaryk formuloval na jaře 1915 v memorandu britské vládě Independent Bohemia, vážně se jimi však začali věnovat až v roce 1918, kdy bylo zachování habsburské říše už neudržitelné. Poprvé veřejně T. G. Masaryk přednesl myšlenku společného státu Čechů a Slováků v červenci 1915 na vzpomínkovém shromáždění krajanů ve Švýcarsku k 500. výročí upálení Mistra Jana Husa.

Projektoval nejen školy a internáty
Architekt Jiří Švaniga (21. října 1924 Boskovice – 28. srpna 1988 Bratislava) přišel budovat poválečné Slovensko spolu s dalšími absolventy Vysoké školy technické v Brně v roce 1950. Zůčastnil se na více než 100 projektech, v řadě měst a obcí dodnes slouží typové budovy škol a internátů. Z množstvi administrativních budov uveďme alespoň jeho první projekt „Karpatia“ v Novém Městě nad Váhem, za nímž následovali např. v Bratislavě učňovská škola v Račianské ulici, internát SPŠCh, stanice první pomoci, vysokoškolské koleje v Horském parku a v Mlynské dolině, dělnický hotel v Dúbravce, dále teplárna v Seredi, sportovní hala Stará Turá, SUŠ v Partizánském, Pedagogická fakulta s kolejí v Trnavě, atd. Po letech v Stavoprojektu přešel do Státního projektového ústavu spojů Spojprojekt v Bratislavě. O jeho životě a díle psala Česká beseda v č. 2/2007.

Lékař a vlastenec
MUDr. Karel Svěrák (22. října 1889 Boskovice – 24. října 1942 popraven v Mauthausenu) byl specialistou na nemoci vnitřní, plicní a tuberkulózu. Vysokoškolská studia mu přerušila Velká válka, kde získal první lékařskou praxi na srbské a italské frontě. Po válce a po promoci byl povolán jako nadporučík zdravotní služby do Ružomberku, kde založil pobočku Červeného kříže a také poradnu Masarykovy ligy proti tuberkulóze. Od října 1924 se stal velitelem vojenského léčebného ústavu v Tatranských Matliarech, kde působil do roku 1929, kdy byl převelen do Brna a později na ministerstvo zdravotnictví do Prahy. Za protektorátu se zapojil do domácího odboje včetně pomoci parašutistům skupiny Andropoid, za co byl i s rodinou popraven.

Malíř a pedagog
Malíř Vladimír Kudlík (23. října 1939 Bzenec) vystudoval Pedagickou fakultu v Bratislavě a Brně, no usadil se v Dubnici nad Váhem. Kromě práce pedagoga se v malbě a kresbách věnuje zejména figurálním kompozicím, no jeho tvorba obsahuje i karikatury, ilustrace a plastiky. Jeho medailon přinesla Česká beseda v č. 10/2003.

Vzpomínka na české oběti fašismu v Trnavě
Měsíčník Česká beseda v č. 9/1999 připomenul památku osmi pracovníků bývalých Coburgových závodů v Trnavě, kteří byli z neznámých důvodů zatčeni 26. října 1944 gestapem a zmizeli beze stopy, zřejmě zahynuli v koncentračních závodech.

Výročí bust zakladatelů ČSR v Košicích
Zásluhou především Československého ústavu zahraničního byly při příležitosti výročí vzniku Československé republiky 27.října 2004 v Košicích slavnostně odhaleny busty T. G. Masaryka a M. R. Štefánika. Informaci o tom přinesl měsíčník Česká beseda v č. 11/2004.

Mistr devíti řemesel
Hudebník, etnograf, fotograf, filmař Karel Plicka (14. října 1894 Vídeň – 6. května 1987 Praha) začínal jako učitel, a Slovensko navštívil poprvé v roce 1914. Od roku 1923 se začal věnovat dokumentaci lidové kultury na Slovensku, souběžně studoval národopis a hudební vědy na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Koncem 20. let představil první poeticko-dokumentární filmy věnované folkloru, jež vyvrcholily v r. 1933 úspěšným filmem Zem spieva. Podílel se na organizování národopisných slavností (Turčiansky Sv. Martin, Tatranská Lomnica, Banská Bystrica, Sliač, Nový Smokovec, Trnava, Smolenice, Piešťany, Trenčianske Teplice, Detva atd.). Koncem 30. let působil na Škole uměleckých řemesel v Bratislavě. Poté se vrátil do Prahy, kde v r. 1946 byl spoluzakladatelem FAMU, ale na Slovensko se stále vracel i ve své tvorbě (viz ČB č. 7/1995, 12/1999 nebo 5/2007). Jeho životu a dílu se v minulosti věnovalo muzeum v Blatnici.

Slovensku zůstal věrný
Herec a zpěvák Jaroslav Rozsíval (14. října 1924 Olomouc – 13. ledna 1996 Bratislava) pocházel z Moravy, ale mládí prožil na Oravě, kde byl jeho otec učitelem obchodní školy v Dolním Kubíně, i proto ovládal češtinu stejně jako slovenštinu. Od r. 1950 spojil svůj život s Divadlem Nová scéna v Bratislavě, hrál ve filmech jako Anděl na horách, Jánošík a dalších. Byl členem Společnosti bratří Čapků, v letech 1992-96 předsedou Kruhu přátel české kultury a od vzniku v r. 1993 aktivně spolupracoval se Spolkem Čechů na Slovensku (od dubna 1994 přejmenován na Český spolek na Slovensku). V roce 1994 obdržel Cenu Karla Čapka. Nekrolog mu věnovala Česká beseda v č. 2/1996.

Autor Památníku Mistra Jana Husa v Brezové pod Bradlom
Jediná socha Mistra Jana Husa na Slovensku je v Brezové pod Bradlom. Akademický sochař František Fabiánek (14. října 1884 Boskovice – 3. prosince 1967 Brno) vytvořil tři podobné plastiky, dvě z nich byly instalovány v letech 1912 a 1914 v Hradci Králové (u kostela na Nezvalově ul. a v Sukových sadech), třetí z nich věnovala Kostnická jednota, ústředí čs. evangelíků v Praze evangelickému sboru v Brezové pod Bradlem, kde byla slavnostně odhalena 9. července 1922, koncem 80. let však v souvislosti s výstavbou sídliště přesunuta na současné místo v Husově parku na Hurbanově ul., kde byla znovu odhalena 29. června 1988.

Pozvánka od stárka Slováckého krúžku
Stárek Slováckého krúžku v Bratislavě p. Vlado Čulen informoval vedení ČSB, že pravidelná setkání při lidové hudbě ze Slovácka se konají v ZK Devín-Valčík Rušňového depa Bratislava na Podkolibské 1 od 18. do 22. hod., a to v úterý 12. března, 16. dubna, 21. května, 18. června, 17. září, 15. října, 12. listopadu a 10. prosince. Cink (= vstupné) na úhradu nákladů je 3€/osobu.

Lekce hravé fonetiky
Z iniciativy Rady Evropy ve Štrasburku se Evropský den jazyků (EDJ) slaví od roku 2001 každoročně 26. září. Cílem je podnítit 700 milionů Evropanů ze 46 členských států Rady Evropy, aby se bez ohledu na věk ve školách i mimo ně učili více jazyků. S přesvědčením, že jazyková rozmanitost je nástrojem k dosažení většího interkulturního porozumění a klíčovým prvkem bohatého kulturního dědictví našeho kontinentu, Rada Evropy tak podporuje mnohojazyčnost v celé Evropě. Při příležitosti letošního EDJ České centrum zveřejnilo ukázkovou první lekci českého jazyka, kterou si může každý vyzkoušet zde.

Setkání krajanů u velvyslance
Na čtvrtek 19. září 2024 velvyslanec České republiky na Slovensku JUDr. Rudolf Jindrák připravil pracovní setkání pro představitele deseti českých a moravských krajanských sdružení z celého Slovenska. Zvláštními hosty setkání byli poslanec Parlamentu ČR a člen zahraničního výboru Poslanecké sněmovny a podvýboru pro styky s krajany Ing. Roman Bělor a ředitel právního a konzulárního odboru MZV ČR Martin Smolek, jenž podrobně informoval o schválené korespondenční volbě ze zahraničí... (celý článek s fotografiemi zde). Snímky z dalších aktivit najdete v našem archivu.

Hudební podvečer
Na středu 18. září 2024 připravil ČSB vystoupení Tria Impresse. Na koncertu zazněla pestrá směs známých i méně známých melodií od klasické hudby a operety přes džezové skladby až po výběr ze světových muzikálů. Krátká fotoreportáž zde. Snímky z dalších aktivit najdete v našem archivu.

Hledání malého prince
Na úterý 8. října 2024 v 17 hod. zve Český spolek Bratislava na přednášku s videoprojekcí publicisty Stanislava Motla. V minulosti se s bratislavskými krajany setkal už v roce 2019 a 2021, tentokrát si připravil téma života a zmizení francouzského spisovatele Antoina de Saint-Exupéryho. Přednáška se uskuteční v sále Velvyslanectví ČR na Hviezdoslavově nám. 8.

Konference „Milan Kundera a světová literatura“
V úterý 8. října 2024 se od 10 do 17 hod. uskuteční v Českém domě konference „Milan Kundera a světová literatura“. Při příležitosti 95. výročí narození a 1. výročí úmrtí spisovatele ji organizují České centrum v Bratislavě, Velvyslanectví ČR na Slovensku, Ústav středoevropských jazyků a kultur FSŠ UKF v Nitře, Ústav světové literatury SAV v Bratislavě a Česko-slovenská asociace srovnávací literární vědy. Podrobný program je na stránce Českého centra.

Spoluautor prvního slovenského baletu
Vývoj slovenského baletu je úzce spojen s osobností tanečníka a choreografa Stanislava Remara (pův. příjmení Švadlena, 7. října 1914 Písek – 19. července 2006 Košice). Po prvních úspěších na českých a německých scénách odešel v roce 1946 na Slovensko, kde do roku 1955 (s přestávkou 1947/8, kdy byl šéfem baletu Státního divadla v Košicích) byl sólistou, choreografem i šéfem baletu SND, souběžně vyučoval klasický tanec na bratislavské konzervatoři a choreografii na VŠMU. Byl spoluautorem (s T. Andrašovanem) prvního slovenského baletu Orfeus a Eurydika, k němuž vytvořil i libreto. Dalších dvacet let spojil s baletem SD v Košicích, kde rovněž působil jako pedagog. Popel umělcova těla byl na jeho přání rozptýlen ve Vltavě.

Výročí Univerzitní knihovny v Bratislavě
Univerzitní knihovnu jako tehdy jedinou vědeckou knihovnu na území Slovenska otevřeli 10. října 1919. O její vznik se zasloužil první ředitel (vládní komisař) Jan Emler (1. 8. 1877 Praha – 28. 5. 1951 Praha) s využitím fondů původní knihovny Alžbětinské univerzity (vznikla 13. října 1914, ale přednášky na třech fakultách začaly až v roce 1915, zanikla po vzniku ČSR odchodem maďarského personálu), a zvláště soukromých sbírek. Ještě v r. 1919 prosadil vládní nařízení o povinných výtiscích, jež bratislavská knihovna do r. 1935 poskytovala i do Brna a Prahy. Když se v r. 1931 vrátil do Prahy, měla Univerzitní knihovna i jeho zásluhou téměř čtvrtmilionový fond včetně zvláštního oddělení slovenské literatury. Jeho nástupcem do roku 1939 byl dr. Josef Schützner (27.8.1888 Jindřichův Hradec – 17.12.1977 Praha).

Kdy zakladatelé odevzdali spolek následovníkům i na místní úrovni
První rok existence krajanského spolku zhodnotila 11. října 1994 regionální konference bratislavské organizace Českého spolku na Slovensku (ČSnS), jež se z původních sedmi zakladatelů v červnu 1993 rozrostla za necelý rok na celoslovenskou instituci, a poprvé zvolila 14členný výbor, jenž si ze svého středu zvolil 25. října předsedu dr. Ivana Broučka (krátce na to se funkce vzdal v souvislosti s návratem do ČR). Do té doby spolek vedl výbor složený ze zakladatelů Spolku Čechů na Slovensku pod vedením dr. ing. Jiřího Kozáka, jenž se na první celoslovenské Valné hromadě SČS 23. dubna 1994 stal čestným předsedou přejmenovaného celorepublikového Českého spolku na Slovensku a bratislavský spolek se stal jednou z regionálních organizací ČSnS (viz dějiny spolku).

Vzpomínka na Jaroslava Seiferta
Jedinému čs. nositeli byla udělena Nobelova cena za literaturu 11. října 1984 Jaroslavu Seifertovi (1901-1986). Česká beseda této události věnovala vzpomínku v č. 1/1996 a 9/2001.

Připomínka malíře a grafika
Josef Jíra (11. října 1929 Turnov – 15. června 2005 Malá Skála u Turnova) byl český malíř, grafik a ilustrátor. Česká beseda mu věnovala medailon v č. 11/2001.

Žilinský architekt ze středních Čech
Architekt Evžen Hejtmánek (13. října 1929 Dolní Mokropsy/Černošice – 13. ledna 1994 Žilina) po prvních zkušenostech v Čechách nastoupil do Stavoprojektu v Žilině a tomuto městu zůstal věrný až do konce života. Kromě řady rodinných domů, jež odrážely novou linii v architektuře, se podílel na množství úspěšných návrhů, například odborářské zotavovny v Jasné, zdravotnické školy v Žilině, Domu knižní kultury v Bratislavě, domu služeb v Dolním Kubíně, Společenského domu ve Starém Smokovci, domů Horské služby a CHKO ve Vrátné, obytného souboru v Považské Bystrici, hotelu Park v Dolním Kubíně či obchodního domu Jednota v Púchově. Zúčastnil se také prací na urbanistických plánech v Martině a Púchově. Jeho profil přinesla ČB v č. 7-8/2007.

Odešel náš Bobeš
„S hlbokým žiaľom oznamujeme všetkým priateľom a známym, že dňa 27. septembra 2024 nás navždy opustil vo veku 82 rokov PhDr. Bohumír Bachratý, CSc. S našim zosnulým sa rozlúčime v utorok 1. októbra 2024 o 14. hod. v dome rozlúčky Frauenberg v Banskej Štiavnici podľa obradu rímskokatolickej cirkvi a následne vo štvrtok 3. októbra 2024 o 11. hod. v krematóriu v Bratislave.“ Vedení ČSB vyjadřuje hlubokou soustrast pozůstalým našeho dlouholetého a mimořádně aktivního člena: Čest jeho památce!

Výstava v Univerzitní knihovně
Od středy 21. srpna 2024 až do konce září je na Barokovém nádvoří Univerzitní knihovny v Bratislavě instalována výstava „Přemysl Otakar II. – Kráľ, rytier, zakladateľ“ o životních osudech a odkazu krále spojeného s rozkvětem Bratislavy ve 13. století (viz plakát). Výstava se koná v rámci Dní evropského kulturního dědictví 2024 pod záštitou velvyslance ČR v SR JUDr. Rudolfa Jindráka při příležitosti 760. výročí svatby královy neteře Kunhuty Braniborské s uherským princem Bélou, synem krále Bély IV. Celý článek s fotografiemi z vernisáže zde. Snímky z dalších aktivit najdete v našem archivu.

Stál u počátků SND
Barytonista Jan Konstantin (vl. jm. Jan Schindler, 30. září 1894 Jeseník nad Odrou – 28. června 1965 Praha) po počátečních letech v Plzni a Ostravě se stal sólistou Slovenského národního divadla, odkud po jedné sezóně odešel do Národního divadla v Praze, jemuž zůstal věrný až do roku 1960. I po odchodu z Bratislavy však v SND pravidelně hostoval až do roku 1934.

Tisková konference v Českém domě
Před premiérovým uvedením filmu do slovenské distribuce proběhne v Českém domě v úterý 1. října 2024 v 11 hod. tisková konference s režisérkou dokumentu „Ještě nejsem, kým chci být“ Klárou Tasovskou a s hlavní protagonistkou - českou fotografkou Libuší Jarcovjákovou. Dokument bude ve slovenských kinech k vidění od 3. 10. 2024. Na TK je potřebná registrace do 30. 9. do 16 hod. na info@ceskecentrum.sk.

Výstava z cyklu Česko/slovenský dialog
České centrum zve na výstavu „Jiří David a Ilona Németh. Z cyklu Česko/slovenský dialog“, jíž si připomíná 30. výročí počátku svého působení v Bratislavě a představuje výtvarná díla dvojice těchto autorů. Uskuteční se v Českém domě od 12. září do 2. října 2024, Galerie Českého centra je přístupna od úterý do pátku v době od 10 do 17 hod.

Program Kruhu přátel české kultury
Kruh přátel české kultury zve ve čtvrtek 3. října 2024 v 16 hod. na promítání filmu „Z českých mlýnů“ z roku 1941 (r. Miroslav Cikán), věnované 120. výročí narození herečky Anny Letenské, v kině Mladosť na Hviezdoslavově nám. Podrobný program a další aktuální informace KPČK publikuje na své webstránce kpck.sk.

Autorské čtení na festivalu Novotvar
Už tradičně se v rámci programu festivalu Novotvar objeví v sekci Fokus vyšehradská literatura i dva čeští autoři - Petr Šesták a Libor Staněk, kteří na komorním večeru v Českém domě ve čtvrtek 3. října 2024 v 17 hod. představí nejen svou aktuální tvorbu, ale i samotný tvůrčí proces a podmínky pro tvorbu autorů v Česku. Vstup na autorské čtení je volný po předcházející registraci do 3. 10. do 12 hod. na info@ceskecentrum.sk.

Bílá noc v Českém domě
V rámci festivalu „Bílá noc 2024“ Český dům zve na projekt Rozhraní českého umělce Petra Stanického, vytvořený pro tento festival, který rozehrává nové asociace vidění a vnímání propojením každodennosti s neobvyklým vizuálním zážitkem. Expozice je přístupna v Galerii Českého centra od 4. do 6.10., v pátek a v sobotu až do půlnoci.

Bratři Čapkové a Slovensko v létě 1919
V letech 1910 až 1923 MUDr. Antonín Čapek s manželkou Boženou působil jako lékař v lázních Trenčianske Teplice, kam za nimi od roku 1912 jezdili strávit letní měsíce jejich děti Helena, Josef a Karel. V létě 1919 Karel Čapek dokončil komedii Loupežník. Jeho čerstvě ženatý bratr Josef s manželkou Jarmilou přijeli do Trenčianských Teplic na svadební cestu, odkud pokračovali do Vysokých Tater, kde navštívili Štrbu, Smokovce a Tatranskou Lomnici, výstup na Rysy jim překazil sníh, zamýšlený výlet na Téryho chatu překazila přítomnost vojenské posádky (boje s Maďarskem). O vztahu bří Čapků ke Slovensku psala Česká beseda v č. 12/1998, 7-8/2002 dvakrát, 5/2005 a 7-8/2006.

Pozvánka na Rok české hudby
Slovenské zastoupení CzechTourism uspořádalo v Bratislavě prezentaci letošních mezinárodních hudebních festivalů v rámci Roku české hudby 2024 (blíže zde). Z nich jako první už odstartoval Mezinárodní festival Hudba tisíců Mahler v Jihlavě (18.5. – 22.9. 2024, blíže zde) a dalšímu velikánovi je zasvěcen Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka (30.5. – 3.7. 2025, blíže zde). Rok české hudby bývá spojován se životním výročím skladatele, nejen jemuž je věnována přehlídka Smetanova Litomyšl (8.6. – 7.7. 2024, blíže zde). Na podzim na ně navazují Lednicko-Valtický hudební festival (14.9. – 12.10. 2024, blíže zde) a festival Janáček Brno (1.11. – 24.11. 2024, blíže zde). K roku české hudby se přihlásilo i SND nastudovaním několika oper B. Smetany, A. Dvořáka a L. Janáčka (blíže zde).

Za co průkopník českého komiksu nemůže
Grafik, ilustrátor, karikaturista, spisovatel, loutkař, ale i entomolog Ondřej Sekora (25. září 1899 Brno-Královo Pole – 4. července 1967 Praha) byl také propagátorem, trenér a rozhodčí rugby. Pocházel z učitelské rodiny a studia práva nedokončil a začal se naplno věnovat výtvarné činnosti a vzdělání si postupně doplnil na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a na studijním pobytu v Paříži. Založil časopis Sport, ale přispíval i do dalších, mimo jiné i kreslenými příběhy (průkopník českého komixu), jež později vydával i knižně. Tak se zrodily i jeho zřejmě nejznámější postavičky Ferdy Mravence a Brouka Pytlíka, jež záhy po svém knižním zrodu dostaly i slovenská jména Ferdo Mravec a Chrobák Truhlík. Vzpomeňte na ně, až zase uslyšíte nářky „roduverných“ nad dabingem pohádek, možná právě ony stály na začátku této „bratrské“ tradice „vzájemně srozumitelných“ jazyků.

Sólista Slovenské filharmonie také aranžoval populární hudbu
Klavírista Miloš Váňa (25. září 1919 Nové Strašecí – 8. prosince 1964 Bratislava) absolvoval pražskou konzervatoř a začínal jako hudební pedagog v Rakovníku, od studií příležitostně vystupovali v rozhlasu. Po válce přijal místo sólového klavíristy v orchestru Čs. rozhlasu v Košicích, odud v r. 1954 přešel do bratislavského rozhlasu, kde také působil i jako hudební pedagog, korepetitor i jako sólista Slovenské filharmonie, v premiéře uvedl řadu skladeb slovenských autorů, kromě toho také aranžoval i populární hudbu.

Uhry byly Otci slovenského národa milejší
Kněz a politik Andrej Hlinka (27. září 1864 Černová – 16. srpna 1938 Ružomberok) sice podepsal Martinskou deklaraci o vzniku ČSR a známý je jeho výrok: „Povedzme otvorene, sme za orientáciu československú. Tisícročné manželstvo s Maďarmi sa nevydarilo.“ Avšak už po půl roce společný stát odmítal: „Za tento krátky čas nám násilnícki Česi spôsobili viac trápenia, ako Maďari za tisíc rokov. Teraz vieme, že Extra Hungariam non est vita (mimo Uhorska niet pre nás života).“ Nejvíce mu vadil odklon pražské politiky od katolické církve a podpora slovenských evangelíků, přestože sám jako mladý kněz také kritizoval církevní vrchnost. Článek o tomto období v souvislosti s jeho cestou po jihozápadních Čechách přinesla Česká beseda v č. 10/2005.

Životní jubileum bývalé hlavy státu
Bývalý prezident ČR Ing. Miloš Zeman (28. září 1944 Kolín) se dožívá životního jubilea. V letech 1990-92 byl poslancem Federálního shromáždění, 1996-98 předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, 1998-2002 předsedou vlády ČR. K přání hodně zdraví a životních sil se připojují i bratislavští krajané, kteří ho mohli na vlastní oči vidět v prosinci 2017 při kladení věnců k soše T. G. Masaryka.

Zasloužil se o sídlo Univerzity Komenského
Prof. PhDr. Antonín Kolář (28. září 1884 Praha – 7. července 1963 Benátky u Litomyšle) po studiu na Karlo-Ferdinandově univerzitě působil jako profesor klasické filologie na gymnáziu v Praze a Novém Bydžově, po vzniku ČSR na Karlově univerzitě. Od roku 1922 přednášel latinu a řečtinu na Univerzitě Komenského, kde vybudoval seminární knihovnu, koncem 20. let byl děkanem Filozofické fakulty a později i rektorem. Napsal řadu odborných studií, překládal antické spisy. Rozhodující mírou se zasloužil o přidělení univerzitě rozestavěné budovy burzy na Šafárikově náměstí, dnešní Auly Právnické fakulty. Začátkem 40. let musel univerzitu opustit a zbytek života prožil ve východních Čechách.

Vzpomínka na dirigenta bratislavského SOČR
Dirigent a hudební režisér Richard Týnský (vl. jm. Thierjung, 20. nebo 29. září 1909 Lvov – 30. října 1974 Brno) pocházel z rodiny carského důstojníka a ve svých patnácti letech narukoval do vojenské hudební školy v Praze, kde studoval křídlovku a housle. Ve 30. letech přišel do Brna, kde studium na konzervatoři rozšířil o dirigování a skladbu, později začal sám vyučovat na JAMU. V letech 1949 až 1954 působil v Bratislavě, napřed pohostinsky, od 1951 jako šéf Symfonického orchestru Čs. rozhlasu, s nímž nastudoval a uvedl řadu skladeb slovenských autorů. Později jako šéf symfonického orchestru v Gottwaldově (Zlíně) často zval houslistu Aladára Móžiho a další bratislavské sólisty.

Osobnost Přemysla Otakara II. a jeho význam pro Bratislavu a okolí
Při příležitosti výstavy „Přemysl Otakar II. – Kráľ, rytier, zakladateľ“, jež je do konce září v Barokovém nádvoří Univerzitní knihovny v Bratislavě (viz plakát) se ve čtvrtek 19. září 2024 v 17 hod. v Přednáškovém sále Univerzitní knihovny (Ventúrska 11) uskuteční přednáška PhDr. Mgr. Petra Skácela, vyslance spolku Města Otakarova, z.s., pod názvem „Osobnost krále Přemysla Otakara II. a jeho význam pro Bratislavu a okolí“. Vstup je volný.

Hudební podvečer tentokrát ve středu 18. září
Na středu 18. září 2024 v 17 hod. připravil ČSB vystoupení dámského Tria Impresse ve složení Mgr.art Aneta Lednická, ArtD. – housle, Mgr.art Agnes Kolozci – priečna flauta a Mgr.art Monika Harrison – klavír. Na programu bude směs hudby 20. stol., moderní hudby, muzikálu, operety a džezu. Koncert se uskuteční opět ve společenském sále Csemadoku (Nám. 1. mája 12). V našem archivu si lze prohlédnout snímky z jejich vystoupení v roce 2017.

Čeští letci v SNP
První čs. samostatný stíhací letecký pluk pod velením štábního kapitána Františka Fajtla přiletěl na pomoc Slovenskému národnímu povstání 17. září 1944 na 22 letounech Lavočkin-5. Většinu pilotů a technického personálu tvořili Češi, kteří měli za sebou bojové zkušenosti z Francie a Velké Británie. Jejich hlavní úlohou byla podpora pozemního vojska 1. čs. armády na Slovensku i partyzánských jednotek, co plnili z letiště Zolná u Zvolenu a později Tri duby u Sliače do 25. října, kdy se z důvodu přiblížení německé armády zbylých 11 letuschopných strojů vrátilo přes frontu k Rudé armádě.

Výročí setkání krajanů s prezidentem V. Havlem
Na závěr dvoudenní návštěvy SR 18. září 1999 prezident ČR Václav Havel s chotí besedovali v Košicích na Bankově se zástupci Českého spolku na Slovensku, bratislavskou regionální organizaci ČSnS na setkání zastupovala tehdejší předsedkyně MUDr. Jana Nohelová. O setkání podrobně informoval měsíčník Česká beseda.

Zpěvák „samotář“
Písně v podání Jakuba Smolíka (vl. jm. Jaroslav, 18. září 1959 Domažlice) se už v dnešním repertoáru slovenských rádií vyskytují jen výjimečně, přesto zůstává skutečností, že jde o jednoho z nejproduktivnějších českých zpěváků konce 20. století. První country kapelu „Travaléři“ založil ještě na střední škole v polovině 70. let, ale později se jeho rozsah tvorby pohyboval od tvrdšího rocku přes „střední proud“, populární hudbu až po melodické balady. Po studiu na Ježkově konzervatoři v Praze v roce 1987 získal první větší ocenění „Duhová deska“ za nejúspěšnější píseň roku „Až se ti jednou bude zdát“. Koncem 90. let realizoval s Michalem Davidem několik projektů pro děti. Rozhovor s ním přinesla Česká beseda v č. 2/2005.

Osobnost československé i světové antropologie
Lékař, antropolog, cestovatel a spisovatel prof. MUDr. et PhDr. Vojtěch Suk, DrSc., (18. září 1879 Praha – 8. března 1967 Brno) patřil k významným bojovníkům proti rasové nerovnosti. Po studiích v Praze, Curychu a Bologni jeho poznávací cesty po Evropě pokračovaly před a za první světové války v jižní Africe, později i v severní Americe a na dalších kontinentech. Už před první světovou válkou prováděl výzkum na Podkarpatské Rusi, a do východních regionů první republiky se vracel i ve 30. letech. Založil Antropologický ústav v Brně, byl členem řady mezinárodních vědeckých společností. Své zbírky a knihovnu věnoval Náprstkovu muzeu v Praze.

Tenorista, který zahájil první sezónu SND
Operní zpěvák tenorista Leon Geitler (20. září 1884 Praha – 19. srpna 1933 Praha) původně studoval práva, ale nakonec zvítězilo divadlo. Působil v Plzni, Brně, Praze i Krakově a ve Vídni až se stal členem divadelní společnosti B. Jeřábka, z níž se začal formovat soubor SND. Vystoupil i v prvním představení SND, když v opeře B. Smetany „Hubička“ zpíval úlohu Lukáše, po čtyřech měsících však z Bratislavy odešel a vrátil se jen několikrát na pohostinská vystoupení.

Umělec s parametry Středoevropana
Architekt a malíř Mgr. arch. Jiří Mezřický (20. září 1939 Kolín) po studiu architektury na SVŠT v Bratislavě pokračoval na VŠVU a od 1965 žil v Rakousku. Dlouholeté zkušenosti ze staveb a rekonstrukcí obytných i komerčních budov a jejich interiérů uplatnil po r. 1993 i na Slovensku při rekonstrukcích zejména bankovních domů na Slovensku (Banská Bystrica, Košice, Michalovce, Prešov), v roce 2004 měl v Bratislavě první výstavu obrazů a grafik na Slovensku. Jeho medailon přinesla Česká beseda č. 12/2004.

Informace k podzimním volbám do Senátu PČR
Ve dnech 20. - 21. 9. 2024 se budou konat pravidelné volby do Senátu Parlamentu ČR, s případným druhým kolem ve dnech 27. - 28. 9. 2024. Velvyslanectví ČR v této souvislosti upozorňuje občany ČR na Slovensku, že hlasování probíhá pouze na území ČR, nikoli na zastupitelských úřadech ČR v zahraničí. Voliči, zapsaní ve zvláštním seznamu voličů vedeném při Velvyslanectví ČR v Bratislavě, mohou na velvyslanectví požádat o voličský průkaz osobně do 18. září 2024, písemně do 13. 9. 2024, a s tímto průkazem pak volit na území ČR. Voliči dlouhodobě pobývající na Slovensku, kteří ještě nejsou zapsáni ve zvláštním seznamu voličů vedeném při velvyslanectví, mohou o zápis požádat nejpozději 11. srpna 2024. Potřebné formuláře a podrobnější informace k volbám jsou uvedeny na webstránce velvyslanectví?.

Výročí firmy Baťa
Světoznámá značka Baťa vznikla 21. září 1894, kdy v moravském Zlíně sourozenci Antonín, Tomáš a Anna založili rodinnou firmu na výrobu obuvi. Výstavbou několika závodů například v Baťovanech/Partizánském nebo Svitu, ale i moderních obchodů firma v první polovině 20. století zanechala významnou stopu i na Slovensku.

V hudebních stopách své matky
Profesorka bratislavské konzervatoře Ilza Vilímová-Kajetánová (22. září 1909 Maribor – 23. prosince 1993 Bratislava) vystudovala Hudební a dramatickou akademii v Bratislavě, kde učila i její matka klavíristka Emanuela Kajetánová (29. listopadu 1874 Vídeň – 4. května 1944 Bratislava), pocházející z české vídeňské rodiny, která se po působení ve Vídni, Krakově a Mariboru usadila v Bratislavě.

Organizátor zemědělského školství na Slovensku
Zemědělský inženýr Ladislav Krýsl (22. září 1899 Tábor – 26. listopadu 1974 Martin) po studiu na ČVUT působil na Slovensku jako středoškolský a vysokoškolský pedagog (SPTŠ Mošovce, Vysoká škola poľnohospodárskeho a lesníckeho inžinierstva Košice), autor první slovenské učebnice zemědělského účetnictví, propagátor moderních metod v ovocnářství a zahrádkářství, organizátor zemědělského školství na Slovensku. Za Slovenského národního povstání pracoval na Povereníctve pre veci hospodárstva a zásobovania v Banské Bystrici.

Poděkování od starosty Starého Města
„Ďakujeme za Váš príspevok do kultúry Starého Mesta,“ podobná slova nesměřují na adresu Českého spolku Bratislava často, o to více si jich vážíme. Tato konkrétně zazněla v odpovědi na pozvánku na vernisáž výstavy v Univerzitní knihovně, jejímž partenrem ČSB je. Zde je celý citát: „V mene starostu Starého Mesta Mateja Vagača Vám ďakujeme za pozvanie na výstavu a omšu. Pán starosta si toto pozvanie váži, žiaľ, v tomto termíne si bude čerpať dovolenku, preto jeho osobná účasť nebude možná. Prajeme veľa návštevníkov, pozitívne ohlasy a ďakujeme za Váš príspevok do kultúry Starého Mesta. S úctou a vďakou Monika Zemánková, sekretariát starostu, Miestny úrad mestskej časti Bratislava-Staré Mesto.“

Odešel ing. Jiří Kunert
Se zármutkem jsme přijali zprávu o úmrtí ekonoma ing. Jiřího Kunerta ((31. ledna 1953 Praha – 2. září 2024). Po studiu na VŠE nastoupil do Živnostenské banky, jíž s několika přestávkami, spojenými s výkonem státních funkcí, zůstal věrný i po jejím převzetí zahraniční skupinou UniCredit. Několik let šéfoval její slovenské pobočce a jako jednomu z mála tehdejších českých manažerů v Bratislavě nebyla lhostejna krajanská problematika, k níž měl vyhraněný názor, jak prezentoval v rozhovoru pro Českou besedu v roce 2003. Čest jeho památce.

Čeština na banskobystrickém gymnáziu
V září 1854 se katolické církevní gymnázium v Banské Bystrici změnilo ze čtyř na osmileté. Zasloužil se o to její mecenáš, místní biskup a pozdější první předseda Matice slovenské Štefan Moyzes, který pod vlivem Jána Kollára zpočátku prosazoval ideu československé národní a jazykové vzájemnosti a vyučovací jazyk českoslovenštinu, proto mezi pedagogy bylo i několik Čechů, kteří museli začátkem 60. let v důsledku sílící maďarizace školu opustit. V roce 1864 Š. Moyzes inicioval u Svaté stolice přesun svátku sv. Cyrila a Metoděje na 5. července i v Uhrách (v českých zemích to bylo v rámci oslav 1000. výročí v r. 1863 z popudu olomouckého arcibiskupa Fridricha von Fürstenberga, do té doby byl jejich příchod připomínán 9. března).

Výročí SOSR
Symfonický orchestr Slovenského rozhlasu (původně orchestr Radiojournalu v Bratislavě) byl prvním profesionálním slovenským symfonickým tělesem, které vzniklo z podnětu ředitele SND a hudebního ředitele bratislavského Radiojournalu Oskara Nedbala a začalo činnost 9. září 1929. První desetiletí jeho existence byl jeho dirigentem František Dyk (9. května 1902 Plzeň – 7. června 1974 Praha). Předtím působil v divadlech v Plzni, Českých Budějovicích a na Vinohradech v Praze. Po nuceném odchodu z Bratislavy stál na čele orchestru pražského rozhlasu (po válce Československého rozhlasu v Praze).

Výročí Jiřího Načeradského
Výtvarník prof. Jiří Načeradský (9. září 1939 Sedlec - 16. dubna 2014 Praha) se po studiu pražské AVU věnoval zejména figurální a monumentální tvorbě, v letech normalizace se musel živit restaurováním historických fasád, v 90. se vrátil na AVU a přednášel I na brněnském VUT. Ke Slovensku měl silný vztah už z doby ZVS v Liptovském Mikuláši, často v SR vystavoval, v létě 2014 měl rozsáhlou výstavu v Galerii Danubiana v Bratislavě.

Alma mater i slovenských výtvarníků
Dekretem císaře Františka I. byla 10. září roku 1799 založena Akademie výtvarných umění v Praze, s pravidelnou výukou se začalo následující rok. Zejména od konce 19. století, kdy byla zestátněna, a zvlášť ve 20. století na ní studovala i řada slovenských umělců. Česká beseda o tom blíže psala v č. 1/1999 a 12/2000.

Osobnost slovenské rozhlasové a televizní tvorby
Spisovatel a scénárista Mgr. et MgA. Cyril Valšík (10. září 1939 Stará Boleslav) už od dětství přispíval do časopisů krátkými zprávami, ale i pohádkami a poezií. Po studiu na Pedagogické fakultě Univerzity Komenského absolvoval ještě pražskou FAMU. Vypracoval se na šéfredaktora časopisu Slovenské kúpele, ale proslavil se hlavně prací ve Slov. rozhlase, kde se od dramatizací a režie dostal i k publicistické práci. Od r. 1970 rozšířil své působiště i na Slov. televizi, kde byla oceněna řada jeho her, pořadů i filmů, po r. 1990 se přeorientoval na reklamní tvorbu.

Výročí ocenění předsedkyně ČSB Ing. Hany Husenicové v Praze
Na pražské konferenci „Krajané a čeština“ ve dnech 10. až 12. září 2014, organizované Mezinárodním koordinačním výborem zahraničních Čechů, byla mezi oceněnými zástupci z řad krajanů za dlouholetou činnost pro krajanské komunity i tehdejší předsedkyně Českého spolku Bratislava Ing. Hana Husenicová. Její příspěvek na konferenci pod názvem „Jak udržet češtinu“ byl publikován na stránce konference (v pdf).

Zasloužil se nejen o slávu Chirany
Ing. Miroslav Nerád (12. září 1914 Ostrava – 28. března 2009 Stará Turá) po studiích strojařiny v Brně za první republiky nastoupil do „škodovky“ v Dubnici nad Váhem, po válce na Povereníctvo priemyslu v Bratislavě, kde údajně navrhl současnou lokalitu Slovnaftu pro výstavbu náhradní rafinérie místo zničené Apolky. Koncem roku 1945 byl jmenován národním správcem firmy Michera ve Staré Turé, jež se pod jeho vedením stala základem n.p. Chirana jako předního výrobce přesné mechaniky a zejména špičkové zdravotní techniky. Pod jeho vedením se závody významnou měrou zasloužily o rozvoj měst Stará Turá (městem se stala v r. 1964) a Piešťany i v oblasti školství, kultury, sportu a dalších, inicioval výstavbu vysílače na Velké Javorině.

Vzpomínka na významného ekologa
Ekolog a publicista doc. ing. Josef Vavroušek, CSc. (15. září 1944 – 18. března 1995 tragicky zahynul s dcerou Petrou v sedle Parichvost v Roháčích) původně vystudoval Strojní fakultu ČVUT a známým se stal účastí v Expedici Lambaréne, co ho přivedlo k aktivnímu zájmu o životní prostředí. Aktivity v této oblasti ho po r. 1990 přivedly do nejvyšší politiky. Jeho tragická smrt iniciovala vznik symbolického hřbitova obětem v Západních Tatrách v Žiarské dolině. Vzpomínku na něj zveřejnila Česká beseda už ve svém prvním čísle a také v říjnovém čísle ročníku 1996.

Iniciátor a první rektor Univerzity Komenského
Prof. MUDr. Kristán Hynek (15. září 1879 München – 11. ledna 1960 Praha) vystudoval medicínu na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, kde i později působil jako pedagog. Po válce v r. 1919 přijel do Bratislavy spustit na původně plánované maďarské univerzitě lékařské studium, čím vznikla Univerzita Komenského. Jako profesor patologie a interny byl současně přednostou Interní kliniky LF a prvním rektorem. Podílel se i na vzniku protituberkulózních sanatorií ve Vyšných Hágách a ve Smokovci.

Výročí zlomového zákona pro krajany
Český zákon č. 194/1999 Sb., jímž se novelizoval zákon o státním občanství č. 40/1993 Sb. a který měl velký význam i pro řadu krajanů na Slovensku vstoupil do platnosti 2. září 1999. Přestože neodstranil všechny křivdy předcházející právní úpravy, znamenal výrazný posun ve vztahu České republiky vůči svým občanům, kteří po rozdělení federace zůstali žít na území SR. Tím se alespoň částečně splnil jeden ze základních cílů, který si vytýčil při svém vzniku v roce 1993 Spolek Čechů na Slovensku (od 1994 Český spolek na Slovensku dnes transformovaný na jednotlivé regionální české spolky a další krajanská sdružení v SR), a jelikož mezitím došlo k stabilizaci i dalších problémových oblastí (zejména sociální, zdravotní a finanční povahy), těžiště krajanských aktivit se začalo přesouvat na kulturně společenské programy a turisticko-vlastivědné aktivity.

Mezinárodní Jánošík
Velkofilm polské režisérky Agnieszky Holland a její dcery Kasie Adamik „Jánošík - Pravdivá história“, v němž hlavní úlohu stvárnil mladý český herec Václav Jiráček, měl v Bratislavě slavnostní premiéru 4. září 2009.

Výstava Ivana Ouhela
Pod názvem „Ivan Ouhel – Rytmy / Rhythms“ chce Galerie Českého centra připomenout v předvečer jeho nedožitých 80. narozenin (1945-2021) českého malíře, kreslíře a grafika, jenž se už jako mladík důvěrně seznamoval se Slovenskem. Na vernisáž výstavy ve čtvrtek 27. 6. od 17:30 hod. je potřebné se předem přihlásit do čtvrtka 27.6. do 12 hod. na info@ceskecentrum.sk nebo telefonicky na +421 254 418 215. Výstava bude otevřena do 4. 9. 2024 vždy od úterý do pátku od 10 do 17 hod.

Výročí významného výtvarníka
Výtvarník, spisovaterl a režisér Jan Švankmajer (4. září 1934 Praha) patří k nejuznávanějším současným českým výtvarníkům, i díky množství animovaných filmů. Česká beseda přinesla jeho medailon v č. 6/2002.

Básník bojoval za „štúrovce“ a seděl v Komárně
Josef Václav Frič (5. září 1829 Praha – 14. října 1890 Praha) chtěl prospět vlasti především jako romantický básník, avšak už jako student filozofie a mluvčí studentského spolku Slávie se zúčastnil bojů na pražských barikádách. Po potlačení povstání odešel do Chorvátska, odkud se se slovenskými vlastenci vrátil do horních Uher, aby pokračoval v boji za národní práva na straně štúrovských dobrovolníků, v oblasti Myjavy však byl zraněn a vrátil se do Prahy, kde pokračoval v politické činnosti a v r. 1851 byl za velezradu odsouzen na 18 let do vězení v pevnosti v Komárně, odkud byl po třech letech propuštěn na amnestii. Další roky prožil v cizině, než mu bylo povoleno dožít v rodišti. Svá díla podepisoval i pseudonymy M. Brodský nebo A. Hron (např. Slovenskou elegii v almanachu Máj 1859).

Překládal do češtiny
Evangelický kněz, spisovatel, historik a překladatel Bohuslav Tablic (5. září 1769 České Brezovo nedaleko Poltáru – 23. ledna 1832 Hontianske Moravce) studoval v Jeně, kde s Jurajem Palkovičem založil Societas Slavica. Jeho tvorba (např. Zpěv skalickým Zuzanám k svátku jejich jména, Světlo literního umění, Poezye. Paměti česko-slovenských básnířův aneb veršovců, kteříž se buďto v Uherské zemi zrodili, aneb aspoň v Uhřích živi byli, Slabikář pro školy velebného Baňského okolí, Anglické múzy v česko-slovenském oděvu) se řadí k období osvícenského klasicizmu. Byl pravděpodobně prvním, kdo do češtiny přeložil monolog Hamleta „Být či nebýt“ W. Shakespeara.

Zakladatelka pedooftalmologie na Slovensku
Oční lékařka MUDr. Helena Zváčová, CSc., (Banská Bystrica 6. září 1939 Bobnice u Nymburka - 22. dubna 2019 Banská Bystrica) věnovala svůj život záchraně zraku dětí. V Banské Bystrici otevřela v roce 1969 speciální optoptickou mateřskou školku, na níž jí posmrtně odhalili pamětní tabuli. Stála u zrodu mikrochirurgie oka a implantaci umělých vnitroočních čoček, podílela se na rozvoji ultrazvukové diagnostiky a laserové léčby oka, vychovala několik generací oftalmologů a očních mikrochirurgů.

Od společné ekonomiky k celoevropské integraci
Posledním generálním ředitelem Stálého sekretariátu Rady celní unie se sídlem v Bratislavě, jež zanikla vstupem ČR a SR do Evropské unie v květnu 2004, byl ekonom prof. ing. Jaromír Císař, CSc., (5. září 1929 Olomouc – 13. března 2020 Praha), předtím ministr české vlády (1998-2000). Rozhovory s ním na téma česko-slovenských hospodářských vztahů přinesla Česká beseda v č. 6/2003 a 6/2004.

Zakladatel moderní keramické tvorby na Slovensku
Všestranný výtvarník akademický sochař profesor Teodor Lugs (7. září 1919 Praha – 25. května 2000 Bratislava) původně měl studovat strojnickou průmyslovku, ale záliba v kreslení ho nakonec přivedla ke studiu na odborné keramické škole. Po válce v roce 1948 přišel vyučovat do Bratislavy na Školu uměleckého průmyslu, kde vychoval tři generace slovenských výtvarníků. Z veřejných děl lze připomenout plastiky ptáka a býka na Račianském mýtě nebo (dnes zdevastovanou) fontánu na Jurigově náměstí. Jeho obraz „To jsou oni“ (na obr.) po jeho smrti vdova Eugenie Lugsová věnovala Zastupitelskému úřadu ČR v Bratislavě. Česká beseda o jejich tvorbě psala v č. 3/1999, 10/2000 a 3/2002.

Spoluzakladatel drůbežářské velkovýroby
Mezinárodně uznávaný zootechnik a genetik prof. ing. Anton Grom (7. září 1929 Nový Přerov – 24. února 1980 Nitra) spojil svůj život s VŠP v Nitře (dnes Poľnohospodárska univerzita), kde působil jako pedagog od 50. let, později i ve funkci ředitele Výzkumného ústavu chovu a šľachiteľstva hydiny v Ivance pri Dunaji.

Program Kruhu přátel české kultury
Kruh přátel české kultury zve ve čtvrtek 5. září 2024 v 16 hod. na promítání filmu „Mravnost nade vše“ z roku 1937 (r. Martin Frič), věnované 65. výročí úmrtí kameramana Ferdinanda Pečenky, v kině Mladosť na Hviezdoslavově nám. Podrobný program a další aktuální informace KPČK publikuje na své webstránce kpck.sk.

Spoluzakladatel Tovaryšstva výtvarných umelcov tatranských ve Važci
Malíř Viktor Hohaus (30. srpna 1889 Brno – 12. ledna 1981 Prostějov) si výtvarné nadání rozšiřoval pouze soukromým studiem u jiných malířů, včetně Sibiu v Sedmihradsku nebo Vídně během vojenské služby za Velké války. Od roku 1924 do 1928 působil na Slovensku, kde se stal spoluzakladatelem Tovaryšstva výtvarných umelcov tatranských ve Važci. Právě tuto etapu jeho života považují odborníci za přechod od samotné imprese k společenskému vnímání krajiny.

Vzpomínka na Annu Letenskou
Herečka Anna Letenská (roz. Svobodová, 29. srpna 1904 Nýřany – 24. října 1942 koncentrační tábor Mauthausen) se narodila v herecké rodině a už od mládí vystupovala v divadelní společnosti svého otce, jenž nějaký čas vedl i Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích. Později vystupovala i divadlech v různých městech, krátce i v činohře v Košicích a po jedné sezóně v Olomouci ji režisér A. Drašar zlákal na čtyři sezóny (1931-35) do SND v Bratislavě. Později odešla do Prahy, kde se jí podařilo prosadit i ve 25 filmech. V době heydrichiády byla popravena, o jejím osudu byl natočen film „Kat nepočká“.

Květa Fialová se narodila na Slovensku a hrála také v Martině
Herečka Květa Fialová (1. září 1929 Velké Dravce u Lučence – 26. září 2017 Praha) se narodila v rodině příslušníka Finanční stráže a výtvarnice, který musel v r. 1938 opustit Slovensko. Po válce se rozhodla pro hereckou dráhu a po studiu JAMU v Brně hrála v 50. letech v Opavě, Českých Budějovicích, Kolíně a jednu sezónu i v Martině. Sehrála okolo dvě stě rolí ve filmech a televizních seriálech.

Cesi.sk opět v hledáčku TASR
Pod titulkem „Krajanský web cesi.sk oslavuje 20 rokov fungovania“ zaznamenala Tisková agentura SR (TASR) jubileum portálu cesi.sk a připomíná, že „okrem aktuálnych informácií o aktivitách českej komunity zostavuje v posledných rokoch i kalendár jubileí významných udalostí a osobností českého pôvodu, ktoré zanechali na Slovensku výraznú stopu“. Zprávu si lze přečíst na portálu TASR teraz.sk.

Výstava slovenských a českých výtvarníků
Na úterý 26. června 2024 připravil ČSB komentovanou prohlídku výstavy děl slovenských a českých výtvarníků pod názvem „Bylo to dávno“ v Domě kultury v Bratislavě – Dúbravce. Přítomné přivítala předsedkyně ČSB Ing. Dagmar Večerná, jež poděkovala za dlouholetou úspěšnou spolupráci kurátorovi výstavy PhDr. Bohumíru Bachratému, CSc., a jeho choti výtvarnici Evě B. Linhartové. Prodejní výstava výtvarných děl potrvá do konce srpna 2024. Fotografie z prohlídky poskytli Ing. Jan Bukovjan a Ing. Milan Klubal (celý článek zde). Snímky z dalších aktivit najdete v našem archivu.

Ferda Mravenec v Danubianě
Galerie v Danubiana Meulensteen Art Museum nedaleko Vodního díla v Bratislavě Čunově představuje až do 1. září 2024 dílo dvou českých výtvarníků. Pod názvem „Známy aj neznámy“ dává nahlédnout do života a mnohostranné tvorby Ondřeje Sekory (25. září 1899 Brno-Královo Pole – 4. července 1967 Praha), známého především tvorbou pro děti a postavou Ferdy Mravence, jež ho dnes řadí mezi zakladatelské osobnosti domácího komiksu. Druhým výtvarníkem je Jiří Sopko (20. února 1942 Dubove, dnes Ukrajina) v letech 2003-2010 rektor pražské Akademie výtvarných umění, jehož medailon přinesla Česká beseda v č. 11/2007.

Tip na vycházky (ke 35. výročí sametové revoluce)
Kde jinde si připomenout 35. výročí sametové revoluce než na místech, o nichž jsme před 35 lety ani netušili, že bychom se na ně jednou mohli podívat. Při vyhlídce z města to jsou zleva vrchol s rozhlednou Königswarte, dále zalesněný masív Hundsheimer Berg, Schlossberg se zříceninou hradu a výhled vpravo uzavírá zalesněný Braunberg viditelný také oproti hradu Děvín. Na jednom z nich jsme už historické české stopy našli (viz „Po stopách Přemysla Otakara II.“), tak jsme to zkusili i na dalších… (celý článek).

Mše za krále
Při příležitosti zahájení výstavy „Přemysl Otakar II. – Kráľ, rytier, zakladateľ“ se ve středu 21. srpna 2024 v 15 hod. uskuteční ve františkánském kostele Zvěstování Pána na Františkánském nám. 1 v Bratislavě slavnostní svatá mše za krále Přemysla Otakara II. Kostel je nejstarší zachovanou sakrální stavbou na území města a byl postaven koncem 13. století z podnětu uherského krále Ladislava IV. Kumánského právě na počest vítězství nad vojsky Přemysla Otakara II. v bitvě na Moravském poli.

Přemysl Otakar II. a Bratislava
Až do konce září 2024 bude na barokovém nádvoří Univerzitní knihovny v Bratislavě instalována výstava „Přemysl Otakar II. – Kráľ, rytier, zakladateľ“ o životních osudecha odkazu krále spojeného s rozkvětem Bratislavy ve 13. století. Výstava se koná v rámci Dní evropského kulturního dědictví 2024 pod záštitou velvyslance ČR v SR JUDr. Rudolfa Jindráka při příležitosti 760. výročí svatby královy neteře Kunhuty Braniborské s uherským princem Bélou, synem krále Bély IV. Vernisáž bude ve středu 21. srpna 2024 v 17 hod. a výstava bude přístupna do konce srpna v pondělí až pátek mezi 10. a 18. hod., v září pak v pondělí od 12 do 19 hod., od úterý do pátku od 9 do 21 hod. a v sobotu od 10 do 18 hod. Vstup volný.

Významný pedagog zanechal stopu hlavně v Levicích
Středoškolský profesor Karel Šornek (19. srpna 1884 Rychnov nad Kněžnou – 30. června 1969 Praha) působil v letech 1919-21 na gymnáziu v Banské Bystrici, následně byl 15 let (1921-36) ředitelem učitelského ústavu v Levicích, kde založil týdeník „Južné Pohronie“. Měl hlavní podíl na vzniku dětské ozdravovny na Počúvalském jezeře nedaleko Banské Štiavnice, podílel se na tvorbě metodiky vyučování na malotřídních školách. Sepsal životopis zakladatele prvního slovenského gymnázia Samuela Ormise.

Zakladatel moderní čs. pedologie
Geolog, pedolog a vysokoškolský pedagog prof. RNDr. Ing. Josef Pelíšek, DrSc. (20. srpna 1909 Zábludov u Letovic – 1. června 1993 Brno) se věnoval zejména výzkumu lesních půd a dalším oborům pedologie. Od roku 1930 působil na Vysoké škole zemědělské v Brně, po válce vydal atlas půdních typů v ČSR, na Slovensku se věnoval zejména půdním poměrům v oblasti Vysokých a Belanských Tater.

Rota Nazdar byla předchůdkyní čs. legií
Od 21. srpna 1914 probíhal u pařížské Invalidovny zápis dobrovolníků do cizinecké legie, z příslušníků Sokola mezi nimi ke 31. 8. 1914 vznikla rota (asi 250 mužů) pod vedením francouzského kapitána Sallé s neoficiálním názvem „Compagnie Nazdar“, jež se stala předchůdkyní čs. legií. Mezi prvními dobrovolníky byli například i výtvarníci F. Kupka a O. Gutfreund. Přísahu složili v Bayonne 13. 10. 1914 a bojů se poprvé zúčastnili koncem roku 1914. O první návštěvě pozdějšího velitele čs. legií gen. Vilém Stanovský ve svých vzpomínkách napsal: „Když se počátkem září 1915 objevil v lyonských kasárnách letecký poručík mluvící česky, M. R. Štefánik, vyvolal mezi našimi hochy velký zájem. Ten ještě vzrostl, když řekl, že hledá dobrovolníky pro letectvo, pro čs. eskadrilu, k jejímuž vytvoření dalo francouzské velení souhlas.“

Výročí (ne)krajanského sdružení
Na druhé členské schůzi Spolku Čechů na Slovensku 14. října 1993 kritizovalo několik členů přístup vedení spolku k řešení problémů osob s českým občanstvím, jež se ocitly v režimu cizince (viz Z historie spolku nebo vzpomínky pamětníka). Odmítali označení „krajané“ a žádali vyloučení „vlastizrádců“ (jak označili zakladatele spolku se slovenským občanstvím). Přestože vedení SČS vyšlo nespokojencům vstříc vytvořením Sekce občanů ČR, poté, co se jim nepodařilo prosadit se na Valné hromadě SČS v dubnu 1994, svolali si 26. května 1994 ustavující sněm Klubu občanů ČR v SR (KOČR), oficiálně registrovaného 22. srpna 1994, prvním předsedou byl Vratislav Joachymstál. Zatímco se krajanské spolky v různých slovenských městech spojovaly, KOČR spustil jejich tříštění. O svých aktivitách na Slovensku KOČR veřejně neinformuje, své aktivity (zájezdy a semináře) orientuje zejména na sebeprezentaci v Praze (viz také vzpomínky pamětníka).

Výročí prešpurského spiknutí proti českému králi
Karel Robert z Anjou, jenž si s pomocí papeže činil nárok na uherský trůn (obsadil ho až 1307-1342) spolu s rakouským a štýrským vévodou Rudolfem III. a dalšími šlechtici uzavřeli v Bratislavě 24. srpna 1304 spojenectví proti českému králi Václavu II. a jeho 14letému synovi Václavu III. Ten byl sice 27. 8. 1301 v Székesfehérváru korunován za uherského krále Ladislava V., ale vládu v Uhrách si nedokázal udržet, a nakonec s uherskou korunou utekl do Čech. Společná vojska v září a říjnu 1304 pronikla hluboko do nitra zemí Koruny české, ale Václav III. uherskou korunu raději přenechal bavorskému vévodovi Otovi III., a nakonec si neudržel ani českou a polskou korunu (posledního přemyslovského krále zavraždili v Olomouci 4. 8. 1306).

Uznávaný šlechtitel růží
Lesník a šlechtitel Rudolf Geschwind (29. srpna 1829 Hředle nedaleko Zdic - 30. srpna 1910 Krupina) v mládí žil v Teplicích, po studiu techniky v Praze odešel na Baníckou a lesnickou akademii v Banské Štiavnici, poté působil jako lesní správce v různých koutech monarchie, kde se mimo jiné zabýval výběrem mladých dřevin do lesních školek. Jeho životní zálibou však bylo šlechtění květů, kromě pelargonií a karafiátů především růží, odolných chladnějším podmínkám. Podle svých zápisků vyšlechtil přes 700 odrůd, dnes odborníci hovoří o přibližně 130, jež se rozšířily v západní Evropě i v zámoří a jsou ceněny v rozáriích po celém světě (Gruss an Teplitz.byla oceněna na Světové výstavě v Paříži 1889).

Poznávací zájezd na Moravu
Na sobotu 1. června 2024 připravil ČSB další poznávací zájezd, tentokrát na trase zámek v Lysicích a Moravské kartografické muzeum ve Velkých Opatovicích. Fotozážitky z cesty poskytli Ing. Dagmar Večerná a Ing. Jan Bukovjan (celý článek zde). Snímky z dalších aktivit najdete v našem archivu.

Zakladatel slávy modranské majoliky
Heřman Landsfeld (12. srpna 1899 Malenovice u Zlína – 18. října 1984 Strážnice) sice pocházel z pekařské rodiny, ale zalíbení našel v keramice. Jako čtrnáctiletý se přišel učit vyrábět džbánky do hrnčířské dílny v Modře. Po válce se do Modry vrátil a rychle se vypracoval na vedoucí osobnost Slovenské majoliky, jím sestavený vzorkovník se používá dodnes. Věnoval se také vykopávkám a studiu původní lidové a habánské keramiky na západním Slovensku a na Moravě. V roce 1938 se spolupracovníky nastudoval v rámci masopustního plesu scénky o zvycích tradičních výrobců keramiky, co inspirovalo skladatele Gejzu Dusíka ke složení operety „Hrnčiarsky bál" (libreto P. Braxatoris). Po r. 1939 se s manželkou uchýlil do Strážnice, kde také zemřel, pochován je v Modře.

Budovatelka slovenské pediatrie
Prof. MUDr. Jaroslava Michaličková, DrSc., (12. srpna 1914 Praha – 29. října 1993 Bratislava) od ukončení Lékařské fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě pracovala na dětské klinice, kde se věnovala zejména problematice dýchacích nemocí u dětí. Po válce se nejprve jako odborná asistentka věnovala výchově mladých pediatrů, jichž byl na Slovensku nedostatek, následně přispěla ke vzniku specializovaného pediatrického studia na LF od 1952, kdy se stala také přednostkou II. dětské kliniky, na jejímž čele stála až do r. 1984.

Výročí Náměstí T.G. Masaryka v Bratislavě
Ve čtvrtek 15. srpna 2019 podvečer se na krátce před tím pojmenovaném Náměstí T.G. Masaryka (viz fotoarchív) uskutečnilo slavnostní odhalení názvu tehdy nejmladšího bratislavského náměstí a současně tabule s citátem prvního československého prezidenta na jeho soše. K přítomným promluvili starostka městské části Bratislava – Staré Město Zuzana Aufrichtová a velvyslanec ČR Tomáš Tuhý... (celý článek).

Výročí vzniku České družiny v Kyjevě
Už 8. srpna 1914 přijalo carské vojenské velení rozhodnutí využít ve válce české dobrovolníky. Devátého srpna na manifestaci krajanů v Kyjevě, organizované Společností J. A. Komenského (předsedou byl majitel obchodu s hudebními nástroji Jindřich Jindříšek 25. července 1857 Poniklá u Jilemnice – 28. srpna 1924 Praha) odzní výzva na boj za samostatnost českého národa. Jako první dobrovolník byl 14. srpna 1914 zapsán účetní továrny na zemědělské stroje Karel Cejp (1886 Miřetice u Chrudimi – 17. října 1938 Ostrava) a 20. srpna 1914 rozkazem velitele Kyjevského vojenského okruhu vznikla Česká družina, jejíž počet se rychle přiblížil k tisícovce příslušníků a stala se tak zárodkem příštích čs. legií. Po přísaze a posvěcení praporu se svatováclavskou korunou (dar moskevských krajanů) 28. září (11. října našeho kalendáře) byly její části využívány zejména k průzkumu v nepřátelském týlu na haličské frontě, na jaře 1915 i na území dnešní SR v oblasti Medzilaborců a Bardějova (Zborova).

Eva Pilarová a Bratislavská lyra
Zpěvačka Eva Pilarová (9. srpna 1939 Brno – 14. března 2020 Praha) je známa množstvím úspěšných sólových písní i duetů písní ze Semaforu, Rokoka, televizních vystoupení a filmů, čtyřikrát zvítězila v anketě Zlatý slavík. V roce 1967 si odnesla Zlatou bratislavskou lyru s písní Requiem (Bohuslav Ondráček / Jan Schneider). Z Bratislavy si také dvakrát odnesla Cenu za nejlepší interpretaci (1967 a 1978).

Vzpomínka na český spolek na Spiši
Krátce po transformaci nejstaršího krajanského Spolku Čechů na Slovensku na celoslovenský spolek (ČSnS) v dubnu 1994 vznikla 11. srpna téhož roku další z jeho regionálních organizací na Spiši, pozůstávající ze dvou složek – v Popradě a ve Spišské Nové Vsi. V souvislosti s rozpadem ČSnS na jaře 2005 však zanikl. O jeho prvních krůčcích informovala Česká beseda v č. 1/1995.

Výročí Společnosti česko-slovanské
V srpnu 1829 vznikl na Evangelickém lyceu v Bratislavě studentský vzdělávací spolek Společnost česko-slovanská s cílem zdokonalování se v jazyce mateřském (tzv. biblická nebo kralická čeština sloužila slovenským evangelíkům jako bohoslužebný jazyk až do 20. století, proto ji ze začátku používal i Ľ. Štúr). Zakladateli byli Karol Štúr, Samo Chalupka, Daniel Lichard a Samuel Godra. Po roce 1834 se stala centrem národního obrození (v duchu romantizmu), kdy se do popředí kromě jazyka a kultury dostaly otázky národní a politické. V letech 1835-37 byl předsedou Ľudovít Štúr, po 12. dubnu 1837 jeho činnost přešla pod Katedru reči a literatúry česko-slovanskej.

Básníci 19. století o Slovensku
„Začátkem měsíce srpna roku 1879. navštívil jsem po boku pěvce tatranského Adolfa Heyduka poprvé Slovensko, do něhož jsem již dávno před tím zalétal duchem,“ začíná kniha básníka a publicisty Rudolfa Pokorného „Z potulek po Slovensku“, která spolu s básněmi A. Heyduka (Cymbál a husle, Od Tater a Dunaje) výrazně zvýšila zájem české veřejnosti o Slovensko a národnostní útlak slovenského národa. „Účelem tohto spisu je zábavným způsobem seznámiti naše obecenstvo se Slovenskem i se Slovačí, a proto dávám mu formu jen cestopisu, vkládaje různé zajímavé episody.“

Užitkové umění bez hranic
České centrum zve na výstavu „Design without borders 2024“, jež představuje „díla téměř 140 umělců z 12 zemí se speciálním zaměřením na italský, rakouský a slovenský design, na současný šperk s mezinárodním zastoupením autorů a retrospektivu historie projektu“. Expozice v Galerii Umelka na ul. Dostojevského rad 2 v Bratislavě bude přístupna od 13. července do 10. srpna 2024 od úterý do neděle od 12 do 18 hod.

Cesi.sk oslavuje narozeniny
Nejstarší krajanská webová stránka byla spuštěna v Bratislavě 12. června 2003. V červenci 2004 začaly přípravy na to, aby od 1. srpna 2004 byl její obsah přesunut na doménu cesi.sk, jež až do konce roku 2008 byla jediným volně dostupným zdrojem informací o Češích na Slovensku v minulosti a současnosti. Až dodnes představuje nejkomplexnější soubor těchto údajů, čemu podřídila i výběr nejzajímavějších nadčasových článků z měsíčníku Česká beseda (1995-2007). Kromě aktuálních informací o aktivitách krajanů a české kultuře v Bratislavě v posledních letech sestavuje unikátní kalendář jubileí významných událostí a osobností českého původu, jež na Slovensku zanechaly svoji stopu (viz také vzpomínky jejího zakladatele).

Muzeum přerovského rodáka v Bratislavě
K nejmladším galeriím ve slovenském hlavním městě patří Muzeum Milana Dobeše na Zámočnícké ulici ve Starém Městě. Otevřena byla v listopadu 2001 Nadací Evropská kulturní společnost a nese jméno výtvarníka Milana Dobeše (29. července 1929 Přerov). Absolvent Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě se proslavil zejména světelnými kinetickými objekty, jež prezentoval v mnohých zemích světa, mimo jiné i na Světové výstavě Expo '70 v japonské Osace. Medailon umělce publikovala ČB v č. 4/1998.

Vzpomínka na významného vahranáře
Varhaník a stavitel varhan Vincent Možný (Vinzenz Moszny, 29. července 1844 Želeč u Prostějova - 19. srpna 1919 Bratislava) se řemeslu vyučil v Bánovcích nad Bebravou, následně v letech 1877-1880 působil v Nitře, kde právě v roce 1877 opravil a doplnil organ piaristického kostela sv. Ladislava. V jeho dílně vznikly desítky varhan, další z nich jsou v Ivance pri Nitře. Od roku 1880 žil v Prešpurku.

Archiv: „Husitský“ červenec
Dne 30. července 1419 se v Praze odehrála první defenestrace, jež znamenala počátek husitské revoluce, jak připomenul článek v České besedě v č. 7-8/2000.

Výročí klasika ochotnického divadla
Dramatik a spisovateľ Ferko Urbánek (František Ludovít, 30. nebo 31. července 1859 Vsetín – 10. prosince 1934 Bratislava) bývá označován za klasika slovenského ochotnického divadla, protože jeho početné hry z vesnického i městského prostředí patřily k nejhranějším a výrazně ovlivnily národní uvědomění na přelomu století. V letech 1904-23 byl tajemníkem Spolku sv. Vojtěcha v Trnavě, kde také založil vlastní tiskárnu.

Archiv: Malé zamyšlení nad krajanským tiskem
„Svět chce být klamán, budiž klamán, pravil kterýsi klasik, a dnes se o tom přesvědčujeme doslova na každém kroku, zvláště je-li řeč o médiích,“ psali jsme na tomto portáli v létě 2014 v souvislosti s informací MK SR o periodickém tisku české národnostní menšiny na Slovensku. Celý článek najdete zde. Změnila se situace od té doby?

Archiv: Vzpomínka na Alfonze Muchu
O činnost našeho krajanského spolku projevil v roce 2014 zájem pan Miloš Hovorka z jednoho z bratislavských knihkupectví a na úvod nabídl svůj článek k 159. výročí narození Alfonze Muchy. „Samozřejmě, externí příspěvky rádi vítáme. I když náš portál se věnuje v první řadě osobnostem, spojených se Slovenskem, dodatečná vzpomínka na tvůrce prvních československých poštovních známek a bankovek si tuto pozornost určitě zasluhuje a těšíme se na další příspěvky,“ napsali jsme tenkrát a platí to i nadále.

Výročí vzniku československých legií
První zárodky budoucích československých legií vznikly záhy po vypuknutí Velké války. Už 1. srpna 1914 ve Francii vznikla v rámci Cizinecké legie první vojenská jednotka dobrovolníků, později podle pozdravu přezývaná rota Nazdar, jež se stala předobrazem čs. legií na západním frontu. Krátce nato nezávisle byla 20. srpna 1914 v Kyjevě založena Česká družina, sdružující Čechy a Slováky v Rusku, jež se stala základem pozdějších československých legií na ruské frontě.

Archiv: Cesi.sk v pozornosti TASR
Desátým narozeninám našeho portálu v roce 2014 (po roce činnosti webu ceskyspolek.sk byl od 1.8.2014 jeho obsah přeložen na cesi.sk) věnovala Tlačová agentura SR krátkou zprávu, před níž redaktor TASR Erik Mader požádal editora o „pár viet, v ktorých by ste zhodnotili 10 rokov webu cesi.sk ako hlavného webu českej menšiny na Slovensku“. Následně jsme publikovali celý rozhovor, z něhož část ve zprávě použil, v původním znění.

Průkopník kubizmu v sochařství
Sochař Otto Gutfreund (3. srpna 1889 Dvůr Králové nad Labem – 2. června 1927 Praha) studoval v Bechyni, Praze i Paříži, kde se chtěl v létě 1914 usadit, ale už v srpnu se hlásil mezi prvními dobrovolníky do Cizinecké legie ve slavné Rotě Nazdar. Po válce se k tématu čs. legií vrátil například na průčelí pražské Legiobanky a také vytvoŕil znak Čs. obce legionářské. Začátkem 20. let vystavoval v rámci výtvarníků pražského Mánesa v Bratislavě a se skupinou „Tvrdošíjní“ v Košicích. V Nitře se zachovala jeho socha TGM z roku 1927, jež byla zásluhou českého spolku v Nitře reinstalována 10. března 2001 v zámku v Topoľčiankách.

Blahopřejeme k životnímu jubileu
V těchto dnech si připomínáme kulaté narozeniny dlouholetého člena výboru Českého spolku Bratislava Ing. Jaroslava Kníže (19. července 1949 Uherské Hradiště). Po studiu na Vysoké škole dopravní v Žilině se i z rodinných důvodů rozhodl pro práci na železnici v Bratislavě, jíž zůstal věrný až do odchodu do důchodu, kdy se naplno zapojil do aktivit krajanského spolku jako hospodář a pokladník. Do programu přispěl i několika přednáškami o svých zážitcích ze svých cest po světě, například z afrického Kilimandžára (viz fotoarchív), Iránu (viz fotoarchív) nebo Malajzie (viz fotoarchív). Jubilantovi přejeme pevné zdraví a úspěch ve všem počínání.

Všestranný umělec zasvětil svůj život Slovensku
Malíř, středoškolský profesor, divadelní a filmový reřisér, scénograf František Kudláč (22. července 1909 Horní Heršpice u Brna – 1. prosince 1992 Bratislava) po studiích v Praze působil od 30. let mimo jiné v Dolním Kubíně, Kremnici a Martině, kde pracoval v Matici slovenské a byl prvním stálým režisérem Slovenského komorního divadla. V Bratislavě pracoval jako režisér Nové scény i Slovenského národního divadla. Při divadelní práci si sám navrhoval scénu. Kromě toho tvořil krátké filmy o umění, jeho celovečerní dokument o Mistru Pavlu z Levoče získal 1955 první cenu na festivalu v Benátkách. Česká beseda o jeho tvorbě psala v č. 4/2004 a 3/2006.

Byli při vzniku Slovenské národní galerie
Malíř, typograf, scénograf, výtvarný kritik a historik umění Karel Šourek (28. července 1909 Praha - 29. března 1950 Praha) byl uznávaným publicistou v oblasti umění. Od 30. let se také věnoval výzkumu a záchraně uměleckých památek na Slovensku. I proto byl po válce jmenován profesorem estetiky v Bratislavě a prvním ředitelem Slovenské národní galerie, o jejímž založení rozhodla Slovenská národní rada v červenci 1949 (zákon č. 24 z 29. 8. 1948). Stačil však jen vypracovat její koncepci, před nástupem do funkce zemřel. Po jeho smrti v čele galerie stálo šestičlenné kuratorium, které zorganizovalo putovní výstavu starého umění a novým ředitelem SNG se stal až v roce 1950 ředitel pražské Národní galerie Vladimír Novotný (11. ledna 1901 Unhošť - 2. srpna 1977 Praha).

zprava: M. Kocáb, M. Dzurinda, I. Radičová, O. Dostál, J. Výborný

Jubileum hudebníka, skladatele a politika
Hudebník Michael Kocáb (28. července 1954 Praha) vystudoval hru na varhany a skladbu a do povědomí vstoupil zejména jako frontman rockové skupiny Pražský výběr (ČB o ní psala v č. 11/1996 . Po listopadu 1989 se stal poslancem FS ČSFR za OF, externím poradcem prezidenta V. Havla a předsedou parlamentní komise pro odsun sovětských vojsk, co se podařilo v roce 1991. Později byl ministrem pro lidská práva a národnostní menšiny. Několikrát vystoupil na shromáždění ke 28. říjnu v Bratislavě (archivní foto asi z r. 2012).

Uznávaný hlasový pedagog prožil půl století na Slovensku
Hudebník, zpěvák, hlasový pedagog a léčitel František Tugendlieb (20. července 1929 Hranice na Moravě – 12. dubna 2011 Hranice) začal hrát na klarinet a saxofon během studií ve Velké Británii, po válce zpíval v opavské, později banskobystrické opeře. Když mu na Moravě zakázali hrát džez, odejel na Slovensko, kde působil v bratislavském kabaretu Tatra Revue. Mnohem více než zpěváka a hudebníka ho však proslavily nové přístupy v hlasové pedagogice, jež zachránily hlas mnoha zpěvákům i populární hudby. Od 70. let se věnoval i léčitelství, po smrti manželky a rozpadu republiky se vrátil na Moravu.

Stál při zrodu martinského divadla
Rudolf Slezák (20. července 1879 Jasenná u Zlína – 19. února 1965 Martin) byl ochotnický divadelník, režisér a malíř kulis, od roku 1910 žil v Martině.

A. Polách s chotí na setkání s krajany v Bratislavě 2006

Lékař a spisovatel
Spoluzakladatel a první předseda Regionální organizace ČSnS na Spiši MUDr. Antonín Polách (21. července 1959 Nový Jičín) po studiu lékařství na Univerzitě Palackého v Olomouci nastoupil na Vysokou leteckou školu v Košicích, poté na internu NsP v Popradě, odkud ho osud zavedl až do štýrského Stolzalpe v Rakousku. Kromě medicíny mu učarovaly historické romány, do literatury vstoupil v roce 1990 románem „Stín Persepole“ z období perské říše. Česká beseda publikovala ukázku z díla „Mezi císařem a papežem” o průběhu koncilu v Konstanzi, dále o něm psala v č. 1/1995, 7-8/1997, 10/1998 a 7-8/2005. Přejeme hodně zdraví a tvůrčích sil.

Spolutvůrce bývalého Istropolisu, obytných věžáků i zotavoven
Architekt ing. arch. Ferdinand Konček (9. července 1929 Praha) studoval v Bratislavě a u prof. J. Fragnera na AVU v Praze, kde se seznámil s kolegy I. Skočkem a Ľ. Titlem a spolu vytvořili tím, jenž po celém Slovensku zanechal řadu mimořádných staveb, např. odborářské zotavovny Liptovský Ján, Baník na Štrbském plese nebo Dům rekreace (dnes hotel Sorea v Královském údolí), komplex Domu odborů (později Istropolis) a Domu techniky ZSVTS, Studentský domov Jura Hronce, budovu Chemapol v Ružinově, obytné soubory Dúbravka, Štrkovec a Pošeň a rekonstrukci piaristického kláštera v Trenčíně na Galerii M. A. Bazovského.

Následovník M. R. Štefánika
Vojenský letec Bedřich Starý (10. července 1894 Sobiňov u Chotěboře – 5. dubna 1972 Sobiňov) odešel za prací do Francie, kde po vypuknutí Velké války narukoval k cizinecké legii do slavné roty Nazdar a v prosinci 1915 se na výzvu podporučíka M. R. Štefánika zapsal s dalšími třemi českými legionáři do letecké školy. Válku skončil ve funkci nadporučíka s řadou vysokých vyznamenání a jeho eskadrila byla přiřazena nově vzniklé čs. armádě. Už v červnu 1919 byla nasazena ve Vajnorech proti maďarské armádě, jíž zničili obrněný vlak operující mezi Novými Zámky a Parkáněm (dnes Štúrovo). Následně se stal velitelem leteckého pluku ve Vajnorech, později se věnoval výchově letců na Moravě a v Čechách.

Uznávaný skladatel začínal jako korepetitor v SND
Dirigent, skladatel a publicista Iša Krejčí (vl. jm. František, 10. července 1904 Praha – 6. března 1968 Praha) vystudoval hudební vědu a historii na Karlově univerzitě a souběžně i pražskou konzervatoř. Na začátku kariéry působil jako hudební kritik, později začal psát scénickou hudbu pro divadla včetně Osvobozeného a Národního. V letech 1929 až 1932 byl korepetitorem v SND, odkud se vrátil do pražského ND, s nímž je spjata velká část jeho života. Kromě jevištní hudby skládal concertina, orchestrální a komorní skladby.

Zakladatelka slovenského archivnictví
PhDr. Marie Jeršová – Opočenská (11. července 1899 Praha – 14. února 1978 Praha) souběžně se studiem filozofie a historie na Karlově univerzitě absolvovala i novou Státní archívni školu, neboť práce v archívech jí umožňovala přivýdělek na studium. Po ukončení studií v r. 1924 odjela na studijní stáž do Vatikánských archivů, kde se zabývala i slovenskými dějinami, v čem pokračovala ve Vídni. V r. 1929 ji přijala Správa Muzeální slovenské společnosti jako první profesionální archivářku na zpracování fondů v Martině, čemu se věnovala po tři desetiletí a výsledky své činnosti publikovala i knižně. Přestože poslední roky života strávila v Praze, pochována je po boku svého manžela v Bystřičce. O jejím dramatickém životě psala ČB v č. 2/2000.

Stopy Petra Parléře vedou i na Slovensko
Po smrti Matyáše z Arrasu pověřil Karel IV. pokračovat ve výstavbě katedrály sv. Víta na Pražském hradě kameníka a stavitele Petra Parléře (? 1332-33 Gmünd nebo Kolín nad Rýnem – 13. července 1399 Praha). K jeho dílům patří také Staroměstská mostecká věž u Karlova mostu, zahájil též výstavbu chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře. Jeho žáci pokračovali v jeho stylu i v řadě slovenských měst – Spišská Nová Ves, Bratislava, Kremnica, Košice.

Moravská otázka
Historik prof. PhDr. Josef Válka, CSc. (13. července 1929 Borač/Podolí u Tišnova – 13. května 2017 Brno) patřil mezi významné a mezinárodně uznávané osobnosti české historické vědy. V letech normalizace, kdy nesměl přednášet, pracoval v Historickém ústavu, na Masarykovu univerzitu v Brně se vrátil po roce 1990. Česká beseda publikovala v č. 7-8/1996 jeho příspěvek, věnovaný moravské problematice, jako reakci na uznání moravské národnostní menšiny na Slovensku (podrobnější statistické údaje o ní jsou v rubrice „Češi v SR – statistika“).

Program Kruhu přátel české kultury
Kruh přátel české kultury zve ve čtvrtek 4. července 2024 v 16 hod. na promítání filmu „Advokátka Věra“ z roku 1937 (r. Martin Frič), věnované 125. výročí narození herce Oldřicha Nového, v kině Mladosť na Hviezdoslavově nám. Podrobný program a další aktuální informace KPČK publikuje na své webstránce kpck.sk.

Stavěl věžáky, školy, kino
Ing. arch. Alois Daříček mladší (1. července 1929 Liboš u Olomouce – 11. července 1972 Bratislava) studium na ČVUT dokončil v r. 1952 na SVŠT v Bratislavě. V 50. letech se podílel na směrném plánu rozvoje Bratislavy, úpravy okolí Hradu a Podhradí, bytových domech na Krížné a škole na Vazovově ul., v Trenčíně navrhoval školu a sídliště Dlhé Hony, terasovou zástavbu v Humenném, svobodárnu v Partizánském, kino v Nové Dubnici. Čtrnáctipodlažní věžáky v Karlově Vsi odstartovali výstavbu podobných bytových domů i v dalších slovenských městech. Se sochařem J. Kulichem spolupracoval na památnících J. Krále ve Zlatých Moravcích nebo SNP ve Zvolenské Slatině.

Výročí odhalení pamětní tabule
„Po vzniku Československa v roku 1918 sa začal proces príchodu českých vojakov a vzdelancov na Slovensko. V oblasti východného Slovenska sa aj z nich sformovala skupina, ktorá sa významnou mierou zaslúžila o objavy a prieskum v Jasovskej jaskyni. Pri tejto príležitosti sa slovenskí a českí jaskyniari rozhodli odhaliť pamätnú tabuľu, ktorou sa uctí pamiatka týchto nadšencov, ktorí venovali svoj voľný čas a energiu prieskumu podzemia,“ napsal nám v roce 2019 předseda Slovenské speleologické společnosti Peter Holúbek ze Slovenského muzea ochrany přírody a jeskynářství v Liptovském Mikuláši při příležitosti jejího odhalení ve středu 3. července 2019 a přiložil dobový záznam.

Leoš Janáček a Slovensko
Hudební skladatel Leoš Janáček (3. července 1854 Hukvaldy – 12. srpna 1928 Ostrava) vycházel ve své tvorbě z lidové hudby moravských regionů, zejména Slovácka a Lašska. Napsal devět oper a množství skladeb symfonické, komorní a písňové tvorby. Na fonografické válečky zaznamenal kolem sto padesáti původních písní slovenských zemědělských dělníků, pracujících na jihu Moravy a poté z oblasti Těrchové. Česká beseda o jeho vztahu ke Slovensku psala v č. 9/1998 a 10/2006.

Karel Hašler v Bratislavě
Kabaretiér a písničkář Karel Hašler (31. října 1879 Zlíchov – 22. prosince 1941 koncentrační tábor Mauthausen, Rakousko) se původně vyučil rukavičkářem, ale záhy utekl ke kočovnému divadlu, odkud vedla cesta přes velké scény v Brně a Lublani až na prkna pražského Národního divadla (1903-1915). Přesto stále vystupoval jako písničkář, a když byl z důvodu zmeškaného představení propuštěn z ND, stal se ředitelem kabaretu Rokoko, s nímž navštívil i některá slovenská města. Zřejmě první vystoupení Karla Hašlera v Bratislavě je doloženo 5. července 1919.

Mistr Jan Hus a Slovensko
Podle legendy Mistra Jana Husa (? 1371 Husinec u Prachatic – 6. července 1415 Konstanz) upálili v den jeho 46. narozenin, historici však datum jeho narození 6.7.1369 popírají. Zlomovou událostí v životě kněze a rektora pražské univerzity se staly od roku 1402 bohoslužby v kapli Neviňátek zvané Betlém v jazyce prostému lidu srozumitelném, tedy češtině. Až v roce 1999 ho papež Jan Pavel II. uznal za reformátora. Proč Mistra Jana připomínáme, když zřejmě nikdy nezavítal do horních Uher? I slovenská církevní vrchnost nedávno vyhnala kněze, jehož národ zbožňoval. Naštěstí ve 21. století se už křesťané neupalují, křižácké výpravy proti „zpupným“ národům se nevedou „pro svatou věc“, ale ve jménu „míru a demokracie“, a ani chorál by už dnes asi nepřehlušil zbraně... O pobytu Mistra Jana v Konstanzi napsal román „Mezi císařem a papežem“ spoluzakladatel Českého spolku v Popradě MUDr. Antonín Polách (21. července 1959 Nový Jičín) a úryvek z něho publikovala ČB č. 7-8/2006.

Zanechal budovy po celém Slovensku
Architekt Jindřich Merganc (7. července 1889 Žamberk - 28. února 1974 Bratislava) pocházel z rodiny obuvníka, přesto vystudoval malbu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze odkud přešl na studia architektury. Po I. světové válce nastoupil na Ministerstvo veřejných prací v Bratislavě a do roku 1922 založil s Otmarem Klimešem vlastní architektonický ateliér. K jeho dílům patří například úprava dunajského nábřeží, řada rodinných vil i obytných domů, úřední budovy v Galantě, Piešťanech, Novém Městě nad Váhom, Lučenci a Nitře, hydroelektrárny v Jelenci, Starých Horách a Ladcích, kostel v Lieskovém, školy v Nitře, Bysřičce, Sabinově, Dlhé Lúce, Strážkách, Dolních Hamrech, Penzijní ústav (dnes sídlo SAV) v Bratislavě, Památník padlým v Žilině a za vrchol jeho tvorby je považováno Kochovo sanatorium v Bratislavě. Česká beseda o jeho díle na Slovensku psala v č. 5/1996 a 9/1999.

Památník České družiny v Medzilaborcích
Dne 7. července 1929 v Medzilaborcích na tržišti slavnostně odhalili památník vojákům České družiny, jež se následně stala základem československých legií v Rusku. Při bojích v Karpatech se v únoru 1915 její část dostala do Medzilaborců. Česká beseda tuto událost připomenula v č. 1/1997.

Pražský dělostřelecký pluk před odjezdem na Slovensko

Češi a Slovenská republika rad
Československé vojenské jednotky tvořené legionáři vytlačili 7. července 1919 definitivně maďarská revoluční vojska z území Slovenska, čím skončila Slovenská republika rad (SRR). Na jejím čele stál novinář Antonín Janoušek (22. srpna 1877 Nymburk – 30. března 1941 Moskva), který se jako dopisovatel v Budapešti zapojil do komunistického převratu a po vpádu maďarských rudých gard na území ČSR 20. června 1919 jako předseda Revoluční vládní rady v Prešově vyhlásil SRR.

Pozvánka na výstavu
ČSB ve spolupráci s PhDr. Bohumírem Bachratým, CSc., organizuje v úterý 25. června 2024 v 17 hod. komentovanou prohlídku výstavy z tvorby slovenských a českých výtvarníků s názvem: Bylo to dávno / Obrazy, fotografie. Vernisáž v Domě kultury Dúbravka na Saratovské ul. 2 bude v úterý 18. června 2024 v 18 hod. (vstup na pozvánky). Výstava potrvá do konce srpna 2024.

Blahopřejeme!
Podle informace TASR byly v sobotu 18. května 2024 v Trenčianských Teplicích uděleny Ceny Karla Čapka, které kdysi inicioval Kruh přátel české kultury. Cena se uděluje od roku 1990 většinou jednou za dva roky a letos ji dostali historička umenia, kurátorka, výtvarná kritička a vysokoškolská pedagogička Pavla Pečinková, český novinár, publicista, autor literatúry faktu a spisovateľ Pavel Kosatík a grafička, ilustrátorka, keramikárka, maliarka, dizajnérka a textilná výtvarníčka Eva Bachratá-Linhartová.“ Zejména posledně jmenované člence ČSB srdečně blahopřejeme! (Další informace zde.)

Jak žít šťastně na Slovensku?
České centrum zve v pondělí 24. června 2024 v 17:30 hod. na poslední předprázdninovou diskusi s českým sociologem Ivanem Gabalem na téma šťastného žití. „Žít šťastně je umění v každé zemi trochu jiné. Člověk tomu musí přijít na kloub. Jiné je to i v Čechách. Přesto si umíme vzájemně říct, jak na to…Jak tedy ovlivňovat svou kvalitu života dnes? Přijďte si o tom popovídat.“ Vzhledem k omezenému počtu míst v sále je potřebné se předem registrovat nejpozději do pondělí 24.6. do 12 hod. na info@ceskecentrum.sk nebo telefonicky na +421 254 418 215.

Rozdělené srdce „valašské cérky“
Zpěvačka a herečka Jarmila Šuláková (provdaná Schmidtová, 27. června 1929 Vsetín – 11. února 2017 Vsetín) se stala ikonou valašského a moravského folkloru, nebránila se ani modernějšímu pojetí lidových písní a populární hudby. Česká beseda s ní přinesla krátký rozhovor z piešťanského festivalu Country Loděnice.

Výročí Univerzity Komenského
Univerzita Komenského byla založena 27. června 1919 pod názvem Československá státní univerzita v Bratislavě (na UKo přejmenována byla 11.11.1919). Na jejím počátku stál profesor Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze MUDr. Kristián Hynek. Původní Alžbětinská univerzita sice vznikla v roce 1912, první přednášky však začaly až koncem roku 1918, záhy však skončily, protože po připojení Bratislavy k Československé republice většina maďarských profesorů a personálu z města odešla. Budovu Rektorátu na Šafárikově náměstí projektoval arch. František Krupka ze Skutče původně (1925) jako státní obchodní dům až těsně před dokončením (1934) bylo rozhodnuto o sídle univerzity.

Výročí krajanského spolku v Trenčíně
Dne 28. června 1994 byla založena Regionální organizace ČSnS v Trenčíně. O jejích počátcích psala Česká beseda v červnu 2004. Postupem času se stala například spoluorganizátorem udělování Ceny Karla Čapka v Trenčianských Teplicích, ale zejména Běhu vzájemnosti při příležitosti oslav vzniku ČSR 28. října, pro děti krajanů organizovala dětský tábor na Ploštině. V souvislosti s rozpadem ČSnS se v létě 2005 transformovala na Český spolek v Trenčíně, registrovaný 28. srpna 2005, který postupně z věkových důvodů omezuje svoji činnost.

Výročí první transformace českých spolků v SR
Pod názvem Český spolek na Slovensku Ministerstvo vnitra SR 28. června 1994 zaregistrovalo změnu stanov původního Spolku Čechů na Slovensku (pod stejným ev. číslem registrovaného 17. června 1993). V průběhu necelého roku totiž vznikly další pobočky SČS v Trnavě, Košicích, Trenčíně, Žilině, Nitře a Zvolenu, a jejich zástupci na Valné hromadě SČS v dubnu 1994 rozhodli o změně názvu a vzniku regionálních organizací (RO) ČSnS a zakladateli spolku Ing. Dr. Jiřímu Kozákovi, CSc., udělili čestné členství. Celoslovenský spolek fungoval až do jara 2005, kdy jeho vedení iniciovalo přeměnu RO na samostatné lokální české spolky.

Z písaře uznávaným uherským a evropským diplomatem
Jan Filipec (1431 Prostějov – 17. nebo 28. června 1509 Uherské Hradiště) pocházel z rodiny řemeslníka, ale už jako písař moravského zemského správce projevil nevšední nadání a znalosti, díky nimž ho uherský král Matyáš Korvín jmenoval varadínským biskupem (Oradea), a jeho služeb využívali Korvínův syn Jan nebo Vladislav Jagellonský, v jejichž službách procestoval řadu evropských zemí, aby řešil královské zásnuby i mírová jednání. Jako správce olomouckého biskupství podporoval kostely (např. farský sv. Michala ve Skalici), kláštery i tiskárny. I jeho zásluhou se čeština ve středověku používala v korespondenci několika panovnických dvorů.

Vzpomínka na geniálního dirigenta
Před sto lety se narodil houslista, skladatel a zejména dirigent Rafael Jeroným Kubelík (29. června 1914 Býchory u Kolína – 11. srpna 1996 Kastanienbaum, Švýcarsko). Syn houslového virtuóza Jana Kubelíka už rok po dokončení studií na pražské konzervatoři dirigoval Českou filharmonii, jejímž uměleckým ředitelem se stal už ve 28 letech (v roce 1942). S ní také zahajoval a ukončil První ročník Pražského jara v r. 1946. Po r. 1948 působil jako šéfdirigent špičkových světových orchestrů v Chicagu, Londýně, Vídni, Mnichově atd. S Českou filharmonií vystoupil v bratislavské Redutě 28. a 29. května 1938.

Legenda mezi zpěvačkami
Stříbrnou Bratislavskou lyru si v roce 1969 vyzpívala zpěvačka a herečka Naďa Urbánková (vl. jm. Naděžda Balabánová, 30. června 1939 Nová Paka – 3. února 2023 Praha) s písní Mosaznej džbán (Jindřich Brabec / Jiří Aplt). Ve své době prolomila společenské bariéry a stala se módní ikonou velkých brýlí. Česká beseda s ní přinesla dvakrát rozhovor z piešťanského festivalu Country Loděnice v letech 2006 a 2007.

Upozornění České národní banky
Česká národní banka (ČNB) upozorňuje, že už jen do konce června platí možnost výměny bankovek, jejichž platnost skončila v červnu 2022, ve kterékoli české bance. Jedná se o bankovky nominálních hodnot 100, 200, 500, 1000 a 2000 Kč z období 1995 až 1999. Kromě letopočtu lze tyto bankovky rozeznat zejména podle užšího stříbřitého proužku, jenž vertikálně protíná bankovku a jehož barva při naklonění bankovky se nemění. Od 1. července 2024 bude jejich časově neomezená výměna možná jen na pokladnách ČNB.

Přednáška o zdraví
Přibližně třicítka krajanů projevila v úterý 28. května 2024 zájem o přednášku s videoprojekcí na téma: Moderní diagnostické metody v lékařství, již si připravila dlouholetá členka ČSB Doc. Dr. Olga Holá, CSc. Fotopostřehy z akce poskytli Ing. Dagmar Večerná, Ing. Jan Bukovjan a J. Výborný (celý článek zde). Snímky z dalších aktivit najdete v našem archivu.

Pozvánka do středních Čech
Slovenské zastoupení CzechTourism ve spolupráci se Středočeskou centrálou cestovního ruchu představilo v Bratislavě novinky, jimiž střední Čechy chtějí oslovit stále se zvyšující počet turistů, kteří vyhledávají atraktivity bližšího i vzdálenějšího okolí hlavního města ČR. Klasikou jsou početné hrady a zámky, jež v nemalé míře vyhledávají i domácí a zahraniční filmové štáby. Rozrůstá se počet míst vhodných na kongresovou a incentivní turistiku, například zámky Loučeň nebo nedaleké Mcely, připomínající v roku české hudby osobnost Bedřicha Smetany. Milovníky různých žánrů hudby osloví početné hudební festivaly a novinkou je projekt „Pustit k vodě“, prezentující možnosti vodní a vodácké turistiky na řekách a vodních plochách.

Vychází Informační zpravodaj 1/2024
„Vážení přátelé, členky a členové Českého spolku Bratislava, dovolte ještě jednou Vám popřát hodně zdraví a vše nejlepší do nového roku 2024. Přinášíme Vám první letošní Informační zpravodaj s předpokládaným programem činnosti v prvním půlroce 2024...“, píše se v úvodě nového Informačního zpravodaje (celý text zde).

Výročí výstavy ČSB v Banské Štiavnici
Český spolek Bratislava ve spolupráci s manžely Bachratými připravil ve dnech 22. 6. až 6. 7. 2019 výstavu výtvarníků českého a moravského původu, žijících na Slovensku, pod názvem „Pozdrav českých výtvarníků Banské Štiavnici – městu kultury 2019“ (katalog výstavy je k dispozici zde). Na vernisáž ČSB uspořádal zájezd spojený s prohlídkou města a galerie moderního umění v prostorech Střední odborné školy služeb a lesnictví (fotoreportáž zde). Výstava v galerii historické budovy Beggericht volně navázala na úspěšnou výstavu k 100. výročí vzniku ČSR a 25. výročí ČSB předcházející rok v Bratislavě.

Vzpomínka na pedagoga
Pedagog a osvětový pracovník Alois Zbavitel (18. června 1889 Frenštát pod Radhoštěm – 27. února 1977 Ostrava) působil v letech 1919-33 na Slovensku, zejména v učitelských ústavech v Modre, Košicích a Spišské Nové Vsi se podílel na výchově mladých slovenských pedagogů. V roce 1931 vedl ve Spišské Nové Vsi první celostátní osvětovou internátní školu.

Výročí krajanských kontaktů s MZV ČR
Až 21. června 1994 byl ustanoven Ministerstvem zahraničních věcí ČR samostatný Odbor pro krajany a nevládní styky, jehož prvním ředitelem se stal dr. Petr Kolář, který se 1. října 1994 v Bratislavě poprvé setkal i s představitelem tehdejšího Českého spolku na Slovensku Ing. Petrem Stahlem, s nímž jednal o záměrech slovenských krajanů a podpoře jejich aktivit ze strany MZV ČR. Odbor dnes působí jako kancelář zvláštního zmocněnce pro krajanské záležitosti.

Jubileum Václava Fischera
„Dvojí občanství by mělo být úplnou samozřejmostí mezi Českou republikou a Slovenskem,“ uvedl podnikatel v oblasti cestovního ruchu a letecké dopravy, pozdější senátor, ing. Václav Fischer (22. června 1954 Praha) v rozhovoru pro Českou besedu č. 5/1999. Na Slovensku rovněž podporoval kulturní aktivity a charitativní projekty ve prospěch dětí z dětských domovů.

Autor původní sochy na Dukle
Sochař Jan Adolf Vítek (23. června 1899 Polná u Jihlavy – 18. července 1950 Praha) vystudoval AVU pod vedením Jana Štursy a Bohumila Kafky a věnoval se především figurální tvorbě. Jeho nejznámějším dílem na Slovensku je vítězný návrh sochařské výzdoby památníku na Dukle (projekt arch. J. Grus, základní kámen položili 6. října 1947). Původní socha čs. vojáka z roku 1949 tam však nevydržela dlouho, v 50. letech ji nahradilo sousoší Josefa Malejovského znázorňující děvče odevzdávající kyticu sovětskému vojákovi. I to však v roce 1964 nahradilo sousoší „Žalujem“ od Jána Kulicha. Až v roce 2014 při příležitosti 70. výročí dukelské operace se do památníku vrátila 345 cm vysoká kopie původní sochy (autor Peter Meszároš).

Vznik Náměstí T. G. Masaryka v Bratislavě
„Konečně,“ znělo opakovaně ve čtvrtek 13. června 2019 vyzdobeným prostorem před Slovenským národním muzeem. Sen, o němž se na tomto místě hovořilo už několik desetiletí, se nakonec přece jen stal skutečností. Změnu části Vajanského nábřeží na Náměstí T. G. Masaryka schválilo Místní zastupitelství městské části Bratislava – Staré Město ještě 22. května 2018. Následně 7. února 2019 byl tento návrh schválen i Městským zastupitelstvím Hlavního města Bratislavy s účinností od 15. června 2019, čím se Bratislava připojila k množství měst světa, kde jméno prvního československého prezidenta drží už dlouhá léta ve vážnosti. V našem fotoarchivu jsou k vidění postřehy ze slavnostní události i ze slavnostního odhalení názvu nejmladšího bratislavského náměstí 15. srpna 2019.

Výročí bitvy čs. legií u Zvolena
V prostoru mezi Banskou Bystricí a Zvolenem se ve dnech 10. až 13. června 1919 odehrála významná bitva, v níž legionáři definitivně odrazili útok maďarských rudých gard a vyhnali je z nově vzniklé republiky. Na místě, kde se srazili vojáci z útvarů z Písku, z Plzně, z Jindřichova Hradce, z Benešova a z Brna, stál od r. 1935 pomník, který napřed poškodili v období Slovenského státu, za komunistů ho odstranili úplně, takže se tam zachovala část oplocení a dva velké smrky. Článek Igora Chromka o bitvě a památníku byl publikován v ČB č. 6/2004.

Vzpomínka na Karla Zicha
Zpěvák, skladatel, textař a kytarista Karel Zich (10. června 1949 Praha – 13. července 2004 Korsika, Francie) vystudoval FF UK v oboru estetika a sociologie, a přestože byl i všestranný sportovec (gymnastika, kanoistika, házená) zlákala ho hra na kytaru. Začínal s rokenrolem, od r. 1969 byl členem Spiritual Kvintetu, od r. 1974 se vydal na samostatnou dráhu zpěváka se širokým záběrem od C&W přes folk a rock až k populární hudbě. Vydal patnáct alb, prodal před milión gramodesek, složil hudbu i k několika filmům a také pro fontánu v Mariánských Lázních. Ve své sbírce ocenění měl i dvě stříbrné Bratislavské lyry za píseň Máš chuť majoránky (Jiří Vondráček / Zdeněk Borovec) v r. 1977 a za vlastní skladbu Jeden den (text Michal Bukovič) v r. 1983.

Výročí českého spolku v Martině
Ustavující schůze martinské regionální organizace Českého spolku na Slovensku (dnes Český spolek v Martině) za přítomnosti 48 členů se konala v zasedací místnosti Městského úřadu v Martině 13. června 1994. Několik z nch se už předtím zapojilo do aktivit žilinské pobočky Spolku Čechů na Slovensku (na Valné hromadě v dubnu 1994 přejmenovaného na Český spolek na Slovensku). Zakladatelem a dlouhá léta hybnou silou martinského spolku byl Josef Vajdl (13. března 1925 Brozánky u Mělníka - 15. května 2007 Martin), který také vydával Info-zpravodaj. Bližší informace o martinském spolku při příležitosti 10. výročí jeho vzniku publikovala Česká beseda v č. 3/04).

Slovenské stopy významného architekta
Architekt Jan Šrámek (14. března 1924 Praha – 10. listopadu 1978 Praha) po studiu na ČVUT přišel do Stavoprojektu Žilina sice pouze na tři roky, ale projektům na Slovensku se věnoval i po svém návratu do Prahy, kde se podepsal pod řadu významných staveb jako například odbavovací haly letiště v Ruzyni nebo Hlavního nádraží, a také několik budov čs. zastupitelských úřadů od Pekingu po Nairobi nebo Brasilii. Na Slovensku spolupracoval například na dostavbě Rožňavy, územním plánu Revúce, projektu obnovy Behrensovy synagogy v Žilině, budovy mateřské školy v Bánové a Zástraní v okolí Žiliny nebo projektu Domu umění v Piešťanech.

Dílo uznávaného umělce v Bratislavě
Sklářský výtvarník, architekt a dizajnér prof. dr. ing. arch. Bořek Šípek (14. června 1949 Praha – 13. února 2016) v mládí ztratil rodiče a jeho poručník ho přivedl ke sklářskému umění. Po roce 1968 vystudoval v Německu a žil v Nizozemí, v letech 1992 až 2002 se stal hlavním architektem Správy Pražského hradu. V roce 2014 otevřel v Bratislavě vlastní galerii (v Dessewffyho paláci na Náměstí Ľ. Štúra vedle SNG), na Gorkého ul. (za SND) je na průčelí Paláce Motěšických umístěna jeho monumentální skleněná plastika lilií.

Výročí Junáka
Propagátorem a zakladatelem skautingu v českých zemích byl profesor tělocviku na žižkovském gymnáziu Antonín František Svojsík (5. září 1876 Praha – 17. září 1938 Praha, později ve jménu používal přezdívku Benjamín, kterou dostal v Českém pěveckém kvartetu). S cílem bližšího seznámení se skautingem (první skautský tábor byl v roce 1907) se v roce 1911 vydal do Anglie a po návratu napsal knihu „Český skaut“ a „Základy junáctví“, v níž myšlenky lorda R. B. Powella přizpůsobil domácím poměrům. Po neúspěšné snaze začlenit skauty do Sokola založil 15. června 1914 samostatný spolek Junák – český skaut. Po válce 7. června 1919 byl vytvořen Svaz junáků – skautů RČS. Na Slovensku sice nejstarší skautský oddíl vznikl už v roce 1913 jako maďarský v Komárně, ve slovenském prostředí se skauting začal šířit až po vzniku ČSR.

Vzpomínka na pedagoga
Geolog, archeolog a univerzitní profesor Jan Nepomuk Woldřich (15. června 1834 Zdíkov u Prachatic – 3. února 1906 Praha) působil v letech 1859-60 jako suplent přírodopisu a filozofické propedeutiky na gymnáziu v Prešově, následně 1860-62 v Banské Štiavnici, později v Salzburgu a Vídni. Byl členem několika vědeckých společností a autorem vysokoškolských učebnic.

Hej, páni konšelé a Bratislavská lyra 1969
Hudební skladatel Jaromír Klempíř (5. června 1944 Velká Chuchle u Prahy – 13. července 2016 Praha) po studiu na konzervatoři vstoupil do populární hudby v 60. letech jako člen bigbítových kapel včetně Olympicu a především prvními úspěšnými skladbami, jež sklízeli uznání i v zahraničí. K nejznámějším patří například hity Karla Gotta C’est la vie nebo Hej, páni konšelé (text Jiří Štaidl), která získala bronzovou Bratislavskou lyru 1969. Později se věnoval i hudbě k filmům, televizním pořadům, seriálům a pohádkám.

Ryzí malíř lidských osudů a krásy krajiny
Malíř Miloš Šimurda (5. června 1924 Frenštát pod Radhoštěm – 6. ledna 2019 Bratislava) začal malovat akvarely rodného kraje už během studií na gymnáziu, za války byl totálně nasazen do ostravských dolů, poté se znovu vrátil ke kreslení v rámci propagačního ateliéru rožnovské textilky. V 50. letech vystudoval VŠVU v Bratislavě u prof. Jána Mudrocha a později se zdokonaloval v malbě a umění mozaiky v italské Ravenně. Vyučoval na bratislavské Střední umělecko-průmyslové škole a na Stavební fakultě SVŠT. Medailon umělce zveřejnila ČB v č. 10/1998.

Obrana Slovenska v roce 1919
Po vpádu maďarských vojsk na území jižního a východního Slovenska vyhlásil dr. Vavro Šrobár jménem československej vlády 5. června 1919 stanné právo na území Slovenska. Celistvost Československa včetně území Slovenska ubránili jednotky čs. legií, jež se staly základem Čs. armády. Česká beseda připomněla památná místa bojů na východním Slovensku v č. 11/1996, 3/1997, 7-8/1999 a 11/2001. Podle slovenských historiků z asi 3000 legionářů, sokolů, četníků a jiných dobrovolníkův padlých v bojích za Slovensko v letech 1918-19, pocházela většina z českých zemí, Slováků bylo jen asi šedesát.

Program Kruhu přátel české kultury
Kruh přátel české kultury zve ve čtvrtek 6. června 2024 v 16 hod. na promítání filmu „Eva tropí hlouposti“ z roku 1939 (r. Martin Frič), věnované 140. výročí narození a 65. výročí úmrtí herečky Elly Nollové, v kině Mladosť na Hviezdoslavově nám. Podrobný program a další aktuální informace KPČK publikuje na své webstránce kpck.sk.

Informace občanům ČR před eurovolbami
Velvyslanectví ČR v Bratislavě na své internetové stránce podrobně informuje občany ČR žijící na Slovensku, jak postupovat při nastávajících volbách do Evropského parlamentu, jež se budou konat v ČR 7. a 8. 6. 2024 (v SR pouze v sobotu 8.6.2024). Volit na zastupitelských úřadech v zahraničí se nedá, proto občané ČR, žijící na Slovensku a zapsaní ve zvláštním seznamu voličů při Velvyslanectví ČR, mohou požádat o voličský průkaz, s nímž mohou volit kdekoliv na území ČR, buď osobně do 5.6. nebo písemně do konce května. Pokud mají na Slovensku trvalý pobyt a chtějí volit slovenské kandidáty, řídí se příslušnými slovenskými předpisy.

Výročí Franze Kafky
Svět si připomíná 100. výročí smrti spisovatele Franze Kafky (3. července 1883 Praha – 3. června 1924 Kierling u Klosterneuburgu v Rakousku). Vášní pojišťovacího úředníka byla literatura, první díla začal publikovat v r. 1908, ale jeho život předčasně ukončila tuberkulóza, kterou onemocněl v roce 1917 a od té doby strávil většinu času v řadě sanatorií. Německy psané dílo do češtiny překládala Milena Jesenská. Po neúspěšném pobytu v italském horském středisku Merano přicestoval do Tatranské Lomnice a následujících osm měsíců (18.12.1920 - 27.8.1921) strávil v Tatranských Matliarech a jeho pobyt našel odraz v románu Zámek z roku 1922 (sanatorium Tatra se nezachovalo, pamětní deska byla odhalena 16. května 2001). O spisovateli a jeho pobytu v Tatrách psala Česká beseda v č. 11/1998, 12/2004, 3/2006 a 6/2006. Výročí si výstavou připomíná i Český dům v Bratislavě.

Československý svět v Karpatech
Slovenská vědeckotechnická společnost dopravy jako člen ZSVTS zve na přednášku pod názvem „Podkarpatská Rus v letech 1919 až 1939 – Politické, hospodářské a dopravní poměry“. Přednáška se uskuteční ve středu 29. května 2024 v 15.30 hod. v budově GR ŽSR na Klemensově ul. 8 v Bratislavě. Přednáší autor třísvazkové publikace „Československý svet v Karpatoch“ Vladimír Kuštek, s nímž se mohli seznámit také účastníci podobné přednášky o Podkarpatské Rusi, organizované Českým spolkem Bratislava v roce 2019 (viz fotoarchiv).

Prepoštská United letos patří dětem
Už počtvrté se instituce v okolí Prepoštské ulice v Bratislavě, k nimž patří i Český dům, připravily kulturní komunitní festival Prepoštská United #4. Letos se uskuteční v sobotu 1. června 2024, a proto bude patřit především dětem. Bližší podrobnosti o programu najdete na stránce Českého centra.

Košický výtvarník pochází z Prahy
Malíř a ilustrátor Tomáš Čepek (27. května 1964 Praha) se už na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze věnoval i televizní a filmové grafice, odkud vedla jeho životní cesta k výrobě několika animovaných filmů a televizních večerníčků, za něž sklidil řadu ocenění. Většinu života prožil v Košicích, kde se věnuje převážně ilustrátorské a malířské tvorbě, a také pedagogické práci. Článek o něm přinesla Česká beseda v č. 5/2004.

Přednáška o zdraví
V úterý 28. května 2024 v 17 hod. Český spolek Bratislava zve na přednášku s videoprojekcí na téma: Moderní diagnostické metody v lékařství, již si připravila naše dlouholetá členka Doc. Dr. Olga Holá, CSc.

Spolutvůrce ČSR se stal druhým prezidentem
JUDr. PhDr. Edvard Beneš (28. května 1884 Kožlany u Rakovníka - 3. září 1948 Sezimovo Ústí) po studiích Filozofické fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze a následně pařížské Sorbonny, v Berlínu a Dijonu začal učit na obchodní akademii v Praze. Od začátku 1. světové války udržoval kontakt domácí politiky s prof. Masarykem v exilu, za kterým v září 1915 odešel a spolu s M.R. Štefánikem založili Československou národní radu. Své jazykové znalosti a kontakty využil při prosazování společného státu u západních velmocí, zasloužil se o současnou podobu hranic SR. Po vzniku ČSR byl jmenován ministrem zahraničí, v letech 1935-38 a do r. 1948 byl prezidentem ČSR. Po celý život zůstal věrný myšlence společného národa (tzv. čechoslovakizmu), díky níž se podařilo prosadit ČSR.

Ing. Klement Růžička a Považská Bystrica
Vlastivědné muzeum v Považské Bystrici vydalo publikaci historičky Mgr. Anny Šujanské pod názvem „Ing. Klement Růžička v zrkadle času”, věnovanou významné osobnosti tohoto města a regionu. Ing. Klement Růžička (30. května 1884 Rokycany – 5. dubna 1953 Považská Bystrica) byl ve 20. letech 20. století jako ředitel brněnské Zbrojovky zakladatelem její pobočky v Považské Bystrici, dnes známé zejména poválečnou produkcí malých motocyklů.

Labe - Dunaj - Odra / Řeky tří moří
Do konce května zve České centrum na fotografickú výstavu nejzajímavějších fotografií z Labe, Dunaje a Odry, která vznikla z trilogie vodáckých cestopisů cestovatele a překladatele Zdeňka Lyčky: Na kajaku z Prahy do Severního moře, Na kajaku z Černého lesa do Černého moře a Na kajaku ze severní Moravy na Balt. Na vernisáži v pondělí 20. května 2024 v 17 hod. odezní autorova přednáška Na kajaku z Alp do Středozemního moře / 800 kilometrů po Rhôně ve Švýcarsku a ve Francii s krátkým dokumentárním filmem. Bližší informace jsou na webu Českého centra.

Výzva zájemcům o účast na výstavě literatury
České centrum upozorňuje na Open Call, který Galerie hlavního města Prahy vyhlásila na účast na prodejním veletrhu GHMP Art Book Fair, zaměřeném na literaturu o umění pro nakladatele a instituce, ale i jednotlivé tvůrce a skupiny, kteří se věnují tvorbě autorských knih a fanzinů. Čtvrtý ročník tohoto veletrhu proběhne v prostorách Zámku Troja v sobotu 14. září a v neděli 15. září 2024, termín pro přihlášení je však už do konce května 2024. Bližší informace jsou na stránce Galerie hl. města Prahy.

Poznávací zájezd na Moravu – změna termínu!
ČSB přesunul plánovaný poznávací zájezd na trase Lysice – zámek a zahrada, Opatovice – Kartografické muzeum o týden dříve na sobotu 1. června 2024. Odjezd bude tradičně v 6.45 hod. z parkoviště na Šancové ul., registrace s úhradou účastnického poplatku (= vstupné) předem na akci 30. dubna 2024. Členové platí: dospělí 24 €, 65+ senioři 20 €, nečlenové o 2 € navíc.

Výročí Muzea kultury Čechů na Slovensku
Dokumentační centrum české kultury na Slovensku v rámci Etnografického muzea Slovenského národního muzea v Martině vzniklo 1. června 1999, slavnostně otevřeno bylo až 25. listopadu 1999 expozicí v domě po PhDr. Anně Horákové – Gašparíkové a akademikovi Jiřím Horákovi. Od 21. dubna 2004 bylo přejmenováno na Muzeum kultury Čechů na Slovensku a jeho první výstava byla věnována životu a dílu malíře a humpoleckého rodáka Jaroslava Augusty, jenž značnou část života prožil na Slovensku (blíže články v České besedě č. 12/1996, 12/1998, 12/1999, 11/2000, 10/2001, 5/2002, 12/2002, a 7-8/2005 a 3/2006).

Zakladatel Loveckého ochranného spolku
Oční lékař generál MUDr. Jan Červíček (1. června 1864 Hronov - 7. dubna 1924 Bratislava) se po studiu Karlo-Ferdinandovy univerzity rozhodl po dráhu v armádním zdravotnictví. Sloužil zejména na Balkánu (Sarajevo, Doboj, Tuzla, Zagreb) než se dostal do Vídně, ale první světová válka ho vyhnala na východní frontu. Po válce se stal přednostou zdravotní služby pro vojska na území Slovenska tehdejšího Zemského vojenského velitelství. Stal se iniciátorem vzniku a prvním předsedou Loveckého ochranného spolku (založen 27. srpna 1920 v Bratislavě) s cílem ochrany zvěře, podpory a vzdělávání v oblasti myslivosti, potlačení pytláctví, zasloužil se o záchranu kamzíků v Tatrách.

M. Beran ve filmu Do videnia v pekle, priatelia

Herec Míla Beran spojil svůj život se SND
Herec Míla Beran (1. června 1904 Praha – 25. října 1976 Bratislava) spojil svůj život se Slovenským národním divadlem (1931 – 1967). Po válce hrál v nejznámějších snímcích režisérů Paľa Bielika (Vlčie diery, Priehrada, Lazy sa pohli, Štyridsaťštyri) a Juraje Jakubiska (Do videnia v pekle, priatelia; Vtáčikovia, siroty a blázni). Zahrál si i v italském westernu „Oremus, Alleluia e Cosi Sia“ (They still call me Amen, 1973).

Po stopách Přemysla Otakara II.
Přibližně čtyřicítka krajanů si nenechala ujít poslední dubnový den přednášku PhDr. Mgr. Petra Skácela z rakouského Marcheggu, věnovanou králi „železnému a zlatému“. Kromě krátkého průvodce jeho životem a jeho zásluhám na rozvoji českého království se věnoval zejména historickému pozadí bitvy u Kressenbrunnu a její spojitosti s městem Marchegg, kde mu byla instalována socha a jež je také členem zapsaného spolku Města Otakarova se sídlem v Českých Budějovicích. Fotografie z večera poskytly Mgr. Mária Bukovjanová a Ing. Dagmar Večerná (celý článek zde). Snímky z dalších aktivit najdete v našem archivu.

Malíř duše i slovenské krajiny
Malíř Vilém Topinka (22. května 1909 Prostějov - 7. července 1977 Prostějov) se původně učil na malíře pokojů, dekorací a písma, ale záliba v malování a osobní setkání s jinými malíři přerostla do zájmu o krajinářské motivy a etnografické náměty (kroje), jež ho z jižní a východní Moravy přivedly i na Slovensko, zejména do Považí v oblasti Trenčína a Považské Bystrice. Od 40. let se na svých obrazech věnoval už jen rodné Hané a blízkému okolí. Jako samouk si odborné vzdělání doplňoval až ve zralém věku, přátelé ho nazvali „malířem duše krajiny“.

Malíře venkova obdivoval TGM i bulharský car
Malíř Jaroslav Věšín (23. května 1859 Vraný u Slaného - 9. května 1915 Sofie) po studiích na akademii v Praze a Mnichově se na Slovensku věnoval malování výjevů ze života na venkově. V roce 1887 výstavu jeho děl (a výšivek ženského spolku Živena) v Martině navštívil při své první návštěvě T. G. Masaryk s rodinou. V roce 1897 přijal místo profesora v bulharské Sofii, kde se stal zakladatelem výtvarného školství, jeho venkovské, ale zejména lovecké a válečné výjevy si oblíbil bulharský car.

Prokop Holý v Prešpurku
V pondělí 4. března 1429 do Prešpurku dorazila husitská delegace v čele s Prokopem Holým k jednání s králem Zikmundem. Jeho výzvu, aby se husité vrátili do lůna církve, husité odmítli a požadovali splnění čtyř artikul pražských, co by králi otevřelo cestu k poslušnosti českého národa. Očekávané příměří nepřineslo ani osobní jednání krále s husitským velitelem. Po Zemském sněmu 23. května na půdě Karlovy univerzity v Praze se P. Holý s delegací do Prešpurku vrátil, ale ani tentokrát diplomatická mise nic nevyřešila a 24. července delegace s P. Holým město opustila.

zleva G. Mallý, J. Augusta a E. Pacovský

Předseda Grupy uhersko-slovenských malířů
Malíř, grafik a vydavatel Emil Pacovský (25. května 1879 Uhlířské Janovice - 16. května 1948 Praha) studoval na akademii v Praze a v Mnichově, kde se seznámil s Jaroslavem Augustou, na jehož podnět působil v letech 1901-07 na Slovensku, zejména na Oravě a Dětvě, kde byl spoluzakladatelem a předsedou umělecké kolonie Grupa uhersko-slovenských malířů. Po vzniku ČSR byl spoluzakladatelem Syndikátu výtvarných umělců a v Praze se věnoval zejména vydavatelské činnosti a publicistice.

Mistr tance „sloužil vojnu“ v SND
Tanečník, choreograf a baletní mistr Miroslav Kůra (26. května 1924 Brno – 11. listopadu 2023) patří k největším osobnostem českého baletu. Za války působil na scénách v Brně, Katovicích a Norimberku, po válce byl v rámci vojenské služby převelen jako sólista a choreograf do SND v Bratislavě (1946-48). Po krátkém působení v pražském Národním divadle byl v letech 1951-53 přeložen do Košic, poté se ještě na rok vrátil do Bratislavy. Na slovenských scénách pohostinsky působil i v dalších letech, podílel se i na úspěchu Laterny Magiky na Expo 1958 v Bruselu, získal řadu mezinárodních ocenění, za celoživotní dílo Cenu Thálie v roce 1994.

Výročí (ne)krajanského sdružení
Na druhé členské schůzi Spolku Čechů na Slovensku 14. října 1993 kritizovalo několik členů přístup vedení spolku k řešení problémů osob s českým občanstvím, jež se ocitly v režimu cizince (viz Z historie spolku nebo vzpomínky pamětníka). Odmítali označení „krajané“ a žádali vyloučení „vlastizrádců“ (jak označili zakladatele spolku se slovenským občanstvím). Přestože vedení SČS vyšlo nespokojencům vstříc vytvořením Sekce občanů ČR, poté, co se jim nepodařilo prosadit se na Valné hromadě SČS v dubnu 1994, svolali si 26. května 1994 ustavující sněm Klubu občanů ČR v SR (KOČR), oficiálně registrovaného 22. srpna 1994. Zatímco se krajanské spolky v různých slovenských městech spojovaly, KOČR se od nich oddělil. O svých aktivitách na Slovensku KOČR veřejně neinformuje, své aktivity (zájezdy a semináře) orientuje zejména na sebeprezentaci v Praze (viz také vzpomínky pamětníka).

Výročí Klubu vojenské historie Tatranci
Klub vojenské historie Tatranci založila v květnu 2004 skupinka nadšenců ze Sence a název si zvolili podle 7. čs. střeleckého pluku Tatranského, jenž byl součástí II. divize čs. legií v Rusku. Ten vznikl v ukrajinském městečku Berezaň v Poltavské gubernii na jaře 1917 a soustředil nejvíce slovenských dobrovolníků v celých čs. legiích v Rusku. KVH Tatranci si předsevzal udržování legionářské tradice, co prokázal i opakovanou účastí na oslavách 28. října v Bratislavě, ale také například péči o legionářské hroby a pomníky, včetně příslušníků domobraneckých praporů, kteří padli během bojů proti maďarským vojskům na jižním Slovensku v letech 1918 - 1920 v okolí Nových Zámků.

pamětní tabule na rohu Ursínyho a Račianské ul.

Připomínka legionářů
Začátkem léta 2009 na rohu Račianské a Ursínyho ul. v Bratislavě znovu odhalili pamětní tabuli s infomací, že tuto budovu postavilo Družstvo čs. legionářů státních a veřejných zaměstnanců v Bratislavě v roce 1925. Na tabuli je vedeno dvanáct jmen členů správní rady a dozorčího výboru představenstva družstva. Původní tabuli doplňuje informace, že tabule byla obnovena v roce 2009 na podnět V. Koyše a Ľ. Svobody z prostředků Městské části Bratislava - Nové Město.

Noc muzeí a galerií 2024 v Českém domě
Sobota 18. května bude patřit slovenským muzeím, galeriím a dalším kulturním institucím, které se pro veřejnost otevřou od 15. do 24. hod. České centrum Bratislava se letos připojí výstavou „Franz Kafka – Člověk své i naší doby“, jež očima spisovatele Radka Malého a ilustrátorky Renáty Fučíkové přibližuje jeho život a narušuje často mylné představy o životě a díle této literární legendy. Výstava přichází v době 100. výročí od úmrtí autora (3. června) a zároveň i 140. výročí narození, které bylo v loňském roce, a poputuje do dalších slovenských měst. Vstup na výstavu v Českém domě je bezplatný.

Vzpomínka na autora známých melodií
Klavírista, hudební skladatel i zpěvák Petr Hapka (13. května 1944 Praha – 25. listopadu 2014 Okoř) po nedokončeném studiu konzervatoře pracoval jako pomocný dělník, než se uchytil jako divadelní pianista. Koncem 60. let v Divadle Za branou už jako dirigent začal psát scénickou hudbu a v té době sklízely úspěch jeho první skladby v oblasti populární hudby. Věhlas mu získaly i nezaměnitelné melodie řady filmů a televizních seriálů. Složil řadu písní i pro slovenské zpěváky (Hana Hegerová, Richard Müller, Jana Kirschner), v oblasti filmové tvorby je nejznámější spolupráce s režisérem Jurajem Jakubiskem ve filmech Perinbaba a Tisícročná včela.

Festival Noc literatury 2024
České centrum zve na 16. ročník mezinárodního festivalu Noc literatury 2024, jenž se uskuteční 15. května 2024 v 15 slovenských městech. V Bratislavě se bude číst na devíti místech ve Starém Městě v šesti institucích, které se běžně s literaturou nespojují, ale prezentují jiné žánry umění. Číst se začne na všech místech v 18.00 a v půlhodinových intervalech se čtení úryvků zopakuje osmkrát za večer: čtvrthodina čtení a čtvrthodina na přesun, vstup volný. Podrobné informace naleznete na stránce Českého centra.

Další on-line přednáška o češtině
České centrum zve na on-line přednášku o češtině Mgr. Markéty Holé, ředitelky spolku Storytelling CZ, s názvem „Posilovna pro fantazii. Storytelling jako aktivní zábava i prostředek vzdělávání“. Vysílána bude ve čtvrtek 16. května 2024 od 18 hod. v českém jazyce přes platformu Zoom. Přednáška odhalí základní principy storytellingu teoreticky i v podobě konkrétních cvičení a zároveň nastíní možnosti jeho využití ve vzdělávání. Na sledování je potřebné se předem registrovat (zde) a na uvedený e-mail přijde odkaz, jak si přednášku spustíte. Záznamy předchozích přednášek můžete sledovat na stránce Českých center.

Položil základy čs. tanečního školství
Tanečník, pedagog a publicista Jan Reimoser (16. května 1904 Slezská Ostrava – 30. května 1979 Praha) začal původně studovat přírodovědnou fakultu Karlovy Univerzity, ale pod vlivem známosti s herečkou a tanečnicí (vnučkou J. Vrchlického) přestoupil na studia estetiky na FF UK. Recenze a články z oblasti historie a teorie tance začal publikovat jako úředník Poštovní spořitelny (pod pseudonymy Jan Rey, Reynok), po válce se začal věnovat estetice a modernímu tanci naplno jako pedagog na konzervatoři, AMU a dalších vysokých školách, kde inicioval taneční odbory. V letech 1955-59 a 1967-71 byl profesorem VŠMU v Bratislavě, kde jeho žáky byli např. Štefan Nosáľ (Lúčnica), Juraj Kubánka (SĽUK), Emil T. Bartko (balet SND) a další.

Životní jubileum známého umělce
Zpěvák a tanečník Jiří Korn (17. května 1949 Praha) po studiu střední školy začínal jako kytarista, ale rychle svůj okruh působnosti rozšířil o zpěv, tanec a herectví, s nimiž sklízel úspěch i v zahraničí a prosadil se v muzikálech. Jeho bohatá filmografie zahrnuje i slovenský film Nebe, peklo, zem. Česká beseda s ním přinesla „miléniový“ rozhovor „Aby lidé byli na sebe v novém roce hodnější“ v č. 1/2000.

Výročí našeho olympijského hnutí
Počátky olympijského hnutí u nás jsou spojeny se jménem gymnaziálního profesora Jiřího Gutha – Jarkovského, který byl na zakladatelském kongresu v Paříži v červnu 1894 jmenován jedním z dvanácti členů Mezinárodního olympijského výboru (Uhry zastupoval Ferenc Kemény). Z podnětu České amatérské atletické unie svolal 18. května 1899 schůzi, na níž vznikl Český výbor pro hry olympijské v Paříži 1900. Po vzniku ČSR obnovil 13. června 1919 činnost už jako Československý OV, který zanikl 27. března 1993 v souvislosti s rozpadem federace a vznikem SOV a obnovou ČOV.

Malíř Tater prožil část života v Kežmarku
Malíř a grafik Vladimír Kovář (18. května 1899 Jilemnice – 11. července 1950 Praha) po studiu na pražské Akademii a dvouletém studijním pobytu ve Francii žil od roku 1924 až do roku 1938 střídavě v Kežmarku a Prostějově, později v Praze. Kromě tatranských motivů maloval žánrové obrázky i portréty zejména vesnických dětí. Česká beseda ho připomenula v č. 2/1999 a 2/2005.

Po stopách TGM ve Vídni
V roce 2019 informace o připravovaném pojmenování náměstíčka před Slovenským národním muzeem jménem prvního československého prezidenta vyvolala mezi bratislavskými krajany velký zájem. Odezvou byl i jarní výlet po stopách TGM do rakouského hlavního města Vídně, kde pobyt našeho velkého krajana připomíná hned několik pamětních míst…

Průkopník ochrany přírody a krajiny
Profesor RNDr. Emil Hadač, DrSc. (10. května 1914 Lázně Bohdaneč – 23. dubna 2003 Praha) byl český geobotanik a ekolog. Už před vznikem Tatranského národního parku vedl výzkum tatranského severského rostlinstva, studie o tatranských dolinách publikoval i v zahraničí, dvanáct let pracoval na výzkumu květeny a vegetace Biosférické rezervace Východní Karpaty.

Moravský muzikolog se narodil v Košicích
Muzikologa prof. PhDr. Jiřího Vysloužila, DrSc., (11. května 1924 Košice – 26. listopadu 2015 Brno) k hudbě přivedla maminka pocházející z podkarpatského Užhorodu (otec z Konic u Prostějova) a zpívající v kostelním sboru. Na gymnáziu v Brně založil smyčcové kvarteto a tam se po válce, kdy byl nasazen v Německu, vrátil na studia muzikologie na Masarykově univerzitě. Kromě dějin české a světové moderní hudby, folkloristiky a dalších oborů, jež přednášel na JAMU a jiných vysokých školách včetně zahraničních, věnoval se hudební publicistice a kritice, ale i organizátorské práci na hudebních festivalech a muzikologických kolokviích. Zvláště se věnoval dílu Leoše Janáčka, Aloise Háby i moravskému folkloru. Napsal řadu odborných článků a knih, sestavil několik muzikologických slovníků.

Vzpomínka na profesora Vysoké školy dopravní
Ing. Ladislav Freibauer (12. května 1914 Jihlava – 15. června 1993) jako ředitel Výzkumného střediska kolejových vozidel v Praze 1958 – 74, který se autorsky podepsal pod řadu vynálezů a patentů působil souběžně od roku 1965 coby profesor Vysoké školy dopravní v Žilině, kde vychoval řadu slovenských inženýrů v oblasti kolejové dopravy. K jeho nejznámějším dílům patřilo například pokrokové řešení podvozku motorových vozů řady M.262.

Přednáška „Stopy Přemysla Otakara II. v Bratislavě a jejím okolí“
V úterý 30. dubna 2024 v 17 hod. zve ČSB na přednášku s videoprojekcí: PhDr. Petr Skácel, Mgr.Th., bude hovořit na téma „Stopy Přemysla Otakara II. v Bratislavě a jejím okolí“. Čeho se toto téma týká, může napovědět starší fotoreportáž na našem portálu (zde). Před přednáškou se lze registrovat na připravovaný zájezd do Lysic a Opatovic v sobotu 8. června 2024.

Program Kruhu přátel české kultury
Kruh přátel české kultury zve ve čtvrtek 2. května 2024 v 16 hod. na promítání filmu „Uličnice“ z roku 1936 (r. Vladimír Slavínský), věnované 125. výročí narození herce Jindřicha Plachty, v kině Mladosť na Hviezdoslavově nám. Podrobný program a další aktuální informace KPČK publikuje na své webstránce kpck.sk.

Výročí obnoveného památníku M. R. Štefánika
Koncem dubna 2009 byly na dunajském nábřeží instalovány obě části (socha i lev) rekonstruovaného památníku M. R. Štefánika. Ke slavnostnímu odhalení došlo 4. května 2009, avšak ještě rok byl veřejnosti nepřístupný do úplného ukončení výstavby obchodního centra a nábřeží. Autor pomníku sochař Bohumil Kafka se osobně spřátelil se Štefánikem v Paříži před první světovou válkou a své dílo pojal i jako vyjádření úcty spoluzakladateli československých legií.

Bernolákovský kněz z Moravy
Náboženský spisovatel, teolog, profesor a hudebník Norbert Schreier (29. dubna 1744 Bělotín u Nového Jičína – 26. října 1811 Nýrovce u Pohronského Ruskova) po studiích působil jako ředitel piaristického gymnazia v Banské Štiavnici a v Nitře jako kněz a učitel orientálních jazyků, člen Slovenského učeného tovarišstva, od 1804 prorektor kolégia.

Výročí bitvy o Komárno
V noci na 1. května 1919 asi dva tisíce maďarských vojáků a dobrovolníků Maďarské republiky rad zaútočilo na most přes Dunaj a obsadili Komárno. Místní posádka pod velením majora Antonína Basla (1. února 1889 Praha – 4. dubna 1937 Praha) po rychlém příchodu 34. střeleckého pluku z Nových Zámků ráno město získala zpět, přitom padlo 289 útočníků a 27 obránců města, z toho bylo 23 českých legionářů.

Výročí pražské Lidové Štefánikovy hvězdárny
Prvního května 1929 byla v Praze zpřístupněna veřejnosti Lidová Štefánikova hvězdárna. O její vznik usilovala Česká astronomická společnost od r. 1917, slavnostně byla otevřena už 24. června 1928 na místě bývalé strážnice u Hladové zdi. Od r. 1979 je součástí Hvězdárny a planetaria hl. města Prahy. M. R. Štefánik dostudoval astronomii na Karlově univerzitě v r. 1904, tam se také poprvé seznámil s prof. T. G. Masarykem, s nímž poté v zahraničí organizoval hnutí za vznik samostatného Československa. Doporučující dopis z pražské univerzity mu pomohl k začátku vědecké kariéry ve Francii, a v Praze také našel milou, jež ho podporovala nejen v Paříži, ale i na jeho vědeckých cestách po světě.

Výročí spisovatele
Publicista, kritik a básník Josef Rybák (1. května 1904 Písek – 15. prosince 1992 Dobříš) působil po studiích obchodní školy jako účetní v Bratislavě, první básnickou prvotinu publikoval v roce 1924. Po návratu do Prahy v roce 1933 se dal plně na dráhu publicisty a spisovatele, publikoval zejména v kulturních rubrikách levicových novin, přispíval i ilustracemi. Po válce pracoval v komunistickém tisku, v letech normalizace 1977–1982 byl předsedou Svazu českých spisovatelů. V některých svých knihách se vracel k pobytu na Slovensku (např. Kouzelný proutek).

Zakladatelka Čs. červeného kříže
Nejstarší dcera manželů Masarykových Alice (3. května 1879 Vídeň – 5. listopadu 1966 Chicago, USA) začala studovat medicínu v Praze, později přestoupila na filozofii, historii a sociologii, jež studovala také v Berlíně a Chicagu. V letech 1906-10 učila na lyceu v Českých Budějovicích, později v Praze. Za první sv. války byla vězněna za ukrývání otcových rukopisů, po válce se ujala péče o domácnost T. G. Masaryka, včetně jeho pobytů v Bystričce u Martina (kde finančně přispěla na výstavbu školy a silnice, v r. 1931 iniciovala stavbu dnešní tzv. Masarykovy vily) a v Topoľčiankách. Od roku 1918 byla poslankyní Národního shromáždění, kde zastupovala Klub slovenských poslanců, 10. ledna 1919 jako první poslankyně pronesla projev v plénu (po roce se mandátu vzdala). Spoluzakladatelka a první předsedkyně Čs. červeného kříže se zasloužila o vznik slovenské divize ČSČK, byla rovněž předsedkyní Spolku slovenských žen Živena. S podporou amerických sponzorů zřizovala ve slovenských městech poradny pro matky s dětmi, dětské jesle a útulky pro opuštěné děti.

Vychoval první generaci slovenských botaniků
Profesor systematické botaniky Prof. PhDr. František Nábělek (3. května 1884 Kroměříž – 10. června 1965 Uherské Hradiště) po studiích ve Vídni procestoval před Velkou válkou řadu zemí Blízkého východu až po Arménii, po válce i Balkán. Za první ČSR byl profesorem gymnázia v Lipníku nad Bečvou a Brně, později přešel na Masarykovu univerzitu. V letech 1939-1950 působil jako profesor systematické botaniky Slovenské univerzity (rektor 1948-49), zasloužil se o vznik Botanického ústavu a Botanické zahrady v Bratislavě. Po penzionovaní v r. 1950 pracoval v bratislavském Výzkumném ústavu potravinářského průmyslu, od 1953 v Arboretu Mlyňany. Pochován je v Bratislavě.

Výročí základního kamene k mohyle na Bradle
K pátému výročí tragické smrti vědce, pilota, diplomata a spoluzakladatele ČSR Milana Rastislava Štefánika (21. července 1880 Košariská – 4. května 1919 Vajnory) tehdejší ministr zahraničí ČSR Edvard Beneš položil základní kámen k jeho mohyle na vrchu nad Brezovou pod Bradlem. Mohyla byla postavena v letech 1925-27 podle návrhu architekta Dušana S. Jurkoviče a slavnostně odevzdána 23. září 1928. V letech 1988-96 prošla mohyla rekonstrukcí, při níž byly některé původní travertinové prvky nahrazeny mramorovými kopiemi.

Iniciátor Banícké fakulty v Košicích i lyžařského klubu
Důlní odborník JUDr. Ing. Josef Šimčisko (5. května 1904 Příbor – 16. listopadu 1984 Bratislava) přišel na Slovensko jako báňský odborník ve 30. letech, v letech 1934-40 vykonával funkci vedoucího Revírního banského úřadu a inspektorátu v Banské Bystrici, kde se také podílel na založení a aktivitách tamního Klubu slovenských turistů a lyžařů. Po válce se podílel na projektu znárodnění dolů a hutí. Přičinil se o vznik Banícké fakulty VŠT v Košicích (dnes Fakulta BERG TUKE), kde přednášel jako profesor a předseda Slovenské báňské společnosti (1963-74). Kromě vysokoškolských skript překládal odbornou literaturu, spoluautorsky se podílel na vydání Baníckého terminologického slovníku a Baníckého almanachu.

Jarní tvořivé dílny
V sobotu 23. března 2024 se uskutečnily letošní první Tvořivé dílny organizované Českým spolkem Bratislava pro nejmladší i dospělé. I letos pod vedením výtvarníků Evy B. Linhartové a Radka Bachratého si přítomní vyráběli drobné jarní ozdoby spojené zejména s velikonočními svátky. Atmosféru tvořivého odpoledne zachytila na fotografiích Ing. Dagmar Večerná. Snímky z dalších aktivit najdete v našem fotoarchivu.

Zakladatel trávního semenářství
Specialista v oboru zelených krmovin akademik ing. dr. techn. Miloslav Maloch (22. dubna 1922 Plzeň – 10. dubna 1956 Bratislava) sa zabýval hodnocením luk a pastvin, od 50. let působil jako profesor Vysoké školy zemědělské v Nitře (dnes Slovenská poľnohospodárska univerzita). Člen Slovenské akademie věd se stal uznávaným zakladatelem trávního semenářství na Slovensku.

Neúspěšný pokus o druhou krajanskou webovou stránku
Vedení Českého spolku na Slovensku (ČSnS) na tiskové besedě v Košicích 22. dubna 2004 s nadšením představilo novou internetovou stránku www.csns.sk, „jejíž systém lze upravit i pro potřeby jiných krajanských komunit ve světě“. Na rozdíl od své skromnější bratislavské předchůdkyně z léta 2003 (od srpna 2004 s doménou cesi.sk) však vydržela jen krátce. Po rozpadu ČSnS na jaře 2005 na samostatné české spolky v jednotlivých slovenských městech stránka csns.sk přestala být aktuální až zmizela úplně (viz také vzpomínky pamětníka).

Výročí první Valné hromady Spolku Čechů na Slovensku
Necelý rok po založení Spolku Čechů na Slovensku (zaregistrovaný 17. června 1993) se 23. dubna 1994 ve Společenském domě v bratislavské Trnávce sešlo 47 zvolených delegátů místních poboček SČS z Bratislavy, Trnavy, Košic, Žiliny, Trenčína, Banské Bystrice a Nitry na první Valné hromadě Spolku Čechů na Slovensku, který se usnesli přejmenovat na Český spolek na Slovensku (ČSnS). Za jeho předsedkyni zvolili Mgr. Helenu Miškufovou z Košic, dosavadnímu předsedovi a zakladateli spolku ing. dr. Jiřímu Kozákovi udělili čestné členství. Na jaře 2005 vedení celoslovenského spolku iniciovalo rozpad ČSnS na samostatné regionální české spolky (viz rubriku Z dějin spolku).

Broznová lyra pro sestry Elefteriadu
Kytarista a skladatel Aleš Sigmund (23. dubna 1944 Hrotovice u Třebíče – 7. listopadu 2018 Klučenice) se původně učil hře na violu, ale nakonec ho zlákala kytara. V Brně spolupracoval se sourozenci Ulrychovými a skupinou Vulkán, následně hlavně se sestrami Martou a Tenou Elefteriadu, pro něž v letech 1966 až 1975 složil řadu úspěšných písní. Jedna z nich „Táto, pojď si hrát“ (text Pavel Žák) získala v roce 1975 bronzovou Bratislavskou lyru. Složil a vydal také instrumentální skladby.

Blahopřejeme k životnímu jubileu naší dlouholeté členky
Koncem dubna si připomínáme životní jubileum dlouholeté členky bratislavského krajanského spolku paní Táni Švecové. Její rodiče přijeli z Čech budovat vznikající Slovenské národní divadlo – otec jako houslista z Prahy, maminka jako baletka z Brna. Po jejich svatbě obdrželi byt v domě SND na Klemensově ul., kde Táňa strávila dětství a mládí. Vystudovala ekonomickou školu a celý život působila v různých funkcích v administrativě. Krátce po vzniku nejstaršího krajanského spolku v Bratislavě se aktivně zapojila do jeho výboru, v posledních letech vede kontrolní a revizní komisi (foto z Konference ČSB 2023). V rámci ankety ke 30. výročí spolku přispěla na náš portál fotografiemi. Výbor ČSB jí děkuje za odvedenou práci a přeje hodně zdraví a sil do dalších let.

Výstava české výtvarnice
Do 28. dubna 2024 bude od středy 17. 4. v Justiho síni Primaciálního paláce v Bratislavě vystavovat svá díla výtvarnice Lucie Hanyková. „K olejomalbě jsem se dostala před více než 20 lety a velmi mě uchvátila. Miluji práci s olejovými barvami, vrstvení a různé techniky, které propůjčují mým dílům autenticitu,“ uvádí autorka, jež žije nedaleko Českého Brodu. Galerie bude otevřena denně kromě pondělí od 13. do 18. hodiny.

Beseda o „Dějinách Slovenska“
České centrum připravilo v pátek 12. dubna 2024 v Českém domě besedu s prof. PhDr. Janem Rychlíkem, DrSc. o jeho nové knize „Dějiny Slovenska“. Jak uznávaný slavista, jenž v lednu t.r. převzal od prezidentky SR Z. Čaputové Řád Bílého dvojkříže III. třídy za mimořádné zásluhy o všestranný rozvoj vztahů mezi ČR a SR, na úvod připomenul, kniha je další z publikací věnovaných historii východo- a jihoevropských národů. Jeho cílem bylo především doplnit znalosti českým čtenářům, kteří zejména ve střední a mladší generaci mají minimální vědomosti o území sousedního národa. V následujících dnech se podobná beseda má uskutečnit v Prešově, případně dalších slovenských městech.

Specialista na středověkou literaturu
Literární historik PhDr. Jan Vilikovský (15. dubna 1904 Semechnice u Opočna – 15. prosince 1946 Brno) po studiu francouzské, české a latinské literatury na Univerzitě Karlově v Praze začal přednášet češtinu a dějiny literatury na Univerzitě Komenského v Bratislavě (od 1933 docent, 1936 mimořádný profesor), autor studií o slovenských kancionálech a anglicko-slovenského slovníku, otec slov. literátů Pavla a Jána V., po nuceném odchodu v r. 1939 do své smrti působil na Masarykově univerzitě v Brně.

Výročí ustavující konference českého spolku v Trnavě a Piešťanech
Zakládajícími členy Spolku Čechů na Slovensku (SČS) v Trnavě byli: Ing. Jan Topol, Josef Nedvěd, JUDr. Zdeněk Brabec, Jaroslav Kašlík a Ing. Mojmír Kovář, kteří se sešli 26. listopadu 1993 v Trnavě. První ustavující konferenci svolali 16. dubna 1994 a od té doby už Regionální organizaci Českého spolku na Slovensku (ČSnS) v Trnavě vedli Jaroslav Kašlík (1994–2000), Ing. Stanislav Florián (2000–2002), Jaroslava Svetlíková (2002–2004) a Ing. Jiří Vodrážka, pod jehož vedením se po rozpadu ČSnS v roce 2005 osamostatnil Český spolek v Trnavském regionu, který od roku 2002 tvoří dva místní kluby v Trnavě a v Piešťanech. Ke vzniku místních poboček po celém Slovensku vyzvala první členská schůze SČS 22. září 1993 v Bratislavě (viz rubriku Z dějin spolku, a tuto výzvu zveřejnil ve svém článku právě Jaroslav Kašlík v týdeníku Mosty č. 40 ze dne 5. října 1993.

Český spolek Bratislava v RTVS
Mimořádnou schůzi výboru ČSB svolala předsedkyně Ing. Dagmar Večerná ve středu 17. dubna 2019 na žádost redaktorky D. Kyslanové z televizního studia v Banské Bystrici, která se svým štábem údajně přijela do Piešťan a Bratislavy natočit příspěvky do Národnostního magazínu, vysílaného redakcí národnostního vysílání RTVS z Košic. Kromě krátkého rozhovoru s předsedkyní a několika členy výboru se redaktorka zajímala o další připravované aktivity a následně přijela na Kulturní večer, věnovaný Karlu Čapkovi a jeho rodině a do Národnostního magazínu, jehož vydání lze shlédnout v archívu na internetové stránce RTVS zařadila ještě krátký portrét výtvarnice Evy L. Bachraté a jejího manžela.

Vzpomínka na varhaníka
Varhaník a hudební pedagog Filip Červenka (Cservenka, 17. dubna 1844 Morava – 12. června 1900 Stará Turá) přišel do městečka Ótura v horních Uhrách po studiích jako učitel a varhaník v katolickém chrámu, záhy však výrazně ovlivnil kulturní život regionu jako vedoucí zpěvokolu a orchestru, s nímž nastudoval a uvedl skladby například skladby B. Smetany, J. L. Belly a další. Také založil a vedl divadelní kroužek.

Tajemník prvního slovenského družstva
Učitel Leopold Boček (17. dubna 1829 Bystřice nad Pernštejnem – 16. ledna 1909 Skalica) působil jako pedagog a redaktor ve Skalici, kde se stal prvním tajemníkem družstva „Pomocná pokladnica v Uherskej Skalici“, založeného v roce 1870 pod vedením předsedy Daniela Licharda. Napsal několik publikací, v roce 1851 ve známé Škarniclově tiskárně „z nedostatku školních knih na žádost více učitelů podle nejlepších pramenů sestavil“ učebnici „Krátká mluvnice slovanská a uvedení k písemnostem“, jejíž první část „obsahuje pravidla dobropisu, druhá příklady potřebných pro život obecný písemností: listy, dlužní listy, kvitanci atd.“.

Vytvořil první nahrávky Suchoňových oper
Dirigent a hudební skladatel Zdeněk Chalabala (18. dubna 1899 Uherské Hradiště – 4. března 1962 Praha) patřil k nejtalentovanějším dirigentským osobnostem české hudby 20. století. Studium práva po první světové válce nedokončil a jeho další život ovlivnil odchod na brněnskou konzervatoř, na níž zůstal jako pedagog. V r. 1924 založil Slováckou filharmonii, následně dirigoval v brněnském i pražském Národním divadle, hostoval s Českou filharmonií, po druhé světové válce hostoval téměř po celé Evropě. V sezóně 1952-53 vedl operu SND, s níž nastudoval premiéru opery Eugena Suchoně Krútňava, později i Svätopluka.

Tvůrce známých melodií
Nezaměnitelná znělka patří k legendárnímu televiznímu seriálu Jaroslava Dietla „Nemocnice na kraji města“ stejně jako hlavní představitelé. Autorem skladby je hudební skladatel, herec a publicista Jan Klusák (vl. jm. Filip Porges, 18. dubna 1934 Praha). Po dramatickém dětství (jeho otec zahynul v Osvětimi) vystudoval Hudební fakultu AMU a začal se věnovat tvorbě klasické i scénické a filmové hudby, jež provázela řadu úspěšných představení např. Divadla Na zábradlí, Národního divadla a filmů 60. let. V roce 1970 upravil Tři slovenské lidové písně pro Hanu Hegerovou. V letech nucené odmlky během normalizace začal spolupracovat s Divadlem Járy Cimrmana, až postupně se jeho díla znovu prosadila i v koncertních sálech, ale řada z nich se dočkala uvedení až po r. 1990.

Certifikovaná zkouška z češtiny
České centrum oznamuje, že jarní certifikovaná zkouška z českého jazyka na úrovni C1 se v Bratislavě uskuteční v pátek 19. dubna 2024 v Českém domě. Informace je určena těm, kdo potřebují doklad o znalosti češtiny pro svého zaměstnavatele nebo k přihlášce na vysokou školu v ČR. Přihláška a další informace jsou na stránce Českého centra.

Typograf, herec a překladatel
Typograf, herec, kulturní činitel a překladatel Janko Klen (vl. jménem Jan Štrobl, 21. dubna 1849 Praha – 21. července 1906 Martin) se nadchl myšlenkami obrození slovanských národů, přestože byl za to pronásledován uherskými úřady. Překládal ze slovanských literatur, byl sazečem Slovenských národních novin, v letech 1879-82 byl hercem Slovenského spevokolu v Liptovském Sv. Martině, kde je také pochován na Národním hřbitově.

Legenda šansónu
V roce 1976 udělila porota mimořádnou Zlatou Bratislavskou lyru za celoživotní přínos populární hudbě zpěvačce Juditě Čeřovské (roz. Štěrbová, 21. dubna 1929 Most – 9. října 2001 Praha). Pocházela ze smíšené česko-německé rodiny, co ovlivnilo její dětství za války. Přestože zpívala už během středoškolských studií, její kariéra začala po roku 1957, kdy už jako matka dvou dětí skončila na 2. místě v soutěži „Hledáme mladé talenty“. I když v Československu nazpívala řadu hitů, mnohem známější byla v NSR, kde často hostovala.

Vzpomínka na Františka Petruse
Klarinetista a dirigent František Petrus (21. dubna 1924 Chotěboř – 10. září 1982 Opatija, dnes Chorvátsko) po válce přišel na Slovensko. V roce 1954 v Košicích založil Dechový orchestr košického rozhlasu, vyučoval také na tamní konzervatoři.

Skleněnou krásu šíří i po Slovensku
Sochař Václav Cigler (21. dubna 1929 Vsetín) vystudoval sklářskou školu v Novém Boru a poté Vysokou školu uměleckou-průmyslovou v Praze a sklu se věnuje nejen v drobných plastikách a úžitkovém umění, ale i jako součásti architektury. V letech 1965 až 1979 vedl ateliér VŠVU v Bratislavě, kam se stále vrací jako docent i s výstavami svého díla. Jeho sklářské kompozice lze najít po celém světě, v SR například v SND, v Rytířské síni bratislavského Hradu a v budově vlády SR, v Památníku SNP i v Kulturním domě v Banské Bystrici, ve foyer Matice Slovenské v Martině, v lázních Dudince a jinde (blíže články v České besedě č. 9/1999 a 1/2000).

Výročí Muzea kultury Čechů na Slovensku
Dokumentační centrum české kultury na Slovensku v rámci Etnografického muzea Slovenského národního muzea v Martině vzniklo 1. června 1999 a od listopadu téhož roku získalo stálou expozici v domě po PhDr. Anně Horákové – Gašparíkové a akademikovi Jiřím Horákovi. Od 21. dubna 2004 bylo přejmenováno na Muzeum kultury Čechů na Slovensku a jeho první výstava byla věnována životu a dílu malíře a humpoleckého rodáka Jaroslava Augusty, jenž značnou část života prožil na Slovensku (blíže články v České besedě č. 12/1996, 12/1998, 12/1999, 11/2000, 10/2001, 12/2002, a 7-8/2005 a 3/2006).

Posezení s písničkou
V rámci Hudebních večerů připravil ČSB v úterý 19. března 2024 tradiční vystoupení cimbálové hudby Burčáci z Uherského Hradiště pod vedením primáše Františka Illíka. Přestože z provozních důvodů byl termín posunut oproti běžným zvyklostem o týden dříve, vysokou oblíbenost tohoto pravidelného jarního programu potvrdil plný sál, jak zachytily fotografie Ing. Dagmar Večerné a Ing. Milana Klubala (zde).

Vzpomínka na prof. Ing. arch. Miloslava Slabihouda
Mezi české odborníky, kteří na Slovensku zanechali svoji stopu, patří profesor Stavební fakulty SVŠT v Bratislavě prof. Ing. arch. Miloslav Slabihoud (28. února 1910 Zlonice u Slaného – 17. dubna 1983 Bratislava). Za informace o jeho životě a díle i za fotografie z rodinného archivu děkujeme jeho dcerám Ing. Dagmar Šályové, CSc. a doc. RNDr. Olze Holé, PhD. (celý článek zde)

Pozvánka z Vídně
„Máme tu hezkou akci, kterou pořádá nově založený spolek Eva spolu s moderátorem rozhlasu Vysočina Jožou Kolářem. Můžete ji nabídnout vašim členům, třeba by si rádi udělali výlet do Vídně a zároveň se podívali na Velvyslanectví ČR…,“ zvou krajané ze spolku Alumni CZ Austria. Na akci, jež se uskuteční ve středu 10. dubna 2024 v 19 hod. na Velvyslanectví ČR ve Vídni, osobně zve Štefan Margita ve videoposelství na Facebooku (zde), z něhož jsme převzali pozvánku (zvětšit).

Tradice českých plesů na Slovensku
První český ples uspořádal 8. dubna 1994 Spolek Čechů na Slovensku v Košicích. I zásluhou výrazné podpory tehdejšího generálního konzulátu, města a kraje se rychle stal prestižní společenskou událostí, jejíž tradice trvá dodnes. O rok později 25. února 1995 zorganizovali český ples i krajané v Bratislavě, avšak zdejším organizátorům se nikdy nepodařilo prolomit nezájem ze strany zastupitelského úřadu, místní politické a podnikatelské sféry či manažerů (jediným opakovaným partnerem Českého plesu v Bratislavě bývala místní kancelář ČSA), a tak po deseti ročnících v konkurenci jiných plesů v hlavním městě z důvodu klesajícího zájmu a finanční ztráty Český ples v Bratislavě zanikl. Od r. 1998 se Český ples údajně konal také ve Zvolenu.

Vzpomínka na významného hudebního pedagoga a sbormistra
Hudební pedagog, varhaník, sbormistr, skladatel a nakladatel Roman Nejedlý (9. dubna 1844 Dětenice u Jičína – 25. února 1920 Mnichovo Hradiště) patřil k nejvýznamnějším hudebním pedagogům své doby, byl autorem řady učebnic hry na různé nástroje, ale za základ hudební výchovy považoval zpěv. Ještě před vznikem ČSR vytvořil například skladby pro mužský sbor Tatrám, Kdo za pravdu horí, V našej dědinôčke, Všeslovanská, nebo úpravě Janko Matúška: Nad Tatrou sa blýská nebo Od Šumavy až v Tatry pro střední hlas a klavír (na text Svatopluka Čecha). Byl otcem muzikologa a politika Zdeňka Nejedlého.

Průkopník elektronických varhan v Tatranské Lomnici
Varhaník, hudební skladatel a průkopník elektronických varhan Ota Čermák (10. dubna 1919 Kročehlavy u Kladna – 21. srpna 1963 při autonehodě u Čáslavi) už za studia na pražské konzervatoři psal scénickou hudbu a příležitostně dirigoval v kladenském divadle, po válce působil jako ředitel kůru, pianista a varhaník v karlovarském hotelu Pupp-Moskva a také spolupracoval na vývoji prvních elektronických varhan, s nimiž od roku 1951 postupně koncertoval v řadě evropských zemí. Opakovaně koncertoval v Tatranské Lomnici, kde v tamním hotelu inicioval instalaci varhan. K jeho nejznámějším skladbám patří Tatranské pastorále, jehož motiv se stal znělkou Čs. televize Praha, nebo Sjezdovka Solisko.

Malíř krásy Vysokých Tater
Malíř a grafik Jaroslav Votruba (10. dubna 1889 Uhříněves u Prahy – 21. července 1971 Kežmarok) po studiu na umělecko-průmyslové škole v Praze působil jako učitel kreslení v Olomouci, Brně, Prostějově a od roku 1919 se usadil v Bratislavě, kde začal malovat zákoutí města, ale i Malé Karpaty, později Vysoké Tatry a také hrady a lidovou architekturu Oravy a Spiše. Kromě toho navrhoval poštovní známky, bankovky, suvenýry nebo architektonické prvky s lidovými motivy (více v měsíčníku Česká beseda č. 12/2000, 4/2004 nebo 2/2005).

Odkaz chartisty
Historik a signatář Charty 77 Jaroslav Opat (11. dubna 1924 Vojnův Městec – 4. července 2015) jako vyučený truhlář po válce navštěvoval Ústřední školu bytového průmyslu, odkud postoupil na Vysokou školu politickou, kde byl až do roku 1961 učitelem dějin dělnického hnutí. Po vyloučení z KSČ pracoval jako horník v Příbrami, později v Ústavu dějin ČSAV. Od jara 1970 mohl znovu vykonávat pouze dělnické profese, začal studovat dílo TGM, jemuž věnoval řadu publikací, a stal se signatářem Charty 77. V 90. letech byl ředitelem Ústavu T. G. Masaryka. Několikrát přednášel krajanům v Bratislavě (viz Česká beseda č. 10/2003 a 5/2004).

Vzpomínka na hudební legendu
Textař, skladatel a hudebník Zdeněk Rytíř (11. dubna 1944 Tábor – 1. října 2013 Praha) patřil k nejvýraznějším osobnostem české populární hudby. Mimo jiné otextoval hit Karla Gotta a Darinky Rollincové „Zvonky štěstí“ (hudba J. Zmožek). Tři z jeho písní získaly Bratislavské lyry: zlatou v roce 1981 „Tvým dlouhým vlasům“ (V. Neckář, hudba J. Neckář), stříbrnou 1984 „Věnování“ (zpěv a hudba L. Filipová) i bronzovou 1968 „Hou, hou“ (W. Matuška, hudba B. Ondráček).

Výročí Karla Kryla
„Od Čadce k Dunaju počuť čudnú nôtu: / hranicu stavajú z ostnatého drôtu, / kamarát-separát, nová paralýza, / z Moravy do Blavy vyžaduje víza. Nečakaj Natali, že za tebou prídem, / vízum mi nedali, vraj sa zaobídem, / čakal som deväť dní, viacej nechcem sľúbiť, / stretnem ťa vo Viedni, tam sa smieme ľúbiť.“ Těmito slovy vyjádřil své zklamání z polistopadového vývoje písničkář Karel Kryl (12. dubna 1944 Kroměříž – 3. března 1994 Mnichov, Německo). Původním vzděláním keramický výtvarník se do hudby dostal baladami a protestsongy, jež vždy prozrazovaly mimořádnou sečtělost a rozhled. Slávu i exil mu přinesla nejznámější skladba ze srpna 1968 „Bratříčku, zavírej vrátka". Přestože od 90. let znovu s úspěchem vystupoval po celém Československu, trvale se do své vlasti odmítl vrátit: „Tohleto není moje vlast, tou bylo Československo. Ale to už neexistuje.“

Vzpomínka na Český spolek v Nitře
Dne 13. dubna 1994 byla v Nitře ustanovena pobočka Spolku Čechů na Slovensku (od 23. dubna 1994 Regionální organizace Českého spolku na Slovensku – ČSnS). Po rozpuštění ČSnS na jaře 2005 se transformovala (7. 7. 2005) na samostatný Český spolek v Nitře, který však po třech letech ukončil svoji činnost (18. 9. 2008). Jeho členové se zasloužili například o reinstalaci sochy T.G.Masaryka v zámku v Topoľčiankách (na snímku). Více o počátcích dnes už neexistujícího spolku psala Česká beseda č. 4/2004.

Postoj PMÚ SR ke zrušení českých TV stanic v SR
Vloni začátkem léta některá slovenská média informovala o společném záměru komerčních televizí a šiřitelů televizních programů od 27. července 2023 zastavit vysílání českých televizních stanic v SR, údajně z důvodu porušování mezinárodních licenčních pravidel. Proti tomuto záměru vystoupily české krajanské spolky a další instituce, takže realizace byla údajně dočasně odložena. „PMÚ nezistil porušenie zákona o ochrane hospodárskej súťaže. Prípadné úplné ukončenie vysielania zahraničnej TV stanice v SR nevníma pozitívne,“ uvádí oficiální zpráva slovenského Protimonopolního úřadu ze začátku března 2024, již lze dohledat na jeho internetové stránce.

O pohybových aktivitách pro seniory
V úterý 27. února 2024 se pravidelné setkání ČSB neslo ve znamení návodu, jak senioři vhodným typem chůze mohou udělat něco pro svoje zdraví. Z přednášky Mgr. Michala Bábela, PhD. na téma „Pohybové aktivity seniorů zaměřené na jejich zdraví, Nordic Walking, strečing“ vyplynulo, že to chce správné hole, boty a silnou vůli a reakce publika potvrdila, že ani ta přítomným seniorům nechybí. Několik fotografií z akce poslal Ing. Milan Klubal (zde). Snímky z dalších aktivit najdete v našem archivu.

Zakladatel symbolického hřbitova pod Ostrvou
Dne 1. dubna 1929 se nájemcem chaty u Popradského plesa (spolu s Václavem Fiškou byli od r. 1933 také prvními nájemci Chaty pod Rysy) stal malíř Otakar Štáfl (30. prosince 1884 Havlíčkův Brod – 14. února 1945 Praha). Horní Uhry poprvé navštívil v roce 1912 a začátkem 20. let se usadil ve Vysokých Tatrách. Tam se seznámil se spisovatelkou a horolezeckou nadšenkyní Vlastou Koškovou – Štáflovou (1. dubna 1907 Petrovice u Rakovníka – 14. února 1945 Praha). Spolu s tajemníkem Klubu čs. turistů Aloisem Lutonským (4. listopadu 1905 Bystřice pod Hostýnem – 14. července 1997 Liptovský Mikuláš) přišli s myšlenkou na zřízení symbolického hřbitova obětem Vysokých Tater, a to pod Ostrvou, kde v r. 1936 na místě dušičkových vzpomínek začali budovat kapli, slavnostního otevření 11. srpna 1940 se však už nesměli zúčastnit (viz ČB č. 12/2000, 9/2002, 7-8/2000, 9/2000, 1/2003 a 1/2005).

Program Kruhu přátel české kultury
Kruh přátel české kultury zve ve čtvrtek 4. dubna 2024 v 16 hod. na promítání filmu „Valentin Dobrotivý“ z roku 1942 (r. M. Frič), věnované 140. výročí narození herečky Milady Gampeové, v kině Mladosť na Hviezdoslavově nám. Podrobný program a další aktuální informace KPČK publikuje na své webstránce kpck.sk.

Z legendy o bájném Velehradě udělal skutečnost
Historik a moravský zemský archivář Vincenc Brandl (5. dubna 1834 Staré Brno – 26. prosince 1901 Brno) se zabýval především dějinami, místopisem a národopisem Moravy, jež se v mnohém dotýkají i území současného Slovenska. Ve svých vlasteneckých dílech Poloha Starého Velehradu a zejména Kniha pro každého Moravana, vydaném k 1000. výročí příchodu Cyrila a Metoděje na území Moravy (1863), podpořil národní a historické povědomí. Napsal také několik životopisů osobností, mezi nimi i Pavla Josefa Šafaříka (Šafárika).

Vzpomínka na prof. Jaroslava Nohela
Strojní inženýr a specialista na tepelná a jaderná zařízení prof. ing. Jaroslav Nohel, CSc. (6. dubna 1934 Brno – 20. června 2011 Bratislava) přijel na Slovensko v 50. letech a po dokončení studií na SVŠT tam zůstal pracovat nejdříve jako asistent na Katedře parních generátorů a motorů, následně jako docent a profesor. V letech 1991-94 byl děkanem Strojnické fakulty SVŠT (dnes STU). Byl mezinárodně uznávaným odborníkem v oblasti plynových turbín. Od vzniku Spolku Čechů na Slovensku na jaře 1993 se zúčastňoval krajanských aktivit, zejména potom v období od ledna 1995 do ledna 2001, kdy jeho manželka MUDr. Jana Nohelová vykonávala funkci předsedkyně Regionální organizace Českého spolku na Slovensku v Bratislavě.

Stál při zrodu SND
Pro operního režiséra Bohuše Vilíma (7. dubna 1884 Seč u Chrudimi – 7. února 1953 Bratislava) se druhým domovem stala Bratislava, do níž poprvé přijel v roce 1919 s východočeskou Jeřábkovou divadelní společností, jež se stala zakládajícím souborem Slovenského národního divadla. Bohuš Vilím režíroval premiéru opery Bedřicha Smetany Hubička, kterou SND 1. března 1920 zahájilo svou činnost. V letech 1922-1928 byl režisérem opery v Olomouci, ale v roce 1928 se do Bratislavy vrátil jako šéfrežisér opery SND, kde během svého působení režíroval na 60 oper zahraničních, českých a slovenských skladatelů. Složil 7 operet. Překládal libreta světových oper do češtiny a slovenštiny, publikoval články a přednášky o dramaturgii a dějinách divadla, působil jako pedagog na bratislavské Hudební a dramatické akademii.

Příjemné prožití velikonočních svátků
Český spolek Bratislava přeje všem svým členům a sympatizantům příjemné prožití velikonočních svátků a hodně jarních sil.

Výročí biologa a šlechtitele
Biolog RNDr. Luděk Říman (25. března 1929 Ostrava – 29. července 1980 Piešťany) pracoval od roku 1959 jako šlechtitel a vedoucí pracovník Výzkumného ústavu rostlinné výživy v Piešťanech.

Výročí českého spolku ve Zvolenu a Banské Bystrici
Pod vznik nejstaršího krajanského spolku na středním Slovensku se 26. března 1994 podepsal „přípravný výbor ve složení PhDr. Jindřich Cupák, Ing. Oldřich Vejvoda, Ing. Křivánek, Ing. Helena Řídká, Ing. Blanka Maňkovská, DrSc., Ing. Karel Sedlář, Ing. Zdeněk Šír, Jaromír Obšil, Marie Psotková a Ing. Jan Zahradníček“. Od regionální konference Spolku Čechů na Slovensku (od dubna 1994 přejmenovaného na Český spolek na Slovensku) byla jeho hlavní hybnou silou ekoložka Ing. Blanka Maňkovská, DrSc. (9. ledna 1942 Jaroměř – 2. února 2019 Zvolen). Vydala na dvacet publikací, věnovaných významným osobnostem českého původu, působících na středním Slovensku, a měla také velký podíl na slavnostním znovuotevření Masarykova pramene ve Štiavnických vrších na jaře 2006.

Prešpurk se mu stal osudovým
Dirigent a hudební skladatel Oskar Nedbal (26. března 1874 Tábor – 24. prosince 1930 Záhřeb, Chorvatsko) byl spoluzakladatelem Českého kvarteta, úspěšným dirigentem České filharmonie i později ve Vídni. Když po vzniku ČSR nenašel v Čechách uplatnění, přijal místo ředitele a šéfa opery SND (1923-30), kde 26. 8. 1923 dirigoval Prodanou nevěstu v režii J. Kvapila, později pod jeho vedením měly premiéru první slovenské opery Kováč Wieland a Detvan. Rovněž přednášel na univerzitě, řídil hudební vysílání slovenského Radiojournalu. Výrazně ovlivnil úroveň SND, ale jako ředitel nezvládl dluhy a nepřejícnost okolí, přišel o úspory, až skončil sebevraždou. S Bratislavou je rovněž spojena jeho druhá svadba (20. června 1910 s M. Hoffmannovou) i tragická smrt jeho syna Oskara (v létě 1918 se v Prešpurku zastřelil ve vojenské službě). Jeho jméno připomíná pamětní tabule na budově úřadu Městské části Bratislava-Staré Město na Vajanského nábřeží.

V Košicích postavil Malou Prahu
Architekt Josef Polášek (27. března 1899 Boršov u Kyjova – 20. prosince 1946 Brno) si studia Vyšší průmyslové školy stavitelské v Brně a architektury na pražské UMPRUM doplnil studijními pobyty v Holandsku, Německu a Dánsku, co výrazně ovlivnilo avantgardní funkcionalizmus jeho projektů. Zůstalo po něm množství budov v řadě moravských měst, na Slovensku je mimořádně hodnocen zejména družstevní obytná kolonie osmi domů na Jarní ulici v Košicích, jež záhy získala pojmenování „Malá Praha“, a také dva penziony v Novém Smokovci.

Kdy se na mapách poprvé objevila Bratislava
Současný název města Bratislava byl úředně zaveden 27. března 1919, tedy až pět měsíců po vzniku ČSR. Stalo se tak poté, co prvního ledna 1919 do tehdejšího Prešpurku vstoupily legionářské a sokolské oddíly z jižní Moravy, které definitivně přiřadily město k Československu a převzaly jeho řízení od předcházející maďarské správy (na obrázku pamětní deska na začátku Štefánikovy ul. vedle prezidentského paláce). Díky tomu až 4. února 1919 se mohl do Bratislavy ze Žiliny přestěhovat Úrad ministra s plnou mocou pre správu Slovenska, jímž byl dr. Vavro Šrobár.

Průkopník uměleckých pohlednic na Slovensku
Malíř, ilustrátor a výtvarný pedagog Cyril Kutlík (29. března 1869 Křížlice, dnes Jestřabí v Krkonoších – 4. dubna 1900 Bělěhrad, Srbsko) studoval v Praze a Vídni, nejvíce se však proslavil zřízením průkopnické malířské školy v Bělehradě. Jeho tvorba se soustředila zejména na portréty, historická plátna a náboženské motivy, v menší míře i krajiny a zátiší. Věnoval se také ilustracím pro české, slovenské a srbské časopisy a kalendáře, podle jeho návrhů se v Praze, Ružomberku i v Bělehradě tiskly pohlednice.

Spoluautor tří Bratislavských lyr
Básník, dramatik, scenárista, novinář a překladatel Jan Schneider (pseudonym Jan Chum, 30. března 1934 Písek – 1. prosince 2014) se jako úspěšný textař podepsal pod řadu známých a úspěšných hitů, z nichž tři (všechny na hudbu Bohuslava Ondráčka) obstály i na Bratislavské lyře. Zlatou lyru 1967 získala jeho píseň „Reqiem“ v podání Evy Pilarové, stříbrnou v roce 1966 „Oh, baby,baby“ (Helena Vondráčková a Marta Kubišová) a 1967 „Don Diri Don“ (Waldemar Matuška). Tehdy v Čs. rozhlase vedl oblíbený program Mikrofórum, napsal řadu knih a rozhlasových seriálů, je autorem (s B. Ondráčkem) prvního českého divadelního muzikálu „Gentlemani“ (1966). Od 1969 žil v Německu, kde pracoval ve Svobodné Evropě, po 1990 se usadil v Třeboni.

Její první velkou cenou byla Zlatá lyra z Bratislavy
Prvním velkým oceněním zpěvačky Hany Ulrychové (31. března 1949 Liberec) byla Zlatá Bratislavská lýra v roce 1971 s písní „Spoutej mě“ (hudba B. Ondráček, text Z. Borovec). S bratrem Petrem začínala v brněnských klubech a divadlech, nejdříve zpívala se skupinami Vulkán, Atlantis, Bluesmeni, poté přešla k tanečním orchestrům Čs. rozhlasu a G. Broma, od 70. let se tvorba sourozenecké dvojice se skupinou Javory úspěšně inspirovala moravským folklórem, hrála též v několika divadelních muzikálech. Úspěch, tentokrát bronzový, si na Bratislavské lyře ještě zopakovala v r. 1975 s písní „Nestůj, běž dál“ (Z. Marat / Z. Borovec). Přečíst si můžete rozhovor v ČB č. 12/99.

Výstava výtvarníků z Otrokovic
„Posílám pozvánku na vernisáž výtvarného sdružení Rozumění z Otrokovic, ČR. Výstava se bude konat v DK Dúbravka (na pozvánce trochu matoucí název galerie Villa Rustica je oficiální název galerie v DK Dúbravka). Poprosím Vás, pokud se budete moci i s některými členy Českého spolku zúčastnit, budou přátelé z Otrokovic velmi, velmi potěšeni,“ zve člen našeho spolku Ing. Jiří Strachota (celá pozvánka). Výstava potrvá od 1. do 31. března 2024.

Pozvánka na diskusi: Střední Evropa v NATO
Velvyslanectví České republiky v SR a velvyslanectví Polské republiky v SR srdečně zvou na diskuzi „Střední Evropa v NATO: Společně jsme silnější" při příležitosti 25. výročí vstupu Česka a Polska a 20. výročí vstupu Slovenska do NATO, která se bude konat v pondělí 25. března 2024 od 18 hod. v Českém centru v Bratislavě (Prepoštská 6). Diskutují: Mikuláš Dzurinda (předseda vlády SR v době vstupu do NATO), Rudolf Jindrák, velvyslanec České republiky v SR, Maciej Ruczaj, velvyslanec Polské republiky v SR (celá pozvánka zde). Vzhledem k omezené kapacitě míst, potvrďte prosím svoji účast do pátku 22. 3. 2024 na adresu: bratislava@mzv.gov.cz

Podvečer s cimbálovkou bude tentokrát o týden dříve
V rámci Hudebních večerů připravil ČSB už na úterý 19. března 2024 (pozor, změna termínu!) tradiční vystoupení cimbálové hudby Burčáci z Uherského Hradiště pod vedením primáše Františka Illíka. Atmosféru předcházejících vystoupení, jak ji svými fotografiemi zaznamenal Ing. Ladislav Bábíček, si můžete připomenout v našem fotoarchívu, například z let 2023, 2022, 2019, 2018 nebo 2017.

Pozvánka na besedu s hudebním kritikem
V rámci Roku české hudby zve České centrum v úterý 19. března 2024 v 18 hod. do Českého domu na diskusi a přátelské setkání s hudebním kritikem Janem Rejžkem o jeho knize pamětí Jste to vy? (Galén, 2022) a o vztahu ke slovenské hudbě. Pro omezenou kapacitu míst nahlaste vaši účast na diskusi nejpozději do úterý 19. 3. 2024 e-mailem na info@ceskecentrum.sk nebo telefonicky na 02/544 18 215.

Jarní tvořivé dílny pro děti i dospělé
V sobotu 23. března 2024 v 15 hod. se uskuteční tradiční Tvořivé dílny pro děti a dospělé s jarní a velikonoční tematikou s výtvarníky Evou B. Linhartovou a Radkem Bachratým ve Společenském sále Csemadoku (Nám. 1. mája 12) – účast dětí prosíme nahlásit do 20. března 2024 na tel. 0908 814 880 kvůli zabezpečení občerstvení a výtvarného materiálu pro děti. V archivu si lze připomenout atmosféru loňské akce.

Odkdy se u nás jezdí vpravo
Kontinentální Evropa se dohodla na jízdě vpravo v tzv. Pařížské dohodě z roku 1926. Československo však její realizaci oddalovalo až v listopadu 1938 bylo určeno datum změny na 1. května 1939. Rozpad republiky však změnu urychlil a v Protektorátu velení německých vojsk nařídilo jízdu vpravo už od 17. bŕezna 1939, v Praze od neděle 26. března 1939. Slovensko k jízdě vpravo pŕistoupilo v Bratislavě 18. března 1939 s postupným zaváděním na zbytku území. V současnosti dvě třetiny světa jezdí vpravo, vlevo se v Evropě jezdí pouze na ostrovech ve Velké Británii, Irsku, na Maltě a Kypru.

Blahopřání k životnímu jubileu
Významného životního výročí se v březnu dožívá prof. PhDr. Josef Oborný, PhD. (18. března 1949 Májůvka nedaleko Bruntálu). Velkou část svého života spojil s vojenským školstvím, nejdříve jako posluchač Vojenské akademie v Bratislavě, později jako pedagog na Střední vojenské škole v Novém Městě nad Váhem a Vysoké vojenské pedagogické škole v Bratislavě. Kromě bratislavské univerzity přednášel i na Univerzitě Palackého v Olomouci. V 90. letech aktivně pracoval ve vedení bratislavské regionální organizace Českého spolku na Slovensku (od léta 2005 Český spolek Bratislava), na podzim 2023 se do výboru ČSB vrátil ve funkci tajemníka. Přejeme hodně zdraví a úspěchů.

Propagoval hudbu „Od Šumavy k Tatrám“
Všestranný hudebník, vojenský kapelník, dirigent a skladatel Josef Horák (18. března 1874 Proseč u Chrudimi – 1. května 1960 Plzeň) se jako osmnáctiletý stal členem vojenské kapely ve Vídni, kde hrál na housle, kontrabas nebo heligonku, a později v Budapešti. Od roku 1907 už byl kapelníkem v Pécsi, kde také vedl symfonický orchestr, až od roku 1915 zakotvil v Plzni. Psal vojenské pochody a skladby na sokolská cvičení stejně jako symfonické nebo duchovní a vokální skladby včetně operet nebo přepisů oper pro dechový orchestr, čím výrazně přispěl k propagaci české hudby. Soubor národních písní ve vlastní úpravě vydal pod názvem „Od Šumavy k Tatrám“.

Kdy byl Jan Nepomucký prohlášen za svatého
„Janova ruka přitahuje k sobě horka“, „Svatý Jan z Nepomuku drží létu pevně ruku“ – jsou jen dvě z množství pranostik vážících se k jednomu ze svatých patronů zemí Koruny české. Jan z Pomuku (okolo 1340 Pomuk, dnes Nepomuk, nedaleko Klatov – 20. března 1393 Praha, do roku 1925 se uctíval jako den jeho smrti 16. květen). Za svatého ho papež Benedikt XIII. vyhlásil 19. března 1729, několik let po nálezu jeho ostatků s údajně červeným jazykem. Od té doby patří sv. Jan Nepomucký k nejoblíbenějším světcům po celém katolickém světě, včetně území dnešního Slovenska, co dosvědčují mnohé sochy, kaple a další památky, jež přežily i 20. století, kdy byla řada z nich zničena.

Nejstarší slovenské komedie psal česky
Evangelický kněz, renesanční dramatik a spisovatel Pavel Kyrmezer (? Banská Štiavnica – 19. března 1589 Uherský Brod) po teologických studiích v Krakově působil jako kněz v okolí Trenčína až se v roce 1560 odstěhoval na Moravu, kde se stal správcem školy a městským písařem ve Strážnici. Později se stal děkanem v Uherském Brodě. Snažil se o sjednocení protestantů, ale po sporu s Jednotou bratrskou se musel vrátit do Holíče. Bída ho však donutila k usmíření a návratu na Moravu. Ve Strážnici napsal (česky nebo v nářečí) první hry s biblickými náměty: Komedie česká o bohatci a Lazarovi, Komedia nová o vdově, kteruž Pán Buoh předivným spuosobem skrze Elizea proroka od věřitele jejiho vysvobodil, a další.

Rodina z Brna spojila život s tatranskými chatami
S rozvojem turistiky úzce souvisel rozvoj tatranských a dalších vysokohorských chat na území Slovenska, které lákaly i řadu českých a moravských milovníků hor. Jedním z nich byl Vítězslav Šlampa (19. března 1914 Brno), jehož dramatické osudy přiblížil měsíčník Česká beseda v č. 5 / 2002. Od roku 1999 čeští krajané v Liptovském Hrádku, Liptovském Mikuláši a Košicích organizují podzimní turistické vycházky k Žiarské chatě.

Džezový trombonista úspěšným skladatelem
Dirigent, hudebník, skladatel a textař Bohumil Trnečka (21. března 1924 Brno – 30. dubna 2009 Bratislava) začínal po válce jako trombonista v orchestru Gustava Broma, odkud přešel do vznikající Slovenské filharmonie, mezitím absolvoval brněnskou konzevatoř a VŠMU, a začal učit na bratislavské konzervatoři. V letech 1955-56 byl ředitelem Slovenské filharmonie, později se věnoval hlavně pedagogické práci a tvorbě džezové, vážné i filmové hudby. V r. 1970 sestry Martha a Tena Elefteriadu s jeho písní „To všetko bolo včera“ (text J. Štrasser) získaly stříbrnou Bratislavskou lyru.

Stopy profesora Hynieho na Slovensku
Geolog a univerzitní profesor Ing. RNDr. mont. Otakar Hynie, DrSc. (23. března 1899 Dobrovice u Mladé Boleslavi - 19. prosince 1968 Praha) sice na Slovensku nikdy trvale nežil, přesto tam zanechal výraznou stopu. Zabýval se zejména zdroji podzemních vod, ropy a uhlí, kromě dvoudílné Hydrogeologie ČSSR (Praha 1961, 1963) byl autorem více než 100 vědeckých a odborných prací, z nichž značná část se týká území Slovenska. Už od roku 1925 byl pověřen výzkumem hydrogeologických problémů piešťanských termálních pramenů, přitom výsledky publikoval i v zahraničí, co přispělo k propagaci lázní i čs. balneologie. Zasloužil se také o nejvýznamnější vrt v lázních Dudince (viz články v České besedě č. 6/2004 a 4/2003).

Zakladatel uherského muzejnictví
Jan Dernschwam z Hradešína (23. března 1494 Brück/Brix, dnes Most – 1567 Častá) po studiích ve Vídni, v Lipsku a v Římě se s delegací ostřihomského arcibiskupa dostal do Prešporku, kde nastoupil jako sekretář bratislavského probošta (1515-22, sídlil na Kapitulské ul. 2). Na základě diplomatických zkušeností i znalosti přírodních věd později odešel do služeb thurzovsko-fuggerovské důlní společnosti, jež ovládala těžbu stříbra a barevných kovů v horních Uhrách. Po celý život hodně cestoval a sbíral různé artefakty (knihy, rukopisy, římské nápisy, archeologie, etnografie...) a dnes je považován za zakladatele muzejnictví v Uhrách. V letech 1525-45 žil v Banské Bystrici, v roce 1538 koupil statek v Časté, kde se později oženil a odkud se staral o thurzovsko-fuggerovský majetek a vzácnou knihovnu na hradě Červený kameň (Rotenstein).

Zakladatel knihtiskařské dynastie ve Skalici
Josef Antonín Škarnicl (Skarnitzel, 17. března 1729 Pravonín u Vlašimi – 27. července 1813 Olomouc) pocházel z významné olomoucké tiskařské rodiny a v roce 1760 odešel do bývalé jezuitské tiskárny Václava Šulce ve Skalici, kterou sám později převzal a vybudoval z ní významný podnik, jenž patřil rodině Škarniclů po čtyři generace 140 let. Od roku 1780 ji převzal jeho syn František Xaver a vnuk Josef dokonce získal v roce 1842 císařské povolení na tisk bankovek, druhý vnuk František Xaver mladší založil tiskárnu v Trenčíně.

Čeští letci na spišském nebi
Vzpomínky na vznik Protektorátu a vyhlášení samostatného Slovenska v březnu 1939 zahrnují i osudy českých příslušníků čs. branné moci, které tyto události zastihly na území Slovenska. Některé z nich publikoval měsíčník Česká beseda, například v souvislosti s tzv. „Malou vojnou“, při níž se maďarská vojska pokusila obsadit východní Slovensko a maďarské letectvo bombardovalo Spišskou Novou Ves (ČB č. 3/2004 a 5/2004), nebo obsazením pohraničních pevností v Sudetách.

Legendární čtrnáctka z Hodonína
Odchovanec hokejového oddílu SHK Hodonín Václav Nedomanský (14. března 1944 Hodonín) přestoupil v patnácti do bratislavského Slovanu, kde se třikrát propracoval k titulu Král střelců (1967, 1972, 1974), odehrál také 220 zápasů v čs. reprezentaci (např. stříbrný na ZOH 1968 Grenoble, mistr světa 1972). Nabídky ze zámoří mu čs. úřady neschválily, proto 1974 emigroval a v letech 1974-83 hrál WHA a NHL, později trénoval v Rakousku. V roce 1997 byl uveden do Síně slávy IIHF a 2002 i slovenského hokeje.

Československé kořeny amerického astronauta
Americký astronaut Eugene Andrew Cernan (14. března 1934 Chicago – 16. ledna 2017 Houston) se zúčastnil tří letů do vesmíru: na palubě Gemini 9 (jako třetí člověk ve volném kosmickém prostoru), Apollo 10 a Apollo 17 (72 hodin na Měsíci), později byl ředitelem americké části programu Sojuz-Apollo, v roce 1976 odešel do civilu a několikrát navštívil rodiště svých prarodičů. Rodiče jeho otce pocházeli z Vysokého nad Kysucou, jeho matky z Bernartic u Tábora a Nuzic u Bechyně. Je po něm pojmenována planetka 12790 Cernan, objevená na jihočeské Kleti.

Vojenský zásah už nic nevyřešil
V noci z 9. na 10. března 1939 československá vláda gen. Syrového vyhlásila na území Země Slovenské výjimečný stav (štatárium = stanné právo) s cílem potlačit narůstající separastické tlaky a nečinnost vlády J. Tisa. Velitel VII. armády v Banské Bystrici divizní generál Bedřich Homola (2. června 1887 Běleč u Berouna – 5. ledna 1943 Berlín Plötzensee) na rozkaz generála A. Eliáše dal odzbrojit Hlinkovu gardu a zadržet na 250 osob (odtud tzv. „Homolův puč“). Novým premiérem měl být jmenován J. Sivák, který však byl na inauguraci papeže Pia XII., proto prezident E. Hácha 11. března jmenoval sedmičlennou autonomní vládu v čele s K. Sidorem. Zásah si vyžádal jedinou oběť, avšak ještě zhoršil slovensko-české vztahy, čeho využilo Německo, s jehož přispěním byla 14.3. 1939 vyhlášena samostatnost Slovenska a dokonán rozpad ČSR.

Žák Leoše Janáčka skládal i operety
Josef Eduard Vašica (11. března 1909 Bystřice nad Pernštejnem – 9. července 1975 Bratislava) se ve škole učil na housle, co ho přivedlo do vojenské hudby v Brně a na tamní konzervatoři byl jedním z jeho učitelů Leoš Janáček. V roce 1929 založil salónní orchestr, s nímž cestoval zejména po lázeňských městech. Od roku 1933 se usadil v Bratislavě, kde vedl Jazzový orchestr hotelu Tatra. V té době začal komponovat taneční písně, k nimž často psal české a později i slovenské texty. SND uvedlo 2. června 1938 jeho první operetu „Americké tempo“, další dvě uvedly už brněnské scény, protože v letech 1939-45 se musel s rodinou uchýlit do rodné obce. Po válce otevřel v Bratislavě vlastní prodejnu a vydavatelství hudebnin, od 50. let se věnoval zejména pedagogické činnosti a výuce hře na akordeon.

Pozvánka na besedu k derniéře výstavy
České centrum připravilo v pondělí 11. března 2024 v 18 hod. v Českém domě besedu na závěr výstavy a/typik návrhářky Barbary Horákové Fehérové s autorkou a dalšími hosty na téma inkluze v módě. Pro omezenou kapacitu míst nahlaste účast nejpozději do pondělí 11. 3. 2024 do 12 h. e-mailem na info@ceskecentrum.sk nebo telefonicky na 02/544 18 215.

On-line přednáška Česko nebo Česká republika?
České centrum zve ke sledování on-line přednášky o češtině PhDr. Pavla Štěpána, Ph.D., z Ústavu pro jazyk český AV ČR s názvem „Česko nebo Česká republika? O názvech našeho státu.“ Přednáška bude vysílána v českém jazyce přes platformu Zoom ve čtvrtek 14. 3. 2024 od 18 h. Ke sledování přednášky je potřebné se předem registrovat (zde).

Program Kruhu přátel české kultury
Kruh přátel české kultury zve ve čtvrtek 7. března 2024 v 15.30 hod. na promítání filmu „Muž v povětří“ z roku 1955 (r. M. Cikán), věnované 30. výročí úmrtí Rudolfa Hrušínského a 125 let od narození herce Emana Fialy, v kině Mladosť na Hviezdoslavově nám. Podrobný program a další aktuální informace KPČK publikuje na své webstránce kpck.sk.

Výročí krajanského spolku v Košicích
Na rozpad Českého spolku na Slovensku na jaře 2005 byla nejlépe připravena skupina krajanů v Košicích, kteří už 5. března 2004 zaregistrovali Slovensko-český klub jako sesterskou organizaci stejnojmenného klubu v Praze. Jeho předsedkyně a šéfredaktorka měsíčníku Česká beseda Mgr. Helena Miškufová právě pod jeho hlavičkou vydávala oblíbený časopis až do konce roku 2007. V počátcích SČK využíval portál cesi.sk na informace o svých aktivitách, až od konce roku 2009 si vytvořil vlastní stránku slovenskoceskyklub.sk.

Spisovatel učil v Ružomberku a Bratislavě
Profesor, spisovatel a publicista Bohumil Haluzický (8. března 1879 Bzová u Uherského Brodu – 11. ledna 1957 Bratislava) po studiích v Praze, Lipsku a Heidelbergu působil jako středoškolský profesor v Praze a Uherském Hradišti, kde patřil mezi aktivní účastníky luhačovických setkání české a slovenské inteligence. Po vzniku ČSR učil na gymnáziu v Ružomberku, kde pomohl vzniku týdeníku pro lidovou výchovu Slovenské hlasy, později se stal ředitelem dívčího gymnázia v Bratislavě, kde rovněž přednášel slovenštinu na Univerzitě Komenského. Jako publicista aktivně dopisoval do Lidových novin i celé řady slovenských a českých periodik. Z literárních děl jsou nejznámější monografie o M. Kukučínovi a B. Němcová a Slovensko. Po roce 1938 působil jako předseda Muzejní společnosti v Uherském Brodě až po válce se znovu vrátil jako důchodce do Bratislavy, kde pokračoval v publicistice a kulturních aktivitách.

Od baletu ke sportovní gymnastice
Baletka a cherografka Jitka Mňačková (8. března 1924 Brno – 23. srpna 1984 Bratislava) po začátcích v Brně a v Košicích nastoupila po válce do baletu SND, jehož byla sólistkou od 1948 do 1975. Poté se na první slovenské scéně věnovala baletní i operní choreografii. Po ukončení baletní činnosti také pomáhala v oblasti sportovní gymnastiky. Účinkovala v jediném čs. barevném baletním filmu z 50. let Červený mak.

Dal budově lidový název „U dvoch levov“
Sochař a medialér Josef Augustin Paukert (zvaný Stino, 9. nebo 19. března 1879 Choceň – 31. prosince 1960 Praha) jako vyučený zámečník pokračoval ve studiu sochařství v Praze a v Římě, kde ocenili jeho portrétní plakety. Prvné světová válka ho donutila k návratu do vlasti, kde postupně od plaket přešel k větším sochám a dekorativním reliéfům. Na Slovensku jsou jeho nejznámějším dílem plastiky lvů a dvou soch atlasů nesoucích název budovy na bratislavském Policejním ředitelství na Šancové ul. (projekt architekta Františka Krupky ze Skutče ocenili tím, že ho postavili ještě jednou ve francouzském Lyonu).

České kvarteto v Bratislavě
České kvarteto se v Prešpurku poprvé představilo 10. března 1894 ve složení Karel Hoffmann (1. housle), Josef Suk st. (2. housle), Oskar Nedbal (viola) a Hanuš Wihan (violončelo). Vystoupení se uskutečnilo v Síni reprezentantů města (přízemní přístřešek na nádvoří Staré radnice byl zbourán na začátku 20. století). Vystoupení ve stejném složení zopakovali v témže roce ještě 15. prosince 1894 a několikrát v následujících letech.

Panslavista obohatil Ottův naučný slovník hesly o Slovensku
Učitel, etnograf a historik Ľudovít Vladimír Rízner (10. března 1849 Zemianske Podhradie – 7. října 1913 Zemianske Podhradie) patřil k významným slovenským osvícencům, jeho velkým vzorem byl J. A. Komenský. Aktivně přispíval do českých kalendářů a hesly o Slovensku obohatil Ottův naučný slovník.

Smutná zpráva
S hlubokým zármutkem jsem přijali zprávu o smrti naší dlouholeté členky JUDr. Agnesy Nevřelové, roz. Palkovičové, jež zesnula 18. února 2024 ve věku 83 let. Výbor ČSB vyjadřuje upřímnou soustrast celé rodině. Poslední rozloučení bude v pondělí 26. února 2024 v 10.15 hod. v bratislavském Krematoriu.

Výbor ČSB zve na únorové setkání
V úterý 27. února 2024 v 17 hod. se uskuteční další setkání členů ČSB ve společenském sále Csemadoku. Na programu je přednáška Mgr. Michala Bábela, PhD. na téma „Pohybové aktivity seniorů zaměřené na jejich zdraví, Nordic Walking, strečing“.

Karel Ančerl neznámý
České centrum zve na komponovaný večer vzpomínek na dirigenta Karla Ančerla, který založil a vedl v terezínském ghettu orchestr, od jehož vyvraždění si letos připomínáme 80 let. Akce je součástí Roku české hudby 2024 a uskuteční se ve čtvrtek 29. února 2024 v 17 hod. v Sále Českého domu. Do 28.2. do 12 hod. je potřebná registrace na info@ceskecentrum.sk nebo telefonicky na 02/544 18 215.

Prosazoval společný jazyk Čechů, Moravanů a Slováků
„Toto nám ještě scházelo, v tomto osudném čase, takové rozdvojení nás Slováků a od Čechů odtržení, toto rozkolnictví, tento zmatek v řeči a zpátky upadaní ze vzdělané do té staré nevzdělané...“ napsal básník, překladatel, profesor evangelického lycea Juraj Palkovič (27. února 1769 Rimavská Baňa – 13. června 1850 Bratislava), když se dozvěděl, že jeho žák Ľudevít Štúr s přáteli začali vydávat noviny ve středoslovenském nářečí. Sám pocházel ze zemanského rodu, co mu umožnilo získat vzdělání v Jeně, kde se sblížil s českými studenty, českou literaturou a dějinami. V roce 1803 inicioval založení Katedry reči a literatury českoslovanské na evangelickém lyceu v Bratislavě s knihovnou a archívem, na katedře byl jeho zástupcem právě Ľ. Štúr. Ve slovakizované češtině vydal množství spisů a překladů, v nichž usiloval o povzbuzení národního povědomí, ohledně češtiny kritizoval dílo J. Jungmanna.

Cesta italského baletního mistra vedla přes Prahu
Baletní mistr, choreograf a pedagog Achille Viscusi (27. února 1869 Řím – 1. července nebo 20. srpna 1945 Praha) působil v Římě, Miláně, Záhřebu, Paříži, Berlíně, Vídni, Londýně a Rio de Janeiru až se jeho osud v roce 1901 spojil s českým baletem. Do roku 1912 byl choreografem Národního divadla v Praze, kde poprvé inscenoval balety Oskara Nedbala. V letech 1918-19 vystupoval v Brně, následně 1919 – 1922 byl choreografem divadla v Ostravě a následně 1923 – 1930 pomáhal rozvíjet baletní umění ve Slovenském národním divadle v Bratislavě.

Pozvánka na výstavu inkluzivní módy
České centrum připravilo od 7. prosince do konce února 2024 výstavu inkluzivní a/typik módy slovenské designérky žijící v Praze Barbory Horákové Feherové, jež se snaží setřít rozdíl mezi „normální“ a atypickou tvorbou.

Lev v rukách restaurátorů
Koncem února 2009 byla sejmuta socha lva z Památníku česko-slovenské vzájemnosti na Vajanského nábřeží. Po restaurování byla v květnu 2009 instalována na obnoveném památníku Milana Rastislava Štefánika na nábřeží před novou budovou Slovenského národního divadla v téměř původní podobě, jak ho navrhl prof. Bohumil Kafka na nábřeží za budovou Reduty v roce 1938. Lev se štítem symbolizoval československé legie. V říjnu 2010 byla odhalena nová podoba Památníku, tentokrát už se sochou T. G. Masaryka.

Když končil Rádiožurnál na dlouhých vlnách
Na půlnoc z 28. února na 1. března 2014 bylo ohlášen konec vysílání českého Radiožurnálu na dlouhých vlnách z vysílače Topolná na frekvenci 270 kHz. S ukončením činnosti vysílače, postaveného v roce 1951 a modernizovaného v 70. letech, kdy se jeho signál dal zachytit ve velké části Evropy, proto nesouhlasili zejména krajané, jak dokládá například otevřený dopis prezidentovi ČR V. Havlovi, publikovaný v týdeníku Mosty (č. 52/93) 28. prosince 1993, v němž Spolek Čechů na Slovensku žádal zachovat vysílání Českého rozhlasu na kmitočtech, dostupných na území SR. Dopis podepsali Ing. P. Stahl za SČS v Bratislavě a Ing. P. Opatrný za SČS v Košicích. Předseda Českého spolku Žilina Ing. Svatopluk Pach tehdy poskytl vysvětlující dopis mluvčí ČRo. Zásluhou internetu je dnes dostupná většina českých stanic téměř kdekoli.

Jubileum hudebního skladatele
Po brněnské konzervatoři pokračoval budoucí hudební skladatel a všestranný organizátor hudebního života Mgr. Hanuš Domanský (1. března 1944 Nový Hrozenkov) ve studiích v Bratislavě, kde zůstal pracovat ve Slovkoncertu a přitom skládal zejména komorní, symfonická i vokální a sborová díla. V rozhlasu inicioval řadu významných nahrávek, působil v rámci Svazu čs. skladatelů, Slovenské hudební unie, dlouhá léta pracoval v porotách mezinárodních soutěží např. Prix musical de Radio Brno (1978 – 1989), v porotě hodnotící filmovou hudbu na MFF v Karlových Varech (1985 – 1988) nebo festivalů sborového zpěvu (Nitra, Banská Bystrica, Košice, Jihlava, Olomouc).

Budovatel Univerzitní knihovny v Bratislavě
Knihovník, literární historik a etnograf doc. PhDr. Vilém Pražák, CSc. (3. března 1889 Chroustovice u Vysokého Mýta – 27. března 1976 Praha) přijel do Bratislavy jako profesor reálného gymnazia (1919-20), od roku 1920 do 1939 byl pověřen vedením Univerzitní knihovny, souběžně spolupracoval se Slovenským vlastivědným muzeem. V letech 1936-39 a po válce 1955-57 přednášel etnografii na Univerzitě Komenského (po nuceném odchodu za války byl pracovníkem Univerzitní knihovny v Praze). Ve svých pracích zařadil slovenské lidové umění zejména výšivky a architekturu do celoevropského kontextu, věnoval se i literárním dějinám.

Maloval pražský chrám sv. Mikuláše i klášter v Jasově
Barokní malíř Jan Lukáš Kracker (Johann Lukas, 3. března 1719 Vídeň – 30. listopadu 1779 Eger) po studiích ve Vídni pracoval napřed v Brně (oltářní obrazy ve Strážnici nebo Litomyšli), později se usadil ve Znojmě. V 60. letech dostával velké zakázky v Praze včetně Chrámu sv. Mikuláše, později obohatil výzdobou klášter v Nové Říši, až ke konci života odešel do služeb biskupa v Egeru a svými freskami vyzdobil například kostel sv. Jana Křtitele v Jasově u Košic.

Škola vychovala a inspirovala i slovenské sochaře
Město Hořice bylo od nepaměti známé těžbou a zpracováním pískovce. V 80. letech 19. století zvýšená poptávka po kamenické práci vedla představitele města k myšlence založení kamenicko-sochařského učiliště. Po schválení c.k. úřady škola se 14 žáky a 5 hospitenty začala výuku 3. března 1884. Od té doby vychovala celou řadu českých, ale i slovenských a zahraničních umělců a řemeslníků. Galerie moderního sochařství v parku se stala také inspirací ke vzniku mezinárodních sochařských sympozií v lázních Vyšné Ružbachy.

První letošní setkání spolku
Na půl stovky členů ČSB přišlo na úvodní setkání krajanů v letošním roce. Přítomné přivítala předsedkyně Ing. Dagmar Večerná a podrobně informovala o plánech výboru a především změnách, jež vyplývají zejména z přerušení projektů s Fondem na podporu kultúry národnostných menšín, které doposud znamenaly významný finanční příspěvek na činnost spolku. Vzhledem k tomu, že Kultminor doposud neuzavřel projekty ještě z roku 2018, nenašel se ve vedení spolku nikdo, kdo by si nové projekty vzal na zodpovědnost. Současně vyzvala přítomné, aby se písemně vyjádřili k návrhům na činnost. Po krátké besedě, týkající se zejména budoucnosti zájezdů, ale i ochoty zvýšit členské příspěvky, prof. Josef Oborný zjišťoval, jaký by byl zájem mezi přítomnými o společenské hry.

Třicítka a co dál? – J. Výborný: Krajané Čechoslováci!
V rámci loňského 30. výročí založení nejstaršího českého krajanského spolku na Slovensku vyzval portál cesi.sk ve spolupráci s Českým spolkem Bratislava, aby se členové spolku nebo jeho příznivci podělili se svými vzpomínkami nebo názory na budoucnost spolku. Mgr. Jiří Výborný zareagoval výzvou pod názvem „Krajané Čechoslováci“ (celý článek zde). Další části cyklu najdete zde

Malíř krajiny a krojů
Malíř Václav Malý (19. února 1874 Praha – 9. října 1935 Praha) vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze a ve své tvorbě se zaměřoval zejména na pražské motivy, později ho zaujaly národopisné oblasti Chodska a Slovácka. V jeho tvorbě nechyběly ani krajinářské motivy včetně tatranských, jež zařadil do cyklu „Krásy republiky Československé“ a objevily se i na pohlednicích.

Významná osobnost Nitry
Hudebník a sbormistr Anton Stupka (Antonín, 20. února 1884 Hrádek-Tedražice u Sušice – 9. listopadu 1960 Nitra) se do Nitry dostal v roce 1904 jako kapelník vojenské hudby a od té doby se tam usadil natrvalo. Působil jako pedagog na gymnáziu a organizátor hudebního života ve městě, sbormistr a dirigent. Za zásluhy bylo jeho jméno zařazeno mezi významné osobnosti Nitry.

Zdobil košickou radnici a divadlo
Malíř a restaurátor Erasmus Schrott (1755 Kbely u Prahy – 20. února 1804 Košice) po studiích ve Vídni působil jako malíř zejména oltářních obrazů i jako učitel ve službách uherské šlechty a velkou část života prožil v Košicích, kde po sobě zanechal například stropní malby v budově staré radnice, podílel se i na výzdobě košického divadla včetně opony, kulis a dekorací. Sakrální malby zanechal i v tamním Chrámu Nejsvětější Trojice a v klášteru v Jasově. Cenné jsou i jeho krajinomalby, zachycující tehdejší východ horních Uher včetně Vysokých Tater.

Jubileum zpěváka
Zpěvák, hudebník a skladatel Petr Ulrych (21. února 1944 Hradec Králové) se postupně od rocku a bigbítu přiklonil k folku, který propaguje se sestrou Hanou a skupinou Javory. Česká beseda s nimi přinesla rozhovor v č. 12/1999.

Vzpomínka na baletního mistra
Baletní umělec a choreograf Rudolf Macharovský (21. února 1909 Praha – 22. března 1978 Karl-Marx-Stadt, dnes Chemnitz v Německu) byl všestranným mistrem, který výtečně ovládal nejen klasický balet, ale byl i mistrem varieté, stepování a taneční akrobacie. Ve 20. letech sbíral zkušenosti u předních tanečních umělců v Praze a Paříži na divadelních pódiích i revuálních scénách, později měl vlastní taneční školu. Po válce se naplno věnoval baletnímu umění v Liberci, v bratislavském SND byl 1946-48 šéfem baletu SND, následně 1948-55 v Košicích, poté v Olomouci a v letech 1961-64 byl šéfem baletu bratislavské Nové scény, přitom se souběžně věnoval i pedagogické činnosti a stále vystupoval i jako sólista.

Věnoval se systematickému výzkumu Váhu a Dunaje
Hydrolog doc. RNDr. ing. Alois Bratránek, DrSc. (celým jménem Alois Ladislav Mořic, 22. února 1899 Ždírec u Chotěboře – 22. listopadu 1966 Praha), ve 30. letech 20. století zpracoval řadu studií, týkající se zejména povodní, jež významně ovlivnily hydrologii a regulační práce na Labi, Váhu, Dunaji i východoslovenských řekách. Věnoval se systematickému výzkumu Váhu a Dunaje a jako první zpracoval splavnost slovenského úseku Dunaje.

Výročí českých spolků v Žilině, na Liptově a v Turci
Představitelé české menšiny ze severu Slovenska se 24. února 1994 sešli na ustanovující schůzi pobočky Spolku Čechů na Slovensku (od dubna 1994 přejmenovaného na Český spolek na Slovensku). Po deseti letech pamětníci v měsíčníku Česká beseda vznik regionální organizace popsali slovy: „Na ustanovující „matějské“ schůzi v únoru 1994 se v historickém Makovického domě sešli zástupci Čechů z okolí Považské Bystrice, Púchova, Čadce, Kysuckého Nového Mesta, Martina a Liptovského Hrádku. Iniciátory vzniku RO Žilina byli Ing. arch. Antonín Stuchl a Ing. Evžen Protivínský, CSc., kteří organizačně první i další setkání zabezpečovali…“. Následně 12. března 1994 se dohodli na vytvoření „Středoslovenské regionální organizace SČS“ se třemi místními kluby, které se poprvé sešly v Liptovském Hrádku 1. června 1994 a 13. června 1994 v Žilině a v Martině. Asi pět let trvala snaha o založení místního klubu v Považské Bystrici a Púchově.

Přičinil se o rozvoj turistiky v Tatrách
Dlouholetý předseda kanceláře a ředitel Klubu československých turistů (KČST) Josef Brož (24. února 1884 Praha – 26. ledna 1943) pocházel z rodiny hodináře, od mládí měl vztah k hudbě a přírodě, ze studií techniky přestoupil na filozofii. V roce 1919 se stal pracovníkem KČST, v jehož řadách zůstal až do konce života. Ve Vysokých Tatrách se zasloužil o rozvoj turistických stezek zvláště v oblasti Mengusovské a Skalnaté doliny a v okolí Tatranské Lomnice, přičinil se také o výstavbu Chaty pod Rysy. Turistice věnoval stovky článků a v letech 1934 až 36 byl redaktorem klubového Časopisu turistů.

Výročí československé koruny
Korunová měna byla v Rakousku-Uhersku zavedena v roce 1892 a platila i v nově vzniklém Československu, dokud 25. února 1919 Národní shromáždění v Praze neschválilo zákon o odluce československé měny. Podle tvůrce měnové reformy ministra financí Aloise Rašína byla bývalá rakouská a uherská měna od 3. března 1919 postupně okolkována a do července 1920 celou měnu nahradila Koruna československá. První státovka s nápisem v šesti jazycích v hodnotě sto Kčs byla uvedena v červenci 1919 a navrhl ji Alfons Mucha. Kčs platila do 8. února 1993, kdy se oddělily česká a slovenská koruna (předtím 4.-7.2. byly federální bankovky vyměněny za okolkované).

Režisérem prvního slovenského barevného filmu byl Josef Mach
Josef Mach (25. února 1909 Prostějov – 7. července 1987 Praha) začal po studiích na gymnáziu pracovat jako novinář, ale divadelní herectví ho rychle přivedlo k filmu, kde se po prvních rolích začal věnovat scénáristice a postupně i práci asistenta režie. Po válce se už naplno věnoval režii nejrůznějších žánrů od úspěšných komedií až po detektivky a televizní seriály. V roce 1953 natočil první slovenský barevný hudebně taneční film Rodná zem. Spolupracoval také na první slovenské filmové pohádce Pán a hvezdár (režie: Dušan Kodaj).

Klub pod lampou o české menšině na Slovensku
Redakce „.týždeň“ spustila vloni v rámci programů „Klub pod lampou“ cyklus besed o národnostních menšinách na Slovensku. Do besedy o české menšině byl krátce před Vánocemi přizván Jiří Výborný z Českého spolku Bratislava. Podcast je k dispozici na jejich webstránce.

Z nejstarších dějin českých spolků v SR
První setkání zástupců Spolku Čechov na Slovensku (SČS) z různých slovenských měst s cílem připravit celoslovenskou Valnou hromadu SČS (uskutečnila se 23.4.1994) se uskutečnilo 12. února 1994 v bratislavské zasedačce týdeníku Mosty (Demokratické strany na Šancové ul.). Zápis z jednání je zajímavý i tím, že se v něm poprvé objevila zmínka o záměru vydávat časopis Česká beseda (od čísla 45/1993 už vycházela stejnojmenná strana v týdeníku Mosty), který se podařilo realizovat až předsedkyni přejmenovaného Českého spolku na Slovensku Mgr. Heleně Miškufové z Košic v květnu 1995 (časopis zanikl koncem roku 2007, když od rozpuštění ČSnS na jaře 2005 ho vydávala pod hlavičkou Slovensko-českého klubu v Košicích).

Výročí Konstantina
Kněz, diplomat a literát Konstantin, později Cyril (827 Soluň – 14. února 869 Řím) byl se svým starším bratrem a pozdějším moravským arcibiskupem Metodějem (813 Soluň – 6. dubna 885 Velehrad?) vyslán byzantským císařem Michalem III. na pozvání velkomoravského knížete Rostislava šířit křesťanství a staroslověnskou liturgii. Zejména jeho zásluhou byla staroslověnština uznána v roce 868 za čtvrtý bohoslužebný jazyk. Do 19. století se památka věrozvěstců připomínala 20. března, podle legendy však na Velkou Moravu dorazili až 24. května 863 (11. května podle juliánského kalendáře), až při příležitosti tisíciletí jejich příchodu papež Pius IX. určil jejich svátek na 5. července.

Jubileum cestovatele
„Než jsem začal poznávat svět, lépe jsem znal Slovensko než Čechy“ uvedl na besedě známý cestovatel, spisovatel a publicista Ing. Miroslav Zikmund (14. února 1919 Plzeň – 1. prosince 2021 Praha), jenž s Jiřím Hanzelkou procestovali téměř celý svět na vozidlech Tatra a ze svých cest napsali řadu cestopisů a natočili dokumentární filmy.

Jubileum šansoniérky
V únoru oslavuje životní jubileum kytaristka a zpěvačka Lenka Filipová (14. února 1954 Praha). Pochází z hudební rodiny a od mládí se během studií věnovala hře na kytaru i zpěvu profesionálně, například s tělesy jako BROLN, Spirituál kvintet, Orchestr Karla Vágnera nebo v divadle Semafor. Hudební kurzy v Paříži jí otevřely brány do světa, například v r. 1988 měla reprezentovat Švýcarsko v soutěži Eurovize, co jí čs. orgány nedovolily, a tak si vítězství s písničkou „Ne partez pas sans moi“ odnesla tehdy ještě začínající Céline Dion. Vydala množství nahrávek s populární i klasickou hudbou, s vlastní písní Věnování (text Zdeněk Rytíř) získala v roce 1984 stříbrnou Bratislavskou lyru. Rozhovor s ní přinesla Česká beseda v č. 6/2004.

Organizátor slovenského ochotnického divadla
Divadelník, dramatik a textař Valentin Erben (14. února 1899 Třebětice u Dačic – 18. dubna 1984 Bratislava) původně vystudoval elektrotechnickou průmyslovku a od roku 1919 do roku 1948 působil v Bratislavě, kde vlastnil firmu. Souběžně propadl ochotnickému divadlu, byl spoluzakladatelem Ľudového divadla a Intímneho divadla, ve 30. a 40. letech napsal několik her a zpěvoher zejména pro mládež (např.: Stratil sa hlásnik, Tam je moja vlasť, Zo strachu hrdinovia, Všadebol, Fujara). Po roce 1948 pracoval jako jevištní technik v bratislavském PKO. Méně známý je jako úspěšný textař (např. „Čože je to päťdesiatka“ v podání F. K. veselého).

Vychoval řadu slovenských „bábkohercov“
Významný loutkoherec, režisér a pedagog PhDr. Jan Malík (15. února 1904 Příbram – 24. července 1980 Praha) původně studoval klasickou filologii na Karlově univerzitě a krátce působil jako profesor na gymnáziu, než se naplno začal věnovat loutkám. Patřil k zakladatelům Ústředního loutkového divadla v Praze, loutkařské katedry DAMU i Muzea loutkařských kultur v Chrudimi, dlouhá desetiletí stál na čele Mezinárodní loutkařské asociace UNIMA. Stál při zrodu profesionálních i amatérských loutkových souborů po celém Československu, u nichž na rozdíl od tradičních marionet propagoval zdola vedené tzv. javajky, vychoval řadu i slovenských loutkoherců.

Vzpomínka na vědce a pedagoga
V únoru si připomínáme výročí narození vědce a vysokoškolského profesora ing. Jiřího Hostomského (17. února 1904 Tábor – 5. srpna 1978 Bratislava). Uznávaný chemik byl autorem dvou vynálezů a řady vědeckých prací v oblasti chemie dřeva, výroby celulózy a papíru.

Všestranný výtvarník
Malíř, grafik, fotograf a pedagog Karel Valter (17. února 1909 České Budějovice – 17. listopadu 2006 Tábor) se umělecké tvorbě věnoval až do vysokého věku a od konstruktivitstické skladby se posouval k vizuální poezii a surrealistické imaginaci včetně krajinomalby. Jeho medailon přinesla Česká beseda v č. 2/2001.

Průkopník moderní choreografie
V únoru si připomínáme výročí tanečníka, choreografa a režiséra Luboše Ogouna (vl. jm. Bohumil, 18. února 1924 Praha – 14. února 2009 Brno). Absolvent pražské AMU působil zejména v Brně, kde se vypracoval mezi přední protagonisty moderní choreografie tance a baletu. V 60. letech byl ředitelem experimentálního Studia Balet Praha, který později převzal Pavel Šmok, a L. Ogoun se znovu vrátil do Brna. V letech 1986-90 přednášel choreografii na VŠMU v Bratislavě. Jeho jméno je spojeno s řadou filmů, televizních programů, filmů a seriálů, na nichž se podílel jako choreograf, v několika i hrál.

Smutná zpráva
Se zármutkem jsme přijali zprávu o úmrtí pedagoga a novináře Juraje Alnera (pův. jm. Jiří, 23. července 1937 Kladno – 30. ledna 2024 Bratislava). Dětství prožil v Ružomberku, kde jeho děda vedl textilku, ale kde také zažil pronásledování Židů za druhé světové války. Po vysoké škole působil jako učitel, později novinář, po krátké emigraci v USA vystřídal několik zaměstnání a k novinařině se vrátil až po pádu komunizmu, kdy aktivně působil i v Asociacii evropských novinářů a Panevropské unii. Česká beseda s ním přinesla rozhovor v č. 1/2003. Čest jeho památce!

Výročí hudebníka
Houslista, trumpetista, dirigent a pedagog Vojtěch Gabriel (6. února 1914 Koloveč u Domažlic – 25. března 1981 Bratislava) po vojenské hudební škole v Praze pokračoval ve studiu na Hudební a dramatické akademii v Bratislavě. Koncem 30. let krátce hrál v divadelním orchestru v Košicích, odkud se vrátil do rozhlasového orchestru v Bratislavě. Po válce koncertoval po celém Československu se Slovenským kvartetem, od 1949 se stal koncertním mistrem Slovenské filharmonie, kde se uplatnil i jako dirigent a v této funkci spolupracoval i se SOČR a Státní filharmonií v Košicích. Podle informace místostarostky městyse Koloveč ve Slovenské filharmonii s ním údajně hrál i jeho bratr Ferdinand.

Založil první slovenskou školu designu
Prvního prosince 1928 začala kurzy kreslení a reklamy činnost Škola uměleckých řemesel (ŠUR) v Bratislavě, první svého zaměření na Slovensku (dnes budova STU na Vazovově ul.). Jejím zakladatelem a prvním ředitelem byl absolvent pražské AVU prof. Josef Vydra (8. února 1884 Polanczyk/Solina, dnes Polsko – 27. července 1959 Štola/Spišská Sobota), jenž na Slovensko přišel v r. 1919, aby vedl záchranu lidových památek, a přitom se inspiroval myšlenkami Bauhausu o spojení techniky a funkčnosti v nových formách užitkového umění a průmyslového výtvarnictví s využitím prvků lidových tradic. Po nuceném odchodu českých profesorů v r. 1938 vedl ŠUŘ v Brně, po válce přednášel na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, na AVU v Praze i VŠVU v Bratislavě. Knihy o lidové keramice, krojích a stavitelství doplňoval vlastními fotografiemi. Česká beseda o něm psala v č. 1/2000, 1/2001, 2/2003 a 7/2007.

Jindřich Šimon Baar a Slovensko
Kněz, básník a spisovatel Jindřich Šimon Baar (7. února 1869 Klenčí pod Čerchovem – 24. října 1925 Klenčí pod Čerchovem) ještě před Velkou válkou zavítal na svých cestách i do horních Uher a ve svých vzpomínkách zaznamenal dojmy ze života Slováků. Spisovatelka Marie Majtánová Korandová mu věnovala články v České besedě č. 2/1996 a 10/2000.

Kostýmový a scénický výtvarník
Výtvarník a scénograf Milan Hložek (7. února 1929 Kelčice u Prostějova – 13. ledna 1975 Martin) začal spolupracovat s Divadlem SNP v Martině jako kostýmový výtvarník, postupně se však prosadil i jako úspěšný scénograf, jehož dílo mělo u diváků silný vizuální účinek. I proto se prosadil jako výtvarník i v televizních filmech a inscenacích.

Výročí Náměstí T. G. Masaryka v Bratislavě
Změnu názvu části Vajanského nábřeží v Bratislavě na Náměstí T. G. Masaryka schválilo zastupitelství Starého Města 22. května 2018, ale rozhodující slovo mělo až plénum vedení hl. města SR Bratislavy, jež tento návrh schválilo 7. února 2019 s platností od 15. června téhož roku. V našem archivu si můžete připomenout jak slavnostní červnové shromáždění při této příležitosti stejně jako pozdější osazení tabule.

Výročí první moderní slovenské symfonie
Premiéru první moderní slovenské symfonie, jíž se stala První symfonie D dur Alexandra Moyzese, v Bratislavě nastudoval a 11. února 1929 dirigoval Oskar Nedbal (26. března 1874 Tábor – 24. prosince 1930 Záhřeb, dnes Chorvatsko).

Blahopřejeme oceněným
V neděli 14. ledna 2024 prezidentka SR Zuzana Čaputová odevzdala 33 osobnostem vysoká státní vyznamenání. Mezi oceněnými je i historik prof. Jan Rychlík za mimořádné zásluhy o všestranný rozvoj vztahů mezi ČR a SR. Připomeňme, že jako první zaznamenal ve své knize vznik nejstaršího českého krajanského spolku na Slovensku a laskavě souhlasil s publikací závěrečné kapitoly své knihy „Rozdělení Československa 1989 – 1992“, kde se o tom zmiňuje, do diskusního fóra na portálu cesi.sk ke 20. výročí vzniku našeho spolku v roce 2003. Dalším oceněným z ČR je pražský biskup Václav Malý jako jedna z rozhodujících postav „sametové revoluce“.

První setkání v lednu 2024
První setkání Českého spolku Bratislava v novém roce se uskuteční v úterý 30. ledna 2024 jako tradiční posezení na přelomu roka, spojené s besedou o hodnocení uplynulého roku a plánech do budoucna, začátek bude v 17 hod. ve společenském sále Csemadoku (Nám. 1. mája 12).

Slovenský Kisch se narodil na Valašsku
Publicista a spisovatel Ladislav Mňačko (29. ledna 1919 Valašské Klobouky – 25. února 1994 Bratislava), jenž si vysloužil přívlastek „slovenský zuřivý reportér“, prožil mládí v Martině, kde byl jeho otec poštmistrem. Od války jeho další osud vedl přes koncentrák, nucené práce a boje mezi partyzány až k činnosti komunistického novináře, jenž v 50. a 60. letech procestoval kus světa. Od reportáží a protiválečné prózy („Smrť sa volá Engelchen“ byla zfilmována) ho tvorba přivedla ke kritice režimu („Opožděné reportáže“ a „Jak chutná moc“) a v 60. letech k emigraci do Izraele, odkud se vrátil napřed do rakouského Eisenstadtu, kde psal německy, a po něžné revoluci do Československa.

Autor nejznámějšího portrétu Ľ. Štúra
Malíř, výtvarník, herec a režisér František Karel Kolář (29. ledna 1829 Waldheim/Zahájí/Lesná u Tachova – 4. prosince 1895 Praha) už během studia na malířské akademii v Praze začal hrát v ochotnickém divadle a postupně se prosadil ve Stavovském a později Prozatímním divadle i jako režisér. Zvláště ho proslavili živé obrazy na Jubilejní výstavě v r. 1891. Souběžně s prací v divadle se stále věnoval kreslení zejména karikatur a ilustrací. Když se v roce 1861 slovenští vysokoškoláci rozhodli vydat pět let po smrti Ľudovíta Štúra jeho litografii, oslovili F. K. Koláře, jehož podobizna se pamětníkům zdála nejvěrohodnější a od té doby se stala předlohou většiny portértů Ľ. Štúra (včetně bývalých bankovek 500 Sk nebo 50 Kčs).

Výstava z tvorby brněnské výtvarnice
Do 29. ledna 2024 bude v Galerii na Západní terase Bratislavského hradu otevřena výstava brněnské výtvarnice Renaty Kobzové „Keby bol svet zo zlata“. Výstavní síň je otevřena každý den kromě pondělí od 13. do 18. hodiny.

Průkopník výuky slovenských architektů
Prof. ing. arch. Miloslav Kopřiva (30. ledna 1894 Tučapy u Holešova – 11. března 1968 Brno) po studiu ČVUT provozoval 14 let vlastní projekční kancelář v Brně, odkud záhy začal realizovat své projekty i na území Slovenska až se v roce 1935 odstěhoval do Košic, kde přijal místo ve státní správě. Jeho první realizací na Slovensku byla kolonie rodinných domů ve Zvolenu (1922), další obytné domy i úřední budovy se nacházejí ve Velkých Levárech, Rožňavě, Seredi a Košicích. V roce 1937 byl přizván do budování Vysoké školy technické v Košicích, pro kterou vybudoval čtyři pavilony odevzdané k Zemské výstavě ČSR 1938, a kde jako jediný architekt vybudoval Ústav pozemního stavitelství, s nímž se po Vídeňské arbitráži stěhoval do Turč. Sv. Martina a následně do Bratislavy, kde byl v roce 1942 dokonce zvolen děkanem Fakulty inženýrského stavitelství. Od roku 1947 působil na technice v Brně.

Historik slovenského školství
Pedagog a historik Vladislav Ružička (30. ledna 1894 Drozdov u Hořovic – 4. března 1973 Martin) působil jako učitel v Bytči, Turčianských Teplicích, Bratislavě a Lučenci. Později se stal pracovníkem Matice slovenské a Pedagogického kabinetu Slovenské akademie věd, kde se věnoval dějinám slovenského školství a bibliografii pedagogické literatury na Slovensku. Napsal řadu publikací, např.: Eliáš Ladiver mladší, slovenský pedagóg, Dejiny slovenského šľabikára, Školstvo na Slovensku v období neskorého feudalizmu po 70. roky 18. stor., Bibliografia knižnej a časopiseckej pedagogickej literatúry na Slovensku od najstarších čias do roku 1955 (rukopis) aj.

Hrdina od Dukly
Generálmajor in memoriam Josef Knop (30. ledna 1909 Žamberk – 1. dubna 1966 Ústí nad Orlicí) absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. V únoru 1940 opustil vlast a zúčastnil se bojů o Francii, následoval výcvik ve Velké Británii, odkud se přihlásil jako dobrovolník k čs. jednotce v Buzuluku. V rámci 1. čs. samostatné brigády se zúčastnil bojů o Duklu, kde právě jednotka štábního kapitána J. Knopa jako první vstoupila 6. října 1944 na osvobozené československé území.

Syn slavného otce byl skvělý fotograf
Nejznámějším dílem fotografa Juraje Jurkoviče (31. ledna 1904 Brno – 25. května 1963 Bratislava) je zřejmě „Dvojportrét“ v majetku Slovenské národní galerie. Fotografii propadl už v mládí poté, co se s rodiči (jeho otcem byl architekt Dušan Jurkovič) přestěhoval začátkem 20. let do Bratislavy, kde také vystudoval obchodní akademii a začal pracovat jako bankovní úředník. Své fotografie vystavoval zejména ve 30. a 40. letech i v zahraničí. Tehdy vyzkoušel i barevnou fotografii, ale až do konce života přesto zůstal věrný černobílé.

Sochař a horolezec
Sochař, grafik a horolezec Valerian Karoušek (31. ledna 1929 Turnov – 31. května 1970 pod Huascaranem v Peru) se nejprve učil za zámečníka, po studiu šperkařství v Turnově a Jablonci nad Nisou absolvoval sochařství na AVU v Praze. Zaujal rozměrnou plastikou pro vstupní halu čs. pavilonu na Expo 58 v Bruselu, oceněnou Grand Prix. V 50. letech absolvoval řadu prvovýstupů ve Vysokých Tatrách.

Pozvánka na výstavu do Piešťan
Dům umění Slovenské filharmonie v Piešťanech a jubilující výtvarnice Eva B. Linhartová zvou na výstavu „Poézia v obrazoch II.“, jež se uskuteční v tamní Galerii od 15. prosince 2023 do konce ledna 2014. Galerie Domu umění v Piešťanech je otevřena od úterý do neděle od 14 do 17 hod., v sobotu a neděli až do 18 hod. Výstava navazuje na stejnojmennou prezentaci v Galerii Umelka v Bratislavě, již podpořil Český spolek Bratislava (viz fotoreportáže z vernisáže a z komentované prohlídky).

Pozvánka na výstavu inkluzivní módy
České centrum připravilo od 7. prosince do konce ledna 2024 výstavu inkluzivní a/typik módy slovenské designérky žijící v Praze Barbory Horákové Feherové, jež se snaží setřít rozdíl mezi „normální“ a atypickou tvorbou. Vernisáž bude ve středu 6. prosince 2023 v 17 hod. v Galerii ČC v Českém domě, přihlásit se lze do úterý 5.12. do 12 hod. e-mailem na info@ceskecentrum.sk nebo telefonicky na č. 02/544 18 215.

Program Kruhu přátel české kultury
Kruh přátel české kultury zve ve čtvrtek 1. února 2024 v 15.30 hod. na promítání filmu „Tři muži ve sněhu“ z roku 1936 (r. V. Slavínský), věnované 120. výročí narození herce Vladimíra Borského, v kině Mladosť na Hviezdoslavově nám. Podrobný program a další aktuální informace KPČK publikuje na své webstránce kpck.sk.

Velel obraně Komárna
Brigádní generál Antonín Basl (1. února 1889 Praha – 4. dubna 1937 Praha) byl původně středoškolským profesorem, absolvoval historii a geografii na FF Karlovy univerzity v Praze, ale jeho osud změnila Velká válka. Po zajetí v bojích o Bělehrad byl prohlášen za vlastizrádce, ale podařilo se mu dostat přes Albánii do italské armády a později do čs. legií. Významnou úlohu sehrál při obraně Komárna, kde v noci na 1. května 1919 asi dva tisíce maďarských vojáků a dobrovolníků Maďarské republiky rad zaútočilo na most přes Dunaj a obsadili město. Místní posádka pod velením majora Antonína Basla z Prahy po rychlém příchodu 34. střeleckého pluku z Nových Zámků ráno město získala zpět, přitom padlo 289 útočníků a 27 obránců města, z toho bylo 23 českých legionářů. Později řídil Vojenský zeměpisný ústav.

Vynálezce v oboru lesních zdrojů
František Šnajperk (2. února 1879 Nespeky u Čerčan – 15. července 1946 Podhorie – Žakýľ u Banské Belé) byl v roce 1921 vyslán Československou lesnicko-dřevařskou bankou (později ČSOB) na Slovensko, aby vybudoval podle vzoru provozů v Českých Budějovicích a Kácově zařízení na získávání lesních semen a zpracování dalších lesních plodů v Liptovském Hrádku. Jeho zásluhou v areálu bývalého lihovaru vznikla nová linka, jež existovala dalšího bezmála půl století a stala se základem pozdějšího OZ Semenoles. Semena lesních dřevin od té doby slouží potřebám lesních školek po celém Slovensku. F. Šnajperk byl přitom autorem řady vynálezů, z nichž například technologie tunelové loupárny šišek se používá dodnes.

Výročí Bratislavy
Součástí Československé republiky se Bratislava stala definitivně až 1. ledna 1919, kdy ji obsadilo spojené vojsko československých legionářů a sokolů a ukončilo předcházející uherskou správu města a okolí. Tuto událost připomíná pamětní tabule na Štefánikově ul. č. 3 (vedle Prezidentského paláce), kterou v roce 2009 inicioval Klub generálů SR. Úrad ministra s plnou mocou pre správu Slovenska, jímž byl dr. Vavro Šrobár, se však do města mohl přestěhovat ze Žiliny až 4. února 1919. Samotný název Bratislava byl úředně zaveden 27. března 1919, tedy pět měsíců po vzniku ČSR.

Odešla paní Milada Synková
S hlubokým zármutkem jsme se dozvěděli, že nás navždy opustila dlouholetá členka českého krajanského spolku v Bratislavě paní Milada Synková (roz. Cinková, 16. května 1933 Bratislava – 19. ledna 2024 Bratislava). V roce 1938 s rodiči odjela do Vsetína, kde prožila dětství a vystudovala gymnázium. Po čtyřech semestrech medicíny přestoupila na brněnskou konzervatoř. V roce 1956 se s manželem vrátila do Bratislavy, kde od 1963 působila jako korepetitorka ve Slovenském národním divadle. Kromě toho se věnovala zpěvu, v souboru Camerata Slovaca hrála na klavír a čembalo, učila na VŠMU. Pro bratislavské krajany připravila řadu koncertů mladých umělců, naposledy v roce 2022, předtím například 2017 nebo 2016. SND ohlásilo rozloučení s ní na pátek 26. ledna 2024 v 11 hod. v Sálu opery a baletu nové budovy SND. Čest její památce.

Významný prešpurský typograf
Knihtiskař a vydavatel František Augustín Patzko (okolo 1730 Olomouc – 22. ledna 1799 Bratislava) se okolo roku 1765 stal faktorem v Landererově tiskárně v Prešpurku. Po pěti letech se osamostatnil a vydával například Nový kalendár. Od 1. září 1775 získal licenci Königlicher privilegierter Buchdrucker (královský privilegovaný knihtiskař), jak dokládá nápis na domě na Venturské ul. 9 (Typographia Patzkoiana erecta An. Dni MDCCLXXV). V letech 1780 - 88 vydával první maďarské noviny v Uhrách Magyar Hirmondó, od roku 1786 s přílohou A Pozsonyi Magyar Musa. V roce 1783 začal vydávat tříjazyčné (německy, maďarsky a česky) Rolní hospodářske noviny. Po jeho smrti tiskárnu vedli jeho synové až ji v roce 1809 koupil Karel Kašpar Snížek z Kutné Hory.

Vzpomínka na paní Miladu Mozolovou
Paní Milada Mozolová (roz. Odstrčilová, 24. ledna 1934 Čekyně u Přerova – 8. dubna 2015 Bratislava) přišla na Slovensko v roce 1954 za svým manželem – vojákem z povolání a celý život pracovala v komunálních službách. S odchodem do důchodu se hned od jara 1993 zapojila do aktivit českého spolku v Bratislavě, od roku 1994 jako členka výboru, kde obětavě pomáhala v administrativě a při organizačním zabezpečení akcí, než ji v roce 2011 vážná nemoc vytrhla z další práce. Díky jejímu pečlivě vedenému archivu mohl portál cesi.sk po r. 2003 zrekonstruovat do té doby chronologicky nezpracované nejstarší dějiny českého spolku v Bratislavě a na Slovensku (viz také vzpomínky pamětníka).

Výročí Masarykových škol v Bratislavě
Na urychlené výstavbě škol na Tehelném poli v Bratislavě za 7 500 000 Kč a s podmínkou, že město Bratislava poskytne zadarmo pozemek, rozhodla ministerská rada 14. listopadu 1925. Následující rok byla vypsána veřejná soutěž, v níž zvítězil návrh arch. Pavla Smetany z Prahy. Základní kámen pro dvě školy – dívčí a chlapeckou – byl položen 24. června 1928. Ještě 25. ledna 1929 na žádost rodičovské rady kabinetní kancelář povolila, aby nové školy byly nazvány Jubilejní školy Masarykovy (Jubilejné školy Masarykove). Stavba byla dokončena 28. října 1929 a částečně vyučovat se v ní začalo 5. prosince 1929, avšak slavnostní otevření školy se uskutečnilo až 9. března 1930, jelikož nebyl včas dodán školní nábytek. O osudu školních budov psala ČB v č. 12/2005

M. Cesnaková – Michalcová, foto: udfv.sav.sk

Průkopnice slovenské teatrologie
Teatroložka PhDr. Milena Cesnaková-Michalcová (27. ledna 1924 Praha – 6. dubna 2018 Praha) se po studiu na Karlově univerzitě původně věnovala knihovnictví a od roku 1951 pracovala v Univerzitní knihovně v Bratislavě. Po dvou letech přestoupila do Slovenské akademie věd, kde se věnovala zejména dějinám slovenského i českého divadelnictví od období renesance, zpřístupnila všechny historické dramatické texty, jež se na Slovensku zachovaly zejména od doby pobělohorské, včetně děl J. A. Komenského. Ve slovenštině i češtině vydala publikaci Slavné osobnosti divadla, výraznou měrou se podílela na časopisu Slovenské divadlo a na Encyklopedii dramatických umění Slovenska I-II, byla spoluautorkou Dejín staršej slovenskej literatúry I. nebo Kapitol z dejín slovenského divadla.

Výročí druhé největší české univerzity
Masarykovu univerzitu v Brně založili zákonem z 28. ledna 1919, v letech 1960–1990 ji přejmenovali na Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně. Z původních čtyř fakult má dnes devět a například spravuje i Mendelovo muzeum nebo vlastní polární stanici na Antarktidě (na níž umožňuje činnost i slovenským vědcům). Tradičně přibližně šestina všech studentů (přes pět tisíc ročně) přichází ze Slovenska, na studiu informatiky a lékařství je jich více než třetina, část z nich zůstává na univerzitě po ukončení studia, kde také často odstartují svou pracovní kariéru.

Stál u zrodu letectva na středním Slovensku
Pilot Jaroslav Švábenský (16. ledna 1909 Vladislav u Třebíče - 1. listopadu 1964 Šternberk) se pro létání rozhodl po studiu na textilní škole a působil jako armádní i zkušební pilot. V dubnu 1935 přiletěl na stroji A 25 do Banské Štiavnice na celostátní plachtařské závody a tam ho přesvědčili, aby zůstal budovat letecké zázemí a pilotní výcvik na středním Slovensku. Podílel se na výběru lokality a budování letiště Tri duby, pomáhal organizovat letecké dny na letišti Sliač. Česká beseda o něm psala v č. 7-8/2004.

Tvůrce bratislavského Avionu a řady budov po celém Slovensku
Architekt Josef Marek (17. ledna 1889 Petrovice u Mor. Krumlova – 17. ledna 1965 Brno) přišel na Slovensko krátce po 1. světové válce na podnět svého učitele arch. D. Jurkoviče a od té doby výrazně ovlivnil meziválečný vývoj architektury a urbanismu na Slovensku. Začínal v Trnavě, kde se po stavbě evangelického kostela osamostatnil. První zakázky byly obytné domy pro státní zaměstnance (Bratislava, Košice, Malacky), bytové domy pro železnice v Novém Městě nad Váhom, ale nejznámější je obytný a obchodní blok Avion v Bratislavě. Za zmínku stojí úprava historické zástavby v okolí Michalské věže v Bratislavě, budova pošty v Nitře a Dolním Kubíně, školy v Prievozu, Petržalce, Rim. Sobotě a Michalovcích, soud ve Skalici, pojišťovna v Rožnavě, léčebný ústav v Dolním Smokovci, rekonstrukce poutního kostela ve Skalce u Trenčína a další (viz Česká beseda č. 7-8/1996 a 7-8/1999).

Kopaničiarske chodníčky, foto: webumenia.sk

Všestranná výtvarnice a průkopnice arttexu
Výtvarnice Božena Augustínová – Rochovanská (17. ledna 1939 Topolná – 29. ledna 2005 Bratislava) působila v různých oblastech umění, nejvíce se prosadila jako propagátorka netkaných tapisérií, kdysi označovaných názvem Artprotis, dnes Arttex, často jejich monumentální tvorbou, byla jednou ze zakládajících členek Klubu textilních výtvarníků Arttex a stála u zrodu Mezinárodního trienále textilu. Svými díly podpořila první výstavu výtvarníků českého a moravského původu v SR, jež se konala v trnavském divadle v roce 1997.

J. Křepela první zprava s bratislavskými spoluhráči na ME v Ženevě 1946, foto: olympic.sk

Vzpomínka na Josefa Křepelu
Z jihu Čech přišel na Slovensko mladý basketbalista Josef Křepela (21. ledna 1921 České Budějovice – 1.dubna 1974 Bratislava), čs. reprezentant v košíkové (1945-52), člen vítězného družstva na ME 1946 v Ženevě (jediný čs. titul mistrů Evropy), účastník OH 1948 v Londýně, po skončení sportovní kariéry pracoval v Bratislavě jako sportovní redaktor.

Třicítka a co dál? – Střípky vzpomínek X. a XI.
Ke 30. výročí založení nejstaršího českého krajanského spolku na Slovensku vyzval portál cesi.sk ve spolupráci s Českým spolkem Bratislava, aby se členové spolku nebo jeho příznivci podělili se svými vzpomínkami či názory na budoucnost spolku. Poslední dvě části svých vzpomínek autor Mgr. Jiří Výborný nazval „Rozkol“ (článek zde) a „Obrazy“ (článek zde). Další části cyklu najdete zde

Vychází Informační zpravodaj 4/2023
„Vážení přátelé, členky a členové Českého spolku Bratislava, rádi bychom Vám připomenuli naše připravované programy do konce letošního roku....“, píše se v úvodě dalšího letošního Informačního zpravodaje (celý text zde).

Unikátní výstava české moderny v SNG
Emil Filla, František Foltýn, František Kupka, Antonín Procházka, Toyen a Jan Zrzavý. Do 14. ledna 2024 bude v rekonstruovaných prostorech Slovenské národní galerie k vidění unikátní výstava tvorby šesti čelných představitelů české moderny meziválečného období, kterou se podařilo ze soukromých sbírek sestavit Nadaci Sovereign Invest, pod názvem „Hvězdy. Česká moderna zo súkromných zbierok“.

Propagátor amatérské fotografie
Úředník a jedna z nejvýznamnějších osobností amatérské fotografie na přelomu 19. a 20. století Karel Dvořák (8. ledna 1859 Plandry u Jihlavy – 12. dubna 1946 Praha) pocházel z rodiny sládka a původně studoval techniku ve Vídni, odkud musel po národnostním sporu odejít a zaměstnal se jako úředník u železnice v Lounech. Tam propadl amatérské fotografii, v níž dosáhl pozoruhodné úspěchy i na mezinárodních výstavách, zejména za národopisná témata, experimentoval i s novými barevnými technologiemi. V jeho pozůstalosti nechybí ani unikátní záběry z území dnešního Slovenska.

Výročí návštěvy slavného skladatele v Bratislavě
Hudební skladatel Richard Strauss navštívil Bratislavu na pozvání tehdejšího ředitele Slovenského národního divadla Oskara Nedbala (26. března 1874 Tábor – 24. prosince 1930 Záhřeb, dnes Chorvatsko), aby osobně dirigoval v SND své opery Elektra (9. ledna 1929) a Kavalír s růží (11. ledna 1929).

Uznávaný jazykovědec
Jazykovědec Prof. PhDr. Josef Miloslav Kořínek (10. ledna 1899 Nové Město na Moravě – 24. srpna 1945 Bratislava) patřil k předním českým meziválečným lingvistům, od roku 1935 přijal místo docenta (později profesora) srovnávacího jazykozpytu na Slovenské univerzitě v Bratislavě, kde se dále věnoval zejména typologii indoevropských jazyků včetně „staroslověnského“, zanechal na 80 odborných prací (např. Úvod do jazyka slovenského, Od indoevropského jazyka k praslovančine), část vyšla až po válce z jeho pozůstalosti v Brně i v Bratislavě.

Zakladatel slovenské nederlandistiky
Prof. dr. František Kalda (11. ledna 1884 Velim – 7. května 1969) začínal jako středoškolský učitel němčiny, latiny a řečtiny na gymnáziích v Třebíči, Čáslavi, Litomyšli a Praze. Po válce se stal docentem filologie a germanistiky na Karlově univerzitě se specializací na holandštinu a afrikánštinu, jimž se věnoval i jako soudní tlumočník. V roce 1927 přijel přednášet německou, holandskou a staroanglickou lingvistiku na Univerzitu Komenského do Bratislavy, kde už jako profesor působil až do odchodu do důchodu v roce 1959. V ročnících 1933-35 vykonával funkci děkana a proděkana.

Životní cesta pražského cestovatele skončila v Prešpurku
Agronom a spisovatel Josef Václav Krafta (12. ledna 1854 Praha – 4. února 1914 Bratislava) působil řadu let jako carský úředník v Rusku, odkud napsal několik cestopisů z Kavkazu, východní Sibiře a Sachalinu. Od roku 1895 žil v Uhrách, kde se věnoval osvětové práci a podporoval také národní úsilí Slováků.

Výročí první nedokončené dálnice
První projekty dálnice napříč republikou se objevily v roce 1935 (Plzeň-Košice nebo Cheb-Chust), ale až 13. ledna 1939 byl schválen návrh trasy z Prahy přes Jihlavu a Brno na Slovensko. Práce na stavbě přerušila válka až v roce 1950 byla výstavba zrušena. Nový pozměněný projekt dálnice byl schválen v dubnu 1963. Jeho první úsek mezi Prahou a Mirošovicemi byl otevřen až v červenci 1971. První úsek na Slovensku Bratislava-Malacky se začal stavět 1. dubna 1969 a zpřístupněn byl 5. listopadu 1973. Provoz na celé dálnici Praha-Bratislava v délce 317 km začal 8. listopadu 1980.

Program Kruhu přátel české kultury
Kruh přátel české kultury zve ve čtvrtek 4. ledna 2024 v 15.30 hod. na promítání filmu „Sobota“ z roku 1944 (r. V. Wassermann), věnované 110. výročí narození herečky Hany Vítové, v kině Mladosť na Hviezdoslavově nám. Podrobný program a další aktuální informace KPČK publikuje na své webstránce kpck.sk.

Vzpomínka na (ne)federaci
Ústavní zákon č. 143/1968 Sb. o československé federaci vstoupil do platnosti 1. ledna 1969 poté, co ho schválilo 27. října 1968 Národní shromáždění v Praze a následně ho trojice nejvyšších státních představitelů – prezident L. Svoboda, předseda NS J. Smrkovský a předseda vlády O. Černík – slavnostně podepsali 30. října 1968 na Bratislavském hradu. I když mu historici nepřikládají velký význam, neboť nedokázal vyřešit státní uspořádání ke spokojenosti obou národů, mnozí krajané jeho dopad nepříjemně pocítili až po rozpadu federace v roce 1993, když zjistili, jaké občanství jim bylo ze zákona přisouzeno.

Sto let Bratislavy
Součástí Československé republiky se Bratislava stala definitivně až 1. ledna 1919, kdy ji obsadilo spojené vojsko československých legionářů a sokolů a ukončilo předcházející uherskou správu města a okolí. Tuto událost připomíná pamětní tabule na Štefánikově ul. č. 3 (vedle Prezidentského paláce), kterou v roce 2009 inicioval Klub generálů SR. Úrad ministra s plnou mocou pre správu Slovenska, jímž byl dr. Vavro Šrobár, se však do města mohl přestěhovat ze Žiliny až 4. února 1919. Samotný název Bratislava byl úředně zaveden 27. března 1919, tedy pět měsíců po vzniku ČSR.

Zvolenský hrad, zdroj: moravska-galerie.cz

Učitel kreslení, malíř a loutkář
Malíř a loutkář Rudolf Kučera (1. ledna 1884 Brno – 24. října 1964 Brno) jako učitel kreslení vystřídal řadu míst a věnoval se i sběru lidových písní. V letech 1921-29 učil na gymnáziu ve Zlatých Moravcích, později působil jako scénický výtvarník a herec v Bratislavě a Brně. Psal loutkové hry, maloval k nim scény a vyráběl i loutky. V malířské tvorbě často zachycoval tatranská zákoutí a život pastýřů pod Tatrami.

Průkopnice památkové péče na Slovensku
Ing. arch. Dobroslava Menclová (2. ledna 1904 Přerov - 19. listopad 1978 Plzeň) po studiu architektury v Praze (předtím nedostudovala malířství na AVU) přišla spolu s manželem Doc. PhDr. Ing. arch. Václavem Menclem, DrSc. (16. ledna 1905 Plzeň - 29. července 1978 Sušice) pracovat do Státního referátu na ochranu památek v Bratislavě, kde se v letech 1930-39 věnovala úpravě Pribinova kostela v Nitře, přestavbě kostela v Časté, záchraně zámeckého parku v Pezinku, spolu prováděli archeologický průzkum slovenských klášterů, hradů a dalších památek zejména v oblasti Turce a Oravy. Po odchodu ze Slovenska v roce 1939 se sice věnovala historickým památkám, a zvláště hradům v Čechách a na Moravě, ale v 50. letech ještě vydala řadu monografií o hradech Zvolen, Krásna Hôrka, Trenčín, Spišský hrad a Oravský zámok.

Jubileum ilustrátorky a karikaturistky
Jednou z prvních žen na Slovensku, jež se profesionálně věnovaly kreslenému humoru, byla Božena Plocháňová (2. ledna 1929 Praha – 11. august 2020, Bratislava), jejíž jubileum si začátkem ledna připomínáme. Rodačka z Prahy se po válce vdala za slov. výtvarníka akad. mal. A. Hajdúčika a usadila v Bratislavě, kde první rok působila jako baletka v SND. Ilustrovala množství dětských knih a učebnic, spolupracovala s řadou slovenských spisovatelů pro děti a mládež, položila základy slovenského kresleného komiksu v dětských časopisech, ale zejména v humoristickém časopise Roháč (Bill a Mary). Krátký medialon publikovala Česká beseda v č. 7-8/2004.

Krátká kariéra v košické opeře
Dirigent, klavírista a hudební skladatel Miloš Konvalinka (3. ledna 1919 Nové Město na Moravě – 27. listopadu 2000 Brno) byl synem hudebního skladatele Karla Konvalinky. Po konzervatoři v Brně nastoupil jako operní dirigent v Göttingenu a po válce se stal korepetitorem a dirigentem v Praze, Ústí nad Labem, v sezóně 1948-49 byl šéfem opery v Košicích, následně byl dirigentem symfonického orchestru v Karlových Varech. Poté působil v Olomouci, byl dirigentem a šéfem opery Národního divadla a ředitelem hudebního vydavatelství Panton. Za svůj život dirigoval většinu čs. symfonických a komorních orchestrů, s nimiž realizoval množství rozhlasových nahrávek, včetně folklóru, dechovky nebo doprovodné hudby k rozhlasovým insvenacím nebo poezii.

Spisovatelka pro děti a mládež
Spisovatelka a překladatelka Vilma Seidlová – Sokolová (4. ledna 1859 Kostelec nad Orlicí – 12. září 1941 Praha) působila jako učitelka na různých místech a pro mladé čtenáře psala básně, povídky a divadelní hry. Některé její básně ilustroval M. Aleš. Z tvorby, týkající se Slovenska lze zmínit „Okénka do srdéčka: povídky z Valašska a ze Slovenska – českým dětem“, „Marta Drahúňová: obrázek ze Slovenska“ nebo „Z mých vzpomínek na Slovensko“, v níž přibližuje svá setkání s osobnostmi na přelomu 19. a 20. století. Přeložila román E. Maróthy-Šoltésové „Proti proudu“.

Trenérská legenda slovenského hokeje
Hokejista, československý reprezentant a trenér Jaroslav Walter (5. ledna 1939 Sobědraž u Tábora – 20. června 2014) po dorosteneckých začátcích v Lovosicích a Litvínově a vojenské službě v jihlavské Dukle působil v letech 1964-69 ve Slovanu Bratislava, kam se v roce 1972 vrátil jako asistent trenéra a v roce 1982 pomohl klubu při návratu do nejvyšší ligy. Mimořádně úspěšné bylo jeho opakované působení v Dukle Trenčín, s níž jako trenér dvakrát získal mistrovský titul (1988 a 1997).

Literát našich dějin
Spisovatel a scénárista Miloš Václav Kratochvíl (6. ledna 1904 Vídeň – 9. července 1988 Praha) se narodil v rodině vedoucího českého oddělení c. & k. státního archívu, ale velkou část dětství prožil u prarodičů v Mlčechvostech na Podřipsku. Ze studia práv odešel na historii a archivnictví FF UK, co předurčilo jeho celoživotní zájem o dějiny, který dokázal zužitkovat v množství knih, filmových a později i televizních scénářů, jež z různých pohledů a s důrazem na detail i psychologii postav přibližovaly různá období dějin a historických osobností od středověku až po 20. století. Několik knih věnoval československým dějinám (Slováci a Praha, Tisíciletou stopou československého lidu, Dějiny československé v 99 odstavcích).

Významný zoolog Tater
Zoolog prof. RNDr. Josef Kratochvíl, DrSc. (6. ledna 1909 Kúsky u Velkého Meziříčí – 17. února 1992 Brno) vystudoval Přírodovědeckou fakultu v Brně, kde později vedl Ústav pro výzkum obratlovců ČSAV a přednášel na Vysoké škole zemědělské. Věnoval se zejména členovcům a hmyzu, později obratlovcům. Za zásluhy o výzkum tatranské fauny a vznik Tatranského národního parku je spolu s dalšími uveden na pamětní tabuli „Významní zoológovia Tatier“ v Tatranské Lomnici.

> > > archív zpráv, pozvánek a zajímavostí z roku 2023