Košická výstava se od obou trochu liší. Zejména v tom, že je obšírnější, je zde větší počet trojrozměrných předmětů, a tak využívá mnoho dokumentů, které se týkají Polákova působení v Košicích a na Slovensku vůbec, ze sbírek muzea. Kurátorkou výstavy je Magda Veselská z pražského Židovského muzea, která pro současníky osobnost Josefa Poláka objevila. „My jsme se Josefem Polákem začali zabývat před několika lety, protože byl významným pracovníkem našeho muzea během 2. světové války. Nebyli jsme však schopni vyhodnotit jeho pražské období bez období košického. Tak začalo objevování jedné z klíčových osobností kulturního života Košic. Naše bádání skončilo a nyní by mohly následovat různé dílčí studie,“ uvedla pro Českou besedu Magda Veselská a dodala: „Řekla bych, že současná výstava je návrat domů; Polák Slovensko miloval, dal mu dvacet let své nejplodnější životní dráhy a myslím, že se mu odsud ve třicátém osmém neodcházelo lehce.“Polákova pozornost se během téměř dvaceti let upřela kromě muzejní práce také na práci osvětovou. Na půdě muzea založil veřejnou knihovnu a čítárnu, pořádal přednášky, komentované procházky po místních památkách, přispíval do různých periodik. Ve spolupráci s grafikem Eugenem Krónem založil grafickou a kreslířskou školu, z níž vzešla řada významných výtvarných umělců. V muzejní práci se soustředil především na dokumentaci slovenské části obyvatelstva, která byla do té doby opomíjená. Největší pozornost veřejnosti však vzbudily krátkodobé výstavy, jichž během svého působení v Košicích uspořádal více než 220.
Na počátky kulturního života v Košicích později vzpomínal: „V košickém divadle hrála velká a tehdy velmi dobrá maďarská společnost pana Faragó, na české nebo slovenské divadlo nebylo (…) ani pomyšlení. Začali jsme tehdy tak, že na náš podnět začal Faragó hrát české věci. „Prodaná nevěsta“ najednou zvítězila, během dvou měsíců ji hráli snad dvacetkrát a v „Prodané“ zazněla poprvé z košického jeviště čeština. Pozval jsem Ungrovou a Štomka z Národního divadla v Praze a to byli čeští Mařenka a Jeník v maďarském souboru. Potom přišla na řadu „Hubička“, „Tajemství“, přeložené „R.U.R.“, „Loupežník“, „Ze života hmyzu“, všechno, co napsali bratři Čapkové, Kvapilova „Oblaka“, Šrámek, Langer. Maďaři ani inteligence o nás moc nevěděli. Bylo důležité ukázat jim naše kulturní hodnoty, imponovat jim a to se podařilo. Přijelo i Ševčíkovo kvarteto, pozval jsem několik virtuózů, moravské učitele, uspořádal několik českých výstav a Maďaři začali pomalu – místo vtipů o majitelích kolotočů – uznávat, že neviděli za čínskou zeď, která stála až k uherským hranicím, a nechápali, jak za ni mohli nevidět.“
Výstava ve Východoslovenském muzeu v Košicích s názvem Muž, který si nedal pokoj, potrvá do 19. listopadu.
MIŠ
